Maiorem hac dilectionem (česky Větší láska než tato) je apoštolský list vydaný formou motu proprio papeže Františka z 11. července 2017.[1] Dokument vytváří novou cestu ke svatořečení v rámci kanonizačních procedur římskokatolické církve, a to cestou oblatio vitae. To znamená obětovat svůj život a předčasně zemřít za jiného člověka; jde o to dát svůj život jako oběť za druhého.[2]
Obsah
František nejprve uvádí, že není větší lásky, než když člověk obětuje vlastní život za své přátele a bližní, a přitom vychází z konkrétního úryvku z Janova evangelia – J 15, 13 (Kral, ČEP). Zmiňuje, že takový čin si zasluhuje, aby se o něm uvažovalo v souvislosti se svatostí, protože dotyčný je považován za člověka, který v přiměřené míře osvědčil křesťanské ctnosti, ale nezapadá do zavedených kategorií praxe křesťanských ctností v heroické míře a vědomého prolití krve pro Ježíše Krista.[1]
Papež proto stanovuje pět zásad, které je třeba stanovit pro „oblatio vitae“ (oběť života) na cestě k blahořečení. Kritéria jsou následující:
- svobodná a dobrovolná oběť života a hrdinské přijetí (proper caritatem) jisté a předčasné smrti;
- souvislost mezi nabídkou života a předčasnou smrtí;
- uplatňování křesťanských ctností, alespoň pokud je to běžně možné, před nabídkou života a poté až do smrti;
- existenci pověsti svatosti a znamení alespoň po smrti;
- nutnost zázraku pro blahořečení, k němuž došlo po smrti Božího služebníka a na jeho přímluvu.[2]
Kritéria se stále řídí apoštolskou konstitucí Divinus perfectionis Magister, kterou vydal papež Jan Pavel II. v roce 1983, a dalším dokumentem vydaným v téže době.
Původ
Otázka, zda by bylo možné zavést čtvrtou cestu ke svatosti, vyvstala v diskusi mezi členy Kongregace pro svatořečení na jejich řádném kongresu, který se konal 24. ledna 2014. Prefekt kongregace kardinál Angelo Amato tuto záležitost zpochybnil u papeže během jejich setkání 7. února následujícího roku. Podle Marcella Bartolucciho papež „schválil a podpořil“ studie o této čtvrté cestě, v rámci kterých byla sestavena dokumentace pro další výzkum.[2]
Kongregace uspořádala 2. června 2016 zvláštní kongres, na němž se k dalším diskusím dostavilo několik odborníků včetně deseti konzultorů a pěti postulátorů včetně předsedy setkání biskupa Enrica dal Covola, který byl zároveň postulátorem. Bylo předloženo pět otázek, jak by kongregace mohla zavést novou cestu blahořečení a jaká kritéria by bylo třeba zavést, aby se prosadila. Na plenárním zasedání 27. září členové kongregace z řad kardinálů a biskupů diskutovali o různých rozměrech celé problematiky a pro tuto novou cestu ke svatořečení bylo odhlasováno kladné stanovisko, i když jako podstatný rys byla zdůrazněna nutnost schváleného zázraku. Závěry tohoto zasedání byly zaslány papeži v dopise z 28. listopadu 2016.[2]
Státní sekretář kardinál Pietro Parolin 17. ledna informoval kardinála Amata, že papež 10. ledna schválil návrhy na novou cestu blahořečení a zároveň požádal kongregaci o vypracování textu dokumentu, který by toto schválení učinil formálním.
Zveřejnění
Marcello Bartolucci napsal po zveřejnění dokumentu článek pro L'Osservatore Romano, v němž zdůraznil, že papež:
- „... otevřel cestu k blahořečení těm věřícím, kteří inspirováni láskou hrdinně obětovali svůj život za bližního, svobodně a dobrovolně přijali jistou a předčasnou smrt v odhodlání následovat Ježíše...“[2]
Bartolucci dále rozvedl kritéria a řekl, že ostatní tři cesty ke svatosti (mučednictví a hrdinské ctnosti, stejně jako ekvivalentní blahořečení) nestačí k tomu, aby bylo možné interpretovat všechny potenciální příčiny svatosti u jednotlivců, a zároveň připomněl, že Kongregace pro kauzy svatých diskutovala o tom, zda by nová cesta byla životaschopná.
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Maiorem hac dilectionem na anglické Wikipedii.
