Klubová kariéra
Již v mladém věku nastupoval za Avellino v mládežníckých kategorií. První zápasy mezi dospělými měl v Rimini kde byl poslán v roce 1982 na roční hostování. Po návratu do Avellina již hrál v Nejvyšší lize. Po třech letech v roce 1986 byl prodán za 5,8 miliard lir do Neapole. Tady se setkal s Maradonou a pomohl klubu získat první titul (1986/87) v historii klubu. Druhý titul získal v sezoně 1989/90 a také s klubem vyhrál ještě Pohár UEFA 1988/89 a italský superpohár.
V roce 1992 jej za 6,5 miliard lir koupil Milán. Tady získal další dva tituly v lize (1992/93, 1993/94). Byl také u vítězného mužstva, které vyhrálo LM 1993/94. Po dvou sezonách, kde odehrál jen 9 utkání v lize se rozhodl odejít. Nejprve byl poslán na hostování do Reggiany. Tady se uvedl dobrými výkony a tak odešel do Cagliari. Jenže kvůli zranění za klub nenastoupil a později byl raději poslán opět na hostování do Reggiany, kde v roce 1997 ukončil kariéru.
Reprezentační kariéra
Za reprezentaci odehrál 54 utkání a vstřelil jednu branku. První zápas odehrál 11. května 1986 proti Číně (2:0).[2] Poté se zúčastnil MS 1986. Na turnaji odehrál všechna utkání v základní sestavě, ale neprošel čtvrtfinále. Jedinou branku vstřelil v přátelském utkání proti Argentině (3:1) 10. června 1987.[3] Nastoupil i do všech čtyř utkání na ME 1988, kde bral nakonec bronz. Na domácím šampionátu MS 1990 získal také bronzovou medaili. Na turnaji odehrál kromě zápasu o 3. místo všechna utkání. Po nástupu nového trenéra Sacchiho již nedostával více příležitostí a tak poslední zápas odehrál 25. března 1992 proti Německu (1:0).[4]
Statistika na velkých turnajích
