| L-39 | |
|---|---|
 | |
| Určení | experimentální letoun |
| Výrobce | Bell Aircraft Corporation |
| První let | 23. dubna 1946 |
| Charakter | oba exempláře sešrotovány |
| Uživatel | NACA |
| Výroba | 1946 |
| Vyrobeno kusů | 2 ks |
| Vyvinuto z typu | Bell P-63 Kingcobra |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Bell L-39 byl americký experimentální letoun postavený společností Bell Aircraft pro zkoušky šípového křídla. V roce 1946 byly modifikovány dva letouny Bell P-63 Kingcobra a podrobeny sérii testů. Program skončil 26. srpna 1946.
17. května 1946 vydal Bellův závod tiskovou zprávu, že začal experimentovat s letouny se šípovým křídlem. Konečným cílem bylo postavit letadlo schopné prolomit zvukovou bariéru[p 1] v rámci programu US Navy.[1][2] K experimentům byly použity dva letouny Bell P-63 Kingcobra ze sériové produkce; jeden XP-63N (s náletem 379 hodin) označený jako L-39-1 (sériové číslo BuNo 90060)[2] a jeden P-63A-9-BE označený jako L-39-2 (BuNo 90061).[1][2]
Hlavní úpravou letounů bylo odstranění starých křídel a instalace nových s úhlem šípovitosti 35°.[1][3] Hlavní podvozek (u strojů P-63 zatahovaný do vnějších částí křídel) byl pevný, ale přední kolo bylo zatažitelné do trupu.[1] Změna provedení křídel posunula těžiště letadel. V zadní části byla instalována balastní zátěž, která je měla správně vyvážit, ale během prvních zkoušek se zjistilo, že balast je nedostatečný a čtyřlisté vrtule P-63 byly nahrazeny lehčími třílistými vrtulemi z P-39Q.[1] Po pozdějších testech byl trup dodatečně prodloužen o čtyři stopy (~ 122 cm), přidána velká stabilizační plocha pod ocasní částí a sloty na náběžné hraně křídel.[1][3]
První let L-39-1 se uskutečnil 23. dubna 1946[1] z továrního letiště firmy Bell v Niagara Falls. Po několika letech byl stroj 22. srpna 1946 předán do Langley Research Center,[1] tehdy patřícího National Advisory Committee for Aeronautics (NACA). Na Bellově letišti v té době létal druhý letoun, L-39-1, vybavený systémem automatického přečerpávání paliva, který během letu udržoval konstantní těžiště letounu.[1]
Oba letouny byly použity ke korelaci výsledků předchozích zkoušek v aerodynamickém tunelu s údaji získanými z letounů plné velikosti a později i dalším experimentům, například L-39-2 ověřoval křídla klenutého profilu určená pro Grumman XS2F a křídla s ostrým šípem náběžné hrany, podobná těm, která byla později použita u Bell X-2.[1][4]
Testy byly pozastaveny 26. srpna a program byl brzy ukončen.[1] L-39-2 byl 11. prosince 1946 také předán do Langley,[1] a 12. prosince 1949 byly oba exempláře předány výzkumnému středisku NACA Lewis Research Center.[1] Oba letouny byly sešrotovány v roce 1955.[1]
Údaje dle[1]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bell L-39 na polské Wikipedii.
Obrázky, zvuky či videa k tématu Bell L-39 na Wikimedia Commons