Vynnyky
Винники
Panoráma Vynnyk ze západu
Panoráma Vynnyk ze západu
Vynnyky – znak
znak
Vynnyky – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice49°48′17″ s. š., 24°8′16″ v. d.
Nadmořská výška279 m n. m.
Časové pásmoUTC+2
StátUkrajinaUkrajina Ukrajina
OblastLvovská
RajónLvovský
Vynnyky
Vynnyky
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha6,67 km²
Počet obyvatel21 560[1] (2019)
Správa
StarostaVolodymyr Kvurt
Oficiální webvynnyky-rada.gov.ua
Adresa obecního úřaduвул. Галицька 20
79496 м. Винники
Telefonní předvolba+380-322
PSČ79495-79496
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vynnyky (ukrajinsky Винники; výslovnost výslovnost ['Vynnyky]IPA, polsky Winniki) jsou město ve Lvovské oblasti na Ukrajině. Leží několik kilometrů východně od Lvova, pod jehož městskou radu administrativně spadá, a je jedním z nejstarších měst v Haliči.

Historie

Lidé obývali předměstí dnešních Vynnyk již v pozdním paleolitu - asi před 27 tisíci lety.[2] Slovanské osady zde začaly vznikat v 7.-8. století.

První písemná zmínka o městě pochází z 22. srpna 1352. Jedná se o privilegium polského krále Kazimíra III., pro potomky lvovského vojvody Bertholda, konkrétně pro Jurije, Ruperta a Margaritu. Z textu tohoto dopisu plyne, že kníže Lev Danilovič jim za věrnou službu německému vojvodství předává panství Berthold, které se nachází poblíž Lvova. Konkrétně: mlýn Selský Dvůr s rybníkem, vesnicí Malé Vynnyky s mlýnem, rybníkem, hostincem a jejich okolím, včetně osady Pidberizki.

Název vesnice Malé Vynnyky souvisí s hlavním zaměstnáním jejich obyvatel, což bylo pěstování hroznů a výroba vína. Písemné prameny poskytují informace o významných vinicích, které se táhly od svahů Zámkové hory ve Lvově, podél současné Lyčakivské ulice, až do Vynnyk. Dle pověsti bylo každoročně z Vynyk posíláno na knížecí stůl až 100 sudů dobrého vína.

Kostel Nanebevzetí Panny Marie
Památník Tarase Ševčenka
Tabáková továrna
Kostel Vzkříšení Ježíše Krista - čelní pohled
Kostel Vzkříšení Ježíše Krista - boční pohled
Kostel Narození Jana Křtitele

15.-16. století

Od 15. století jsou již zmínky o Vynykách pravidelné. Vlastníci Vynnyk se měnili, byli jimi rodina Štecherů, Hrytsko Kerdijovič, Jurij Strumylo, Vanko Lagodovský, rodiny Tarlivů, Potockých a Zamojských.

První informace o existenci opevněného dvora ve Vynnykách se datují do 15.-16. století.[2] Potvrzením o existenci této obranné stavby je nejstarší mapa města a nalezené pozůstatky hradeb. Tato stavba se nacházela na kopci se strmými svahy (nyní území tabákové továrny). Starousedlíci stále toto místo nazývají „pod zámkem“. Soubor budov měl horní a dolní nádvoří. Na základě archeologických vykopávek lze usuzovat, že na horním nádvoří byl palác a kaple, na spodním nádvoří se nacházely hospodářské prostory - sklady, stáje a dílny.

17. století

Dne 17. května 1666 polský král Jan II. Kazimír (1648-1668) udělil Vynnykám magdeburské právo a statut města a povolení pro pořádání trhů o Zelených svátcích a na svátek svatého Michaela.[3]

18. století

Nové změny v životě města přineslo připojení Haliče k Rakousku v roce 1772 (při tzv. Prvním dělení Polska). Rakouská vláda provedla významné reformy, které měly pozitivní dopad na další vývoj Vynnyk.[4]

V roce 1786 zde vláda, na pozemcích patřícím rodině Glovinských, usadila 32 německých rodin z Bavorska, což vedlo k založení německé kolonie Weinbergen. Dalším 10 německým rodinám bylo přiděleno území mezi vesnicí Pidberizki a Vynnykami, čímž vznikla kolonie nazvaná Unterbergen. Byly zavedeny pozemkové a správní reformy, které podpořily rozvoj výroby. Stěžejní roli v dalším rozvoji Vynnyk sehrálo založení tabákové továrny, na území bývalého Vynnyckého hradu, v roce 1779[4]. Ta se následně stala největší manufakturou v Haliči.

