Suchoj Su-12 byl prototyp sovětského průzkumného pozorovacího letounu pro průzkum a navádění dělostřelecké palby, který byl vyvíjen v období 2. světové války. Vývoj letounu se protáhl až do poválečného období. Jednalo se o dvoumotorový dolnoplošník, jehož motorové gondoly byly protažené a spojené vodorovnou ocasní plochou. Prostory pro posádku se nacházely v bohatě proskleném centrálním trupu.
Vývoj
Konstrukční kancelář OKB Suchoj navrhla v listopadu 1943 na základě německého průzkumného letadla Focke-Wulf Fw 189 vlastní průzkumný letoun.[1] Návrh letounu popisoval třímístný letoun, který měl být poháněn hvězdicovými motory Švecov M-62. Práce na letounu byly zastaveny a obnoveny byly až na naléhání Nikolaj Nikolajeviče Voronova. V obnoveném projektu se počet členů posádky zvýšil na čtyři členy. Byla zadána výroba dvou prototypů, které měly být osazeny motory AŠ-83. Vývoj těchto motorů byl, ale ukončen. Pozměněné zadání navrhovalo použití motorů Švecov AŠ-82M.[2]
V březnu 1947 byla přezkoumána maketa letounu. K prvnímu letu došlo 26. srpna 1947. Po osmi zkušebních letech došlo k další výměně motorů. Tentokrát na méně výkonné AŠ-82FN, jelikož motory AŠ-82M nebyly spolehlivé. V této konfiguraci ale nesplňoval zadání na schopnosti dosáhnout rychlost 550 km/h.[2]
V rámci státních zkoušek byl tento letoun testován také na Gorochoveckém dělostřeleckém polygonu za spoluúčasti řadových navigátorů před zástupci velení dělostřelectva. Letoun sice obdržel v závěrečné zprávě kladné hodnocení, ale nebyl schválen pro sériovou výrobu, kvůli nedostatkům odhaleným u státních zkoušek. 18. listopadu 1948 tak byl předán Suchoji k nápravě, která měla být hotova do dubna roku 1949. Letoun tak mimo jiné dostal nové vrtule, zvětšila se délka ocasních nosníků, došlo ke změnám podvozku, palivového systému, pilotní kabiny. V červenci 1949 byl předán k opravným státním zkouškám. Stroj prošel s kladným hodnocením, ale Ministerstvo leteckého průmyslu nedovolilo sériovou výrobu se zdůvodněním v podobě vytíženosti domácího leteckého průmyslu. N. N. Voronov, pak ještě navrhoval výrobu Su-12 v Československu, ale Ministerstvo leteckého průmyslu tento návrh zamítlo.[2]
Vyroben byl nakonec jen jeden letoun, jehož poslední známá poloha byla v prostorách závodu č. 156.[2]
