| Valentino Fioravanti | |
|---|---|
 VALENTINO FIORAVANTI | |
| Narození | 11. září 1764 Řím, Itálie |
| Úmrtí | 16. června 1837 Capua, Itálie |
| Povolání | hudební skladatel |
| Děti | Vincenzo Fioravanti[1] Giuseppe Fioravanti |
| Funkce | kapelník (od 1810) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Valentino Fioravanti (11. září 1764, Řím - 16. června 1837, Capua), byl italský hudební skladatel. Proslul zejména jako skladatel buffo-oper.
Valentino Fioravanti pocházel z Říma. Nejprve studoval literaturu a umění, hudbě se začal věnovat až později. Studoval zpěv u Toscaneliho, který byl zpěvákem v bazilice sv. Petra, a kontrapunkt u skladatele Giuseppe Jannaconiho. Kompozici studoval v Neapoli. Od roku 1781 byl dirigentem v několika římských divadlech. Jeho první známou jevištní prací bylo intermezzo Le avventure di Bertoldino uvedené patrně v roce 1784. Po něm následovala celá řada operních komedií. Prvního velkého úspěchu dosáhl operou Gl’inganni fortunati, která měla premiéru 1788 v Neapoli. Během následujících deseti let zkomponoval celou řadu oper pro Řím, Neapol, Florencii a Benátky. Jeho nejslavnější opera Le cantatrici villane byla uvedena na scénu rovněž v Neapoli roku 1799.
Následovaly úspěchy v zahraničí. Po úspěšném provedení opery Camila v Lisabonu se stal hudebním ředitelem lisabonského divadla San Carlos. Zde pracoval až do roku 1807. Mezitím pronikl na jeviště dalších evropských divadel. S obrovským úspěchem se setkala opera I virtuosi ambulanti ze života kočovného operního divadla. V Londýně byla hrána pod názvem La virtuosa in puntiglio a stala se jednou z mála Fioravantiho oper, které jsou dones živé (viz ukázky).
V roce 1816 Fioravanti vystřídal Jannacconiho ve funkci maestro di cappella Sixtinské kaple ve Vatikánu. V tomto období zkomponoval velké množství duchovních skladeb (mší, motet, miserere, Stabat Mater apod.). Nadále však komponoval i komické opery. Poslední z jeho 77 jevištních děl byla opera Ogni eccesso e vizioso uvedená v Neapoli roku 1824. Poté se až do své smrti věnoval pouze chrámové a komorní hudbě.
Zemřel 16. června 1837 na cestě z Capuy do Neapole, kde hodlal žít na odpočinku u svého syna Vincenza. Byl milován nejen obecenstvem, ale velké úcty se dožil i u svých skladatelských současníků. Velmi si ho vážil Cimarosa a Gioacchino Rossini považoval jeho dílo za vrchol opery-buffo.
Významným hudebním skladatelem se stal i jeho syn Vincenzo (1799-1877). Je autorem 35 oper.
Obrázky, zvuky či videa k tématu Valentino Fioravanti na Wikimedia Commons 