19. století

Na konci 19. století a na počátku 20. století začalo v Haliči duchovní a kulturní obrození, což se odrazilo v boji za nezávislý ukrajinský stát, zejména pak v letech 1918–1920. Řada obyvatel města se zúčastnila boje za samostatný ukrajinský stát v řadách legie USS.

V roce 1896 byla ve Vynnykách založena pobočka „Prosvita“ (občanská organizace, založená v roce 1868 ve Lvově, za účelem kulturního a vědeckého rozvoje, upevnění národního společenství a zvýšení národního povědomí ukrajinského lidu).

20. století

V roce 1908 byla přes Vynnyky zprovozněna železniční větev Lvov - Pidzamče - Lyčakiv - Pidhajce. Kromě tabákové továrny bylo ve městě několik menších podniků, včetně pily, tesařské dílny, pivovaru, lihovaru, vápenky, cihelny a několika mlýnů.

V roce 1913 zde byl odhalen pomník k uctění Tarase Ševčenka, dle projektu O. Lušpinského. Tento pomník se stal jedním z prvních sochařských a veřejných pomníků Ševčenka na Ukrajině. Je vyroben z bílého pískovce, poprsí je umístěno na vysokém podstavci, orámovaném v půlkruhu dvěma bočními pilíři. Slavnostní otevření pomníku se uskutečnilo 28. září 1913. Během ukrajinsko-polské války v letech 1919-20 byl pomník poškozen a v roce 1925 obnoven.

V období mezi dvěma světovými válkami byly Vynnyky součástí Druhé Polské republiky.

V roce 1925 mělo město asi 5000 obyvatel. Mezi občany bylo 3300 Poláků, 2150 Ukrajinců, 350 Židů a 200 Němců.

Po německém útoku na SSSR a obsazení města Wehrmachtem zde došlo k pogromu na Židy. O několik týdnů později byli židovští muži z Vynnyk převezeni do Pisek a tam zastřeleni. Židovky s dětmi byly zabity v roce 1942, pravděpodobně také v Piskech. V letech 1941–1943 byl ve Vynnykách pracovní tábor, jehož židovští vězni pracovali mj. při silničních pracích. V červenci 1943 Němci tábor zlikvidovali zavražděním vězňů.

Pamětihodnosti

Kostel Vzkříšení Ježíše Krista

(ukr. Церква Воскресіння Господа нашого Ісуса Христа, вулиця Тараса Шевченка 13); 49°48'41.983"N, 24°08'5.879"E

První zmínka o kostelu ve Vynnykách pochází z roku 1515. Na místě tohoto původního, dřevěného, byl postaven nový, cihlový kostel, v klasicistním stylu. Byl dokončen a vysvěcen v roce 1842.

Kostel Nanebevzetí Panny Marie

(ukr. Костел Внебовзяття Пресвятої Діви Марії, вул. Соломії Крушельницької, 16А); 49°48'46.184"N, 24°07'56.818"E

Stavba kostela začala v roce 1738 a trvala až do roku 1766. Pod sovětskou vládou byl kostel používán jako skladiště. V březnu 1993, po obnově a vysvěcení, začal kostel znovu sloužit věřícím.

Kostel Jana Křtitele

(ukr. Церква Різдва святого Івана Хрестителя); 49°49'03.892"N, 24°08'45.715"E

Původně luteránský kostel, který v roce 1933 začala stavět německá komunita a dokončila ho v roce 1936. Od roku 1946 byla budova využívána jako sklad a později jako obchod s hospodářskými potřebami. 4. ledna 1998 byl kostel opět vysvěcen, získala ho řeckokatolická církev a dostal současné jméno.