Související články
Externí odkazy
- FRANTIŠEK, Papež. Apostolic Letter issued Motu Proprio "maiorem hac dilectionem" on the offer of life, 11.07.2017" [online]. Holy See Press Office, 2017-07-11 [cit. 2023-07-21]. Dostupné online. (angličtina)
.mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal}
Papež František Narozen 1936 jako Jorge Mario Bergoglio, 1998–2013
Arcibiskup Buenos Aires, 2001–2013
Kardinál kněz u
San Roberto Bellarmino, 2013–současnost
Papež
Události
Rezignace papeže Benedikta XVI. •
Konkláve 2013 •
Inaugurace •
Lidé prohlášeni za ctihodné •
Beatifikace •
Kanonizace •
Kreace kardinálů •
Zasvěcení Ruska Neposkvrněnému Srdci Panny Marie •
Setkání s patriarchou Kirillem •
Synody (
2014 •
2015 •
2018 •
2019) •
Americko-kubánské tání •
Mimořádné jubileum milosrdenství •
Studijní komise pro ženský diakonát •
Vedení Maltézského řádu Papež František
Apoštolské cesty
Filipíny •
Severní Amerika (2015) •
Keňa •
Irsko •
Pobaltské státy •
Irák •
Kanada a
další apoštolské cesty
Bibliografie papeže Františka Buly (1)
Misericordiae vultus (2015) Znak papeže Františka
Encykliky (3)
Lumen fidei (2013) •
Laudato si’ (2015) •
Fratelli tutti (2020)
Apoštolskélisty (8)
Misericordia et misera (2016) •
Admirabile signum (2019) •
Scripturae sacrae affectus (2020) •
Patris corde (2020) •
Candor lucis aeternae (2021) •
Desiderio desideravi;
Totum amoris est (2022) •
Sublimitas et miseria hominis (2023)
Apoštolskéexhortace (5)
Evangelii gaudium (2013) •
Amoris laetitia (2016) •
Gaudete et exsultate (2018) •
Christus vivit (2018) •
Querida Amazonia (2020) •
Laudate Deum (2023) •
C’est la confiance (2023)
Motuproprio(výběr ze 47)
8.
Mitis iudex Dominus Iesus (2015) • 16. Maiorem hac dilectionem (2017) • 17.
Magnum principium (2017) • 21.
Vos estis lux mundi, 22.
Aperuit illis (2019) • 28.
Spiritus Domini, 33.
Antiquum ministerium, 34.
Traditionis custodes (2021)
Apoštolskékonstituce(výběr z 39)
33.
Vultum Dei quaerere, o kontemplativním životě žen; 34.
In Apostolorum (2016) • 35.
Veritatis gaudium, o univerzitách a církevních fakultách (2017) • 36.
Episcopalis communio, o biskupské synodě (2018) • 37.
Pascite Gregem Dei (2021) • 38.
Praedicate evangelium (2022) • 39.
In ecclesiarum communione (2023)
Osobní díla
Knihy •
CD
Související osoby, knihy a témata
Papežskýdům
Alfred Xuereb,
Fabián Pedacchio a
Yoannis Lahzi Gaid (bývalí osobní sekretáři) •
Fabio Salerno a
Gonzalo Aemilius (současní osobní sekretáři) •
Guido Marini (bývalý
vedoucí Úřadu pro papežské bohoslužby) •
Diego Giovanni Ravelli (současný
vedoucí Úřadu pro papežské bohoslužby) •
Georg Gänswein (
prefekt papežského domu)
Radakardinálů
Současní:
Fridolin Ambongo Besungu •
Sérgio da Rocha •
Oswald Gracias •
Jean-Claude Hollerich •
Gérald Lacroix •
Seán Patrick O'Malley •
Juan José Omella Omella •
Pietro Parolin •
Fernando Vérgez Alzaga
Bývalí:
Francisco Javier Errázuriz Ossa,
Laurent Monsengwo Pasinya,
George Pell,
Óscar Rodríguez Maradiaga (koordinátor),
Giuseppe Bertello a
Reinhard Marx Episkopát
Benedikt XVI. (předchozí papež) •
Mauro Gambetti (
generální vikář pro Vatikán) •
Angelo De Donatis (
generální vikář pro Řím) •
Antonio Quarracino (předchozí arcibiskup Buenos Aires) •
Mario Aurelio Poli (následující arcibiskup Buenos Aires) •
Sergio Rubin (životopisec) Souvisejícíknihy
Papež František: František: rozhovory s Jorgem Bergogliem: jeho život vlastními slovy •
O nebi a zemi •
Papež František: život a revoluce •
Diktátorský papež Příbuznátémata
Erb •
Eponymy •
Teologie •
Tovaryšstvo Ježíšovo (řeholní řád) •
Domus Sanctae Marthae (rezidence) •
Wake Up! (2015 album) •
František: Modlete se za mě (2015) •
Chiamatemi Francesco (2015) •
Papež František: Muž držící slovo (2018 dokument) •
Dva papežové (2019 film) •
Francesco (2020 dokument) •
Dopis: Poselství pro naši Zemi (dokumentární film, 2022) ←
Papež Benedikt XVI. (předchůdce)