Petr Brandl | |
---|---|
Petr Brandl – vlastní podobizna (zv. Strahovská) (kol. 1703) | |
Rodné jméno | Petr Jan Brandl |
Narození | 24. října 1668 Praha České království |
Úmrtí | 24. září 1735 (ve věku 66 let) Kutná Hora České království |
Místo pohřbení | Kutná Hora |
Národnost | Čech |
Vzdělání | Malostranské jezuitské gymnázium u sv. Mikuláše ateliér Kristiána Schrödera |
Povolání | malíř |
Hnutí | vrcholné baroko |
Významná díla | Zvěstování (1697) Křest Kristův (1715-16) Simeon s Ježíškem (po 1725) Klanění tří Králů (1727) |
Mecenáši | František Josef Černín, Václav Vojtěch ze Šternberka Lažanští, Otmar Daniel Zinke |
Ovlivněný | Karel Škréta, Jan Kryštof Liška, Michael Václav Halbax |
Vliv na | Václav Vavřinec Reiner, Christian Philipp Bentum |
multimediální obsah na Commons | |
citáty na Wikicitátech | |
Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Petr Jan Brandl, německy Peter Johann Brandl, on sám se psal Petrus Brandl (24. října 1668 Praha[1] – 24. září 1735 Kutná Hora[2]), byl český malíř, figuralista a portrétista, jeden z hlavních představitelů vrcholného baroka v Čechách.
Byl synem venkovských rodičů, původem ze selského prostředí. Jeho otec byl německý krejčí Michal Brandl, matka Alžběta rozená Hrbková byla z české rolnické rodiny z jihočeských Přestanic a její bratr Marek Hrbek byl slavným pražským zlatníkem, pracoval mj. pro katedrálu sv. Víta. Finanční situace rodiny se výrazně zlepšila poté, co se Petrův otec začal věnovat výčepnictví. Petr získal vzdělání na jezuitském gymnáziu u sv. Mikuláše na Malé Straně. Poté se vyučil malířem u Kristiána Schrödera.
V roce 1693 se oženil s Františkou Helenou Klossovou, dcerou malíře a rytce J. B. Klosse († 1679). S manželkou postupně zplodil tři děti, dvě dcery a syna (který zemřel v dětském věku). Rok nato byl přijat do staroměstského malířského cechu.
Usedlé rodinné prostředí malíři příliš nevyhovovalo. Brzy po sňatku se ze strany manželky začaly množit stížnosti, že s ní nesdílí vydělané peníze. V určité míře mohl být důvodem Brandlův bohémský životní styl. Jak se však čím dál víc potvrzovalo, hlavní příčinou jeho rostoucích finančních potíží rozhodně nebyla malá finanční gramotnost, jako spíš nezodpovědnost a neochota se o své příjmy s někým dělit.[3]
Podobné problémy měl totiž i s cechem, kterému byl povinen odvádět poplatky. Za svá díla byl přitom velice dobře placen. Prakticky všechny peníze ale rychle prohýřil, takže byl často zadlužen. Ocitl se dokonce několikrát ve vězení. Bezúspěšně doufal v konsolidaci finančních poměrů koupí podílu zlatého dolu v Jílovém a později taky v Kutné Hoře. Zemřel v chudobě, v Kutné Hoře, kde je pohřben v kostele P. Marie Na Náměti.
V 15 letech Brandl nastoupil do učení do dílny pražského malíře Kristiána Schrödera, který se v roce 1694 stal správcem obrazárny Pražského hradu. Schröder se zabýval převážně restaurováním či kopírováním obrazů z obrazárny, nemohl Brandla naučit víc, než základy malířské techniky a kompozice. Zprostředkoval mu také vstup do galerie a studium vystavených obrazů starých mistrů, např. Tiziana, Veroneseho, Tintoretta, Guida Reniho nebo Rubense.
Není doložena žádná z Brandlových - tehdy obvyklých - tovaryšských cest do zahraničí, kde mohl začínající malíř získat potřebné zkušenosti, ale není ani vyloučená. Z domácích malířů byl ovlivněn hlavně díly o generaci staršího Karla Škréty a ze svých současníků poté Michaelem Leopoldem Willmannem, jeho chráněncem Janem Kryštofem Liškou nebo Michaelem Václavem Halbaxem, a z dalších pak Janem Rudolfem Bysem nebo Abrahamem Godynem. Přátelství ho pojilo také se sochařem Matyášem Bernardem Braunem, který pravděpodobně využil jeho kresbu pro návrh slavné sochy sv. Luitgardy určené pro Karlův most.
Ve svém díle dospěl Brandl k vlastní syntéze těchto malířských podnětů. Rané období jeho tvorby je poplatné běžným dobovým přístupům k barokní malbě. Využívá dynamické a elegantní kompozice. S uměleckou vyzrálostí nabývá jeho tvorba charakteristických rysů. Malby se vyznačují mnohdy až prostorovým efektem, kterého dosahuje tahy tlustou pastou barvy. Bravurně zvládá práci se světlem, využívá také metodu šerosvitu. Jeho dílo je však značně nevyrovnané, s velmi kolísavou kvalitou. To je patrné především v jeho pozdním období. Věnuje se převážně malbě náboženských témat, ale významně je v jeho práci zastoupena i portrétní tvorba a nevyhýbá se ani profánním motivům. Objednavateli jeho děl byly velké klášterní domy, např. benediktini, cisterciáci nebo karmelitáni, a významné šlechtické rody. Maloval např. na panstvích ve službách Šternberků, Lažanských, Černínů nebo Lobkoviců. Petr Brandl patří k nejdůležitějším reprezentantům vrcholně barokní malby ve středoevropském prostoru a ve svých nejlepších pracích dosahuje tehdejší nejvyšší úrovně.[4]