Další významy jsou uvedeny na stránce ACC.

Akuzativ (zkratka ACC nebo AKUZ, česky též přechodník[1], vinitel[2] či předmětník[2]) je jedním z mluvnických pádů, který se vyskytuje v mnoha jazycích. Označuje objekt, který se pojí se slovesem. V mnohých jazycích také pro objekty s některými nebo i všemi předložkami.

Akuzativ existuje, nebo někdy existoval ve všech indoevropských jazycích, včetně latiny, sanskrtu, řečtiny, němčiny, ruštiny a češtiny. Jménem akuzativ se označují různé objektové pády v ugrofinských jazycích , altajských a semitských jazycích.

Akuzativ v češtině

Akuzativ je v češtině tak zvaný 4. pád. Používá se jako přímý (vidím koho?, co?) nebo se pojí s některými předložkami (položit na stůl).

Střední rod

Ve středním rodě se akuzativ shoduje s nominativem:

Ženský rod

Mužský rod

U mužského rodu a vzorů pán, hrad, muž a stroj se dá pomocí akuzativu rozlišit životnost. Životné vzory mají akuzativ jednotného čísla odlišný od nominativu (s výjimkou slov zakončených -e).

Akuzativ v angličtině

Moderní angličtina už pády nemá, ale přesto v ní několik zbytků akuzativu zbylo, například v zájmenech.

Akuzativ v němčině

Stejně jako v češtině je v němčině akuzativ 4. pád a používá se jako přímý nebo se pojí s některými předložkami jako např. bis, durch, für, ohne atd.

Příklady akuzativů osobních zájmen:

  1. ich → mich
  2. du → dich
  3. er → ihn / sie, sie / es, es

Množné číslo:

  1. wir → uns
  2. ihr → euch
  3. sie → sie

Akuzativ ve španělštině

Ve španělštině je akuzativ 4. pád.

Příklady osobních zájmen:

  1. yo → me
  2. tú → te
  3. el/ella →le

Množné číslo:

  1. nosotros → nos
  2. vosotros → os
  3. ellos/ellas →les

Akuzativ ve finštině

Objekt slovesa se ve finštině vyjadřuje buď pomocí akuzativu, nominativu, nebo partitivu. Akuzativ morfologický je až na výjimku u osobních zájmen, v plurálových tvarech a ve vazbě s některými tvary sloves homonymní genitivu.

Alternace akuzativu a partitivu probíhá na základě několika parametrů. Jedním z nich aspektualita děje popisovaného větou: akuzativ se používá tam, kde se předpokládá ukončenost děje, partitiv u děje neukončeného. Dalšími parametry jsou přítomnost negace ve větě (partitiv) a celistvý (akuzativ) /parciální (partitiv) charakter referentu objektu. Parametry jsou hierarchizovány.

Příklady osobních zájmen:

  1. minä → minut (nominativ, akuzativ)
  2. sinä → sinut
  3. hän → hänet

Množné číslo:

  1. me → meidät
  2. te → teidät
  3. he → heidät

Odkazy

Reference

  1. ↑ Názvy mluvnických pádů, Naše řeč, volume 15 (1931), issue 6
  2. ↑ a b Názvy mluvnických pádů, Naše řeč, ročník 14 (1930), číslo 9–10

Související články

Externí odkazy

Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
.mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Mluvnické pády Základní Absolutiv • Akuzativ • Direktiv • Ergativ • Intranzitiv • Nominativ • Objektiv Adpozicionální Ablativ • Antessiv • Dativ • Distributiv • Essiv • Formál • Genitiv • Instruktiv • Instrumentál • Ornativ • Posesiv • Postpozicionál • Prepozicionál • Pertingent • Prolativ • Prosekutiv • Proximativ • Sociativ • Temporál Lokální Ablativ • Adessiv • Allativ • Apudessiv • Associativ • Komitativ • Delativ • Elativ • Exessiv • Illativ • Inelativ • Inessiv • Intrativ • Lativ • Lokál • Perlativ • Subessiv • Sublativ • Superessiv • Superlativ • Terminativ • Translativ Komparativní Komparativ • Ekvativ Evaluativní Averziv • Benefaktiv • Evitativ Ostatní Abessiv • Addirektiv • Adelativ • Adverbiál • Kauzál • Finál • Modál • Multiplikativ • Partitiv • Pegativ • Privativ • Postelativ • Postdirektiv • Postessiv • Separativ • Subdirektiv • Vokativ
České skloňování 1. Nominativ (kdo, co?) 2. Genitiv (koho, čeho?) 3. Dativ (komu, čemu?) 4. Akuzativ (koho, co?) 5. Vokativ (oslovujeme, voláme) 6. Lokál nebo lokativ (o kom, o čem?) 7. Instrumentál (kým, čím?)
Kategorie