Suchoj Su-8 | |
---|---|
Určení | bitevní letoun |
Původ | Sovětský svaz |
Výrobce | Státní letecký průmysl SSSR |
Šéfkonstruktér | Pavel Osipovič Suchoj |
První let | 1943 |
Uživatel | SSSR |
Vyrobeno kusů | 2 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Suchoj Su-8 (DDBŠ) byl sovětský dvoumotorový dvoumístný bitevní dolnoplošník smíšené[zdroj?] konstrukce s dvojitou SOP a zatahovacím podvozkem ostruhového typu, který měl být užíván k boji proti nepřátelským tankům.
V roce 1942 se prokázaly určité nedostatky bitevních letounů Iljušin Il-2, z nichž nejvíce vadil krátký dolet. Šturmoviky musely při operacích vzlétat těsně za frontou, aby svým doletem stačily postupu tankových útvarů.
P. O. Suchoj se tedy rozhodl vyvinout dvoumotorový dvoumístný pancéřový šturmovik (DDBŠ), schopný svým doletem pokrýt větší rozsah pozemních operací bez potřeby změny letiště. Velká nosnost měla být využita k většímu nákladu pum než Il-2.
Nový stroj se v dokumentaci značil jako Samolet B.
Letové zkoušky dvou prototypů byly zahájeny v roce 1944. Pohon zajišťovaly dva dvouhvězdicové motory AŠ-71F pod pancéřovými kryty typu NACA. Duralová střední část trupu byla zakončena střeleckou věží s kulometem UBT ráže 12,7 mm. Pod ní byl výstupek s instalovaným pohyblivým kulometem ŠVAK ráže 7,62 mm. Obě zbraně obsluhoval jeden střelec chráněný pancéřováním. Velký výstupek pod trupem na úrovni křídla ukrýval čtyři prototypové protitankové kanóny OKB-16-45 (NS-45) ráže 45 mm konstruktérů Nudelmana a Suranova. Ve vnějších částech křídla byly na každé straně čtyři kulomety ŠKAS proti živým cílům. Pumovnice mezi nosníky centroplánu pojala celkem 600 kg pum. Vnější závěsy umožnily nést další pumy.
Nakonec se od jeho sériové výroby upustilo a přednost dostaly stroje Il-2 a Il-10.
Údaje dle[1]