Karel II. Schwarzenberg | |
---|---|
Karel II. kníže ze Schwarzenbergu na litografii od Josefa Kriehubera, 1849 | |
3. hlava schwarzenberské sekundogenitury, kníže ze Schwarzenbergu | |
Ve funkci: 1820 (nebo 1830[1]) – 25. června 1858 | |
Předchůdce | Bedřich I. ze Schwarzenbergu |
Nástupce | Karel III. ze Schwarzenbergu |
Guvernér v Sedmihradsku | |
Ve funkci: 25. května 1851 – 25. června 1858 | |
Předchůdce | Ludwig von Wohlgemuth |
Nástupce | Bedřich z Lichtenštejna |
Civilní a vojenský guvernér v Lombardii | |
Ve funkci: 19. října 1849 – 10. ledna 1851 | |
Vojenská služba | |
Služba | Rakouské císařství |
Hodnost | polní zbrojmistr (1854), polní podmaršálek (1848), generálmajor (1840) |
Narození | 21. ledna 1802 Vídeň Habsburská monarchie |
Úmrtí | 25. června 1858 (ve věku 56 let) Vídeň Rakouské císařství |
Místo pohřbení | Schwarzenberská hrobka v Orlíku nad Vltavou |
Choť | (1823) Josefina Marie Wratislavá z Mitrowicz (1802–1881) |
Rodiče | Karel Filip ze Schwarzenbergu a Marie Anna z Hohenfeldu |
Děti | Karel III. ze Schwarzenbergu Anna Marie ze Schwarzenbergu |
Příbuzní | Bedřich Karel ze Schwarzenbergu a Leopold Schwarzenberg (sourozenci) Karel IV. ze Schwarzenbergu, Bedřich Edmund ze Schwarzenbergu, Anna Marie Gabriela ze Schwarzenbergu, Marie ze Schwarzenbergu[2], Ida ze Schwarzenbergu[2] a Gabriela ze Schwarzenbergu[2] (vnoučata) |
Profese | politik, důstojník a vojenský velitel |
Ocenění | rytíř Řádu zlatého rouna |
Commons | Karl II zu Schwarzenberg |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Karel II. Filip kníže ze Schwarzenbergu (německy Karl II. Borromäus Philipp Fürst zu Schwarzenberg) (21. ledna 1802, Vídeň – 25. června 1858, Vídeň) byl česko-rakouský šlechtic, generál a politik.[3] Po rezignaci staršího bratra Bedřicha převzal knížecí titul mladší rodové větve Schwarzenbergů s majetkem v jižních Čechách (Orlík nad Vltavou). Od mládí sloužil v rakouské armádě, nakonec dosáhl hodnosti polního zbrojmistra, zastával funkce místodržitele v Lombardii (1849–1851) a Sedmihradsku (1851–1858).
Pocházel z knížecího rodu Schwarzenbergů, náležel k orlické sekundogenituře. Narodil se ve Vídni jako druhorozený syn slavného vojevůdce napoleonských válek polního maršála knížete Karla Schwarzenberga (1771–1820) a jeho manželky Marie Anny, rozené hraběnky z Hohenfeldu (1767–1848).[4] V rodinné tradici sloužil od mládí v rakouské armádě, do které vstoupil v roce 1821 jako kadet u pěšího pluku Colloredo a již v roce 1823 byl hodnosti kapitána (Hauptmann) u 11. pěšího pluku. V roce 1831 byl povýšen na majora ve 42. pěším pluku. V roce 1834 byl povýšen do hodnosti plukovníka a velel 4. pěšímu pluku. V roce 1840 byl povýšen do hodnosti generálmajora a od roku 1842 velel brigádě v Praze. Zde se také zúčastnil veřejného života, mimo jiné byl účastníkem zasedání Českého zemského sněmu. Od roku 1843 byl řádným členem c. k. vlastenecko-hospodářské společnosti. Zavedl chov ovcí Merinos.[5] V roce 1847 byl jmenován c. k. tajným radou[6]
V únoru 1848 byl povýšen do hodnosti polního podmaršála a v v revolučním roce 1848 stál v čele divize pod velením polního maršála Radeckého. Po válce se stal vojenským a civilním guvernérem Lombardie (1849–1851).[7] V roce 1851 byl jako vrchní velitel a guvernér přeložen do Sedmihradska,[8] kde byl ve zcela neznámém prostředí konfrontován se složitou situací v otázce mnohonárodnostního složení obyvatelstva a jeho příslusnoští k různým náboženstvím. Do funkce sedmihradského místodržitele byl vybrán s ohledem na svou příslušnost k nejvyšší šlechtě, vzdělání a předchozí zkušenosti z Lombardie. Podařilo se mu eliminovat napětí mezi Sedmihradským knížectvím a Uherským královstvím. V roce 1852 získal Řád zlatého rouna[9] a v roce 1854 byl povýšen do hodnosti c. k. polního zbrojmistra.[10]
Zemřel ve Vídni, původně byl pohřben v Třeboni, v roce 1864 byly jeho ostatky převezeny do nově vysvěcené rodové hrobky na Orlíku.[11]
Po rezignaci staršího bratra Bedřicha se stal hlavou mladší linie Schwarzenbergů, nositelem knížecího titulu a majitelem panství Orlík nad Vltavou s hradem Zvíkov, Sedlec u Kutné Hory, dále vlastnil Murau ve Štýrsku. Na zámku Orlík zahájil novogotickou přestavbu dokončenou až po jeho smrti (1849–1860, architekt Bernhard Grueber).[12]
K významnému rozšíření rodového majetku v jižních Čechách přispěl svým sňatkem. Dne 26. července 1823 se v Praze[13][pozn. 1] oženil s Josefinou Marií Vratislavovou z Mitrovic (16. 4. 1802 Praha – 17. 4. 1881 Praha). Byla dcerou dlouholetého zemského maršálka Českého království Josefa Antonína Vratislava z Mitrovic. Po otci byla dědičkou panství Čimelice, Osov a Tochovice, byla také c. k. palácovou dámou a dámou Řádu hvězdového kříže. Z tohoto sňatku vzešel syn a dvě dcery.
Vysokých hodností v rakouské armádě dosáhli jeho bratři Bedřich (1800–1870) a Edmund (1803–1873). Vlivné příbuzenské vazby získal také svým sňatkem s Josefínou Vratislavovou, jeho švagry byli kníže Josef z Ditrichštejna (1798–1858) a generál Ferenc Gyulai (1798–1868).[14]
Předchůdce: Karel I. |
2. kníže ze Schwarzenbergu a hlava schwarzenberské sekundogenitury 1820–1858 |
Nástupce: Karel III. |