Kostel svatých Vladimíra a Olgy

(ukr. Церква святих Володимира і Ольги); 49°48'54.931"N, 24°08'2.096"E

Stavba kostela byla zahájena v roce 1991. Jedná se o zděný třípatrový, křížový kostel se sedmi kupolemi a zvonicí nad bránou. 29. července 2001 byl nově postavený kostel vysvěcen.

Vynnykovský hřbitov

(ukr. Винниківський цвинтар); 49°48'37.504"N, 24°07'48.415"E

Ve Vynnykách je význačný městský hřbitov, kde se pohřbívá již od konce 18. století.[5]

Starý hřbitov (tzv. německý)

(ukr. Німецький цвинтар)

Nacházel se na území, kde je nyní park (ulice Sacharova). Nekropole fungovala v letech 1785-1944. Zde byli pohřbeni zejména němečtí obyvatelé Vynnyk. Hřbitov byl zničen sovětskými úřady na počátku 50. let.[6]

Židovská synagoga

Nacházela se na místě domu, který nyní stojí na adrese Ivana Franka 46. Byla poničena během německé okupace a k definitnímu zničení došlo během sovětské okupace. Dodnes se zachovaly pouze zdi bývalé svatyně.

Podnebí

Klima ve Vynnykách je mírně kontinentální, s mírnými zimami a teplými léty. Vyznačuje se vyššími srážkami, v průměru 174 dnů srážek ročně. Nejméně v lednu a nejvíce v červenci, v průměru ročně spadne 740 mm srážek. Nejčastěji fouká západní vítr, méně často severovýchodní. Všechna roční období se vyznačují prudkými změnami atmosférického tlaku, teploty a vlhkosti vzduchu. Zimy jsou mírné, mrazy pod −20 °C jsou velmi vzácné. Jaro je chladné a deštivé, mrazy a sněžení se občas vyskytují až do začátku května. Léto je příjemné, nejčastější letní odpolední teploty jsou v rozmezí +20–25 °C, teploty nad +30 °C jsou výjimečné. V létě bývají často bouřky a prudké poklesy teploty během přechodu atmosférických front. Podzim je poměrně teplý a suchý.

Vynnyky – podnebí
Období leden únor březen duben květen červen červenec srpen září říjen listopad prosinec rok
Průměrné denní maximum [°C] −0,1 1,3 6,3 13,6 19,4 22,0 23,9 23,5 18,3 12,9 6,0 0,9 12,3
Průměrné denní minimum [°C] −6,1 −5,5 −1,7 3,6 8,4 11,3 13,2 12,5 8,4 4,1 −0,3 −4,6 3,6
Průměrné srážky [mm] 40 44 45 52 89 89 96 77 67 52 49 48 748
Zdroj: температура повітря і опади

Významné osobnosti města

Erb města

Erb města Vynnyky je oficiální heraldický symbol schválený 17. února 1992. Navrhli jej, na základě motivů dle staré pečeti, Andrij Grechyl a Ivan Svarnyk. Popis - ve zlatém poli je umístěn modrý hrozen se zeleným listem. Štít je orámován dekorativní kartuší a korunován stříbrnou městskou korunou.

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Винники na ukrajinské Wikipedii a Winniki (miasto) na polské Wikipedii.

