Fotbalová kariéra
Je považován za nejlepšího středního obránce své generace.[1] Téměř celou svou kariéru strávil v Interu, se kterým vyhrál čtyři trofeje. První trofej byla v sezoně 1981/82 a vyhrál Italský pohár. Titul získal v sezoně 1988/89 a italský superpohár. Stal se i vítězem dvou pohárů UEFA a to v sezonách 1990/91 a 1993/94. Celkem za Nerazzurri odehrál 418 utkání a vstřelil 8 branek.
V roce 1994 byl spolu s Zengou vyměněn za Pagliucu do Sampdorie.[2] Za Dorii odehrál dvě sezony a v roce 1996 ukončil kariéru.
Po fotbalové kariéře se stal trenérem mládeže v Interu, poté krátce působil v nižší lize v Pavii. V roce 2017 se stal novým vedoucím technického úseku ve Vicenzi.[3]
Reprezentační kariéra
Za reprezentaci odehrál 45 utkání a vstřelil 4 branky. První utkání odehrál již v 23 letech 6. prosince 1986 proti Malta (2:0), vstřelil i první branku.[4] Byl povolán na ME 1988 i na domácím MS 1990. Na obou turnajích nastoupil do všech utkání a také s nich měl dvě bronzové medaile. S příchodem nového trenéra Sacchiho již nedostává moc příležitostí a tak posledním zápasem v národním týmu byl 6. června 1992 proti USA (1:1).[5]
Statistika na velkých turnajích
Hráčské úspěchy
Klubové
Reprezentační
Vyznamenání
Řád zásluh o Italskou republiku (1991)[17]
