Bisnovat R-40 (později Molnija a Vympel, v kódu NATO "AA-6 Acrid") je protiletadlová řízená střela dlouhého dosahu vyvinuta v konstrukční kanceláři Bisnovat. Je to pravděpodobně první sovětská střela vzduch-vzduch 2. generace. Byla primárně vyvíjena pro záchytné stíhací letouny MiG-25.[1]
Práce na nové střele dlouhého dosahu, která měla nahradit starší R-4 začaly v konstrukční kanceláři M. Bisnovata počátkem roku 1962. Střela disponuje vysokým poměrem tahu k hmotnosti díky čemuž dosahuje maximální rychlosti až 5 M. Tato rychlost způsobuje extrémní aerodynamický ohřev a proto byl při vývoji poprvé jako konstrukční materiál použit titan. S použitím titanu bylo spojeno množství technických problémů, které bylo třeba vyřešit. Novinkou bylo také použití keramických materiálů pro výrobu krytu radarové soustavy. Střela je jen o málo větší než její předchůdce, ale má podstatně delší dosah, který u základní verze představuje 30 km. V září 1969 byly z letadla MiG-25 poprvé úspěšně odpáleny dvě střely R-40R na bezpilotní MiG-17 letící ve výšce 600 m. V následujícím roce byly tyto rakety zavedeny do výzbroje sovětského letectva.
Po přeletu poručíka Viktora Bělenka s MiGem-25 z SSSR do Japonska v září 1976 se MiG-25 podrobil modernizaci, která mimo jiné znamenala výměnu radarového systému letadla. Pro tento radarový systém byla zkonstruována nová střela R-40D, která má delší dosah, zvýšenou citlivost hlavice, zlepšenou odolnost proti rušení a vibracím a schopnost sestřelit nízko letící cíl na pozadí země.
Výroba raket R-40 byla zastavena v roce 1991.
Obrázky, zvuky či videa k tématu R-40 na Wikimedia Commons 
