| Typ N | |
|---|---|
 Morane-Saulnier N RFC s rozměrným vrtulovým kuželem zvaným „casserole“ | |
| Určení | stíhací letoun |
| Výrobce | Morane-Saulnier |
| První let | 22. července 1914 |
| Zařazeno | 1915 |
| Uživatel | Aéronautique Militaire Royal Flying Corps Letectvo carského Ruska |
| Vyrobeno kusů | 49 |
| Varianty | Morane-Saulnier I Morane-Saulnier V |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Morane-Saulnier type N, také známý jako Morane-Saulnier N, byl francouzský jednoplošný stíhací letoun užívaný v době první světové války. Byl zkonstruován a vyráběn společností Morane-Saulnier, původně od roku 1914 jako závodní letoun,[1] a od dubna 1915 sloužil v Aéronautique Militaire pod označením Morane-Saulnier MS.5 C.1. Tvořil také výzbroj čtyř perutí britského Royal Flying Corps, kde byl znám pod jménem „Bullet“ (kulka), a v omezeném počtu byl užíván i 19. leteckým oddílem armádního letectva Ruského impéria.
Morane N byl hornoplošník převážně dřevěné konstrukce, s trupem, nosnými a řídícími plochami potaženými plátnem.[2] Ačkoliv typ N byl letoun aerodynamicky čistých tvarů, jeho pilotáž byla náročná, vzhledem ke kombinaci tuhosti řízení v příčném směru, které užívalo kroucení křídel namísto křidélek, přílišné citlivosti výškovky a směrového kormidla, a na tehdejší dobu vysoké přistávací rychlosti.
Výzbroj typu N byla tvořena jedním nesynchronizovaným kulometem Hotchkiss ráže 8 mm, střílejícím okruhem vrtule, k jejíž ochraně na ní byly použity ocelové odrazné klíny, stejně jako u typu L. Pozdější odvozené typy I a V užívaly kulomet Vickers ráže 7,7 mm.
Aby byla zajištěna aerodynamická jemnost letounu, byla vrtule opatřena rozměrným kuželem, zvaným „casserole“, který ale způsoboval přehřívání motoru. V průběhu roku 1915 byly vrtulové kužely odstraněny, aniž by se to výrazněji nepříznivě projevilo na výkonech stroje.
Bylo postaveno celkem 49 kusů, ale typ brzy zastaral, vzhledem k rychlému vývoji letecké techniky během války. Poté, co na frontu začaly přicházet modernější Nieuporty Ni 10 a zejména Ni 11, byl jimi na přelomu let 1915 a 1916 u Francouzského letectva rychle nahrazen. U Royal Flying Corps, které typ nasadilo ve větším počtu, byly poslední zachované kusy staženy z prvoliniové služby v říjnu 1916.[2] Letectvo carského Ruska provozovalo jedenáct kusů typu na jihozápadní a rumunské frontě ještě v červenci 1917.[2]
základní varianta - jednoplošný stíhací a rychlý průzkumný stroj
malý počet s modifikovanými ocasními plochami
výkonnější varianta s motorem Le Rhône 9J o výkonu 110 hp
varianta typu I s delším doletem
Údaje podle War Planes of the First World War, Volume Five[3]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Morane-Saulnier N na anglické Wikipedii.
Obrázky, zvuky či videa k tématu Morane-Saulnier N na Wikimedia Commons 