  1. ↑ Dostupné online. 
  2. ↑ a b БАЙЦАР, Андрій. До Дня міста: Літопис Винник (част. І) [online]. [cit. 2020-01-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-12-31. 
  3. ↑ ТИМЕЦЬ, I. Таємниці тютюнової фабрики. Львів: Мульти АРТ, 2005. S. 183. 
  4. ↑ a b БАЙЦАР, A. Винники туристичні: Науково-краєзнавче видання…. [s.l.]: [s.n.] S. 16. 
  5. ↑ БАЙЦАР, A. Винниківський некрополь [online]. [cit. 2021-01-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-11-05. 
  6. ↑ БАЙЦАР, A. Німецький (австрійський) цвинтар у Винниках [online]. [cit. 2021-01-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-11-06. 
  7. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z aa ab ac ad БАЙЦАР, Андрій. Видатні винниківчани. [s.l.]: Науково — краєзнавче видання… S. 88. 
  8. ↑ a b БАЙЦАР, Андрій. Видатні винниківчани: Домазар Зенон (Зиновій) і Винників Наталя — провідні діячі ОУН [online]. [cit. 5021-01-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-01-08. 
  9. ↑ a b БАЙЦАР, Андрій. Відомий польський філософ Станіслав Дунін-Борковський — уродженець Винник [online]. [cit. 2021-01-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-07-03. 
  10. ↑ БАЙЦАР, Андрій. Історія Винник в особах. Львів: Науково-краєзнавче видання, 2017. S. 76. 
  11. ↑ БАЙЦАР, A. Видатні винниківчани: Підлісецький Володимир і Голіян Володимир — творці Листопадового чину у Винниках [online]. [cit. 2021-01-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-01-07. 
  12. ↑ БАЙЦАР, A. Забуті імена: Калинович Володимир Сидорович — видатний винниківчанин [online]. [cit. 2021-01-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-12-03. 
  13. ↑ БАЙЦАР, A. Забуті імена: Козак Михайло [online]. [cit. 2021-01-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-12-29. 
  14. ↑ a b БАЙЦАР, A. Забуті імена: Антон Лауб і Вільгельм Шмідт [online]. [cit. 2021-01-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-11-06. 
  15. ↑ a b БАЙЦАР, Андрій. Винниківчани в лавах ОУН-УПА. [s.l.]: Винниківський вісник, 2013. S. 422–423. 
  16. ↑ БАЙЦАР, A. Винники туристичні. Винники: Науково-краєзнавче видання, 2016. S. 312. 
  17. ↑ БАЙЦАР, A. Історія Винник в особах. Винники; Львів: Науково-краєзнавче видання, 2017. S. 135. 
  18. ↑ a b БАЙЦАР, A. Забуті імена: Щуровський Володимир та Щуровський Євген [online]. [cit. 2021-01-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-01-09. 
  19. ↑ БАЙЦАР, A. Байцар А. Володарі Винник (частина I) [online]. [cit. 2021-01-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-01-07. 

Literatura

Externí odkazy

.mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Lvovská oblast Rajóny Červonohradský • Drohobyčský • Javorivský • Lvovský • Sambirský • Stryjský • Zoločivský Města Belz • Bibrka • Boryslav • Brody • Busk • Červonohrad • Dobromyl • Drohobyč • Dubljany • Hlyňany • Horodok • Kamjanka-Buzka • Chodoriv • Chyriv • Komarno • Javoriv • Lvov • Moršyn • Mostyska • Mykolajiv • Novojavorivsk • Novyj Kalyniv • Novyj Rozdil • Peremyšljany • Pustomyty • Radechiv • Rava-Ruska • Rudky • Sambir • Skole • Sokal • Sosnivka • Staryj Sambir • Stebnyk • Stryj • Sudova Vyšňa • Turka • Truskavec • Uhniv • Velyki Mosty • Vynnyky • Zoločiv • Žovkva • Žydačiv Sídla městského typu Boryňa • Brjuchovyči • Dašava • Dobrotvir • Dubljany • Hirnyk • Hnizdyčiv • Ivano-Frankove • Krakovec • Krasne • Kulykiv • Lopatyn • Maheriv • Medenyči • Nemyriv • Novi Strilyšča • Novyj Jaryčiv • Nyžankovyči • Olesko • Pidbuž • Pidkamiň • Pomorjany • Rozdil • Rudne • Schidnycja • Slavske • Stara Sil • Ščyrec • Šklo • Velykyj Ljubiň • Verchně Syňovydne • Zapytiv • Žuravno • Žvyrka Bývalé rajóny Brodský • Buský • Buzkokamjanský • Horodocký • Mostyský • Mykolajivský • Peremyšljanský • Pustomytský • Radechivský • Skolský • Sokalský • Starosambirský • Turský • Žovkevský • Žydačivský
Kategorie