| Josef Knap | |
|---|---|
 | |
| Narození | 28. července 1900 Podůlší u Jičína  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 13. prosince 1973 (ve věku 73 let) nebo 13. února 1973 (ve věku 72 let) Praha  Československo |
| Národnost | česká |
| Povolání | spisovatel, jazykovědec, básník, literární kritik, autor dětské literatury, překladatel, redaktor, historik a kritik |
| Nábož. vyznání | katolická církev |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Josef Knap (28. července 1900 Podůlší u Jičína[1] – 13. prosince 1973 Praha) byl český prozaik, básník a literární kritik, spolu s Františkem Křelinou čelný představitel ruralistické literatury.
Narodil se v Podůlší u Jičína v rodině chalupníka Antonína Knapa a jeho manželky Anny, rozené Konůpkové.[2]
Gymnázium ukončil v roce 1919 a v roce 1924 vystudoval moderní literaturu na filosofické fakultě University Karlovy. V meziválečném období procestoval pak řadu evropských zemí, mezi nimi Německo, Švédsko, Norsko, Itálii a Francii. Více než 25 let (1925–1951) pracoval v divadelním oddělení Národního muzea, které později vedl. Za nacistické okupace prošel totálním nasazením. V letech 1945–1948 byl členem Moravského kola spisovatelů.
Kvůli náboženskému tónu jeho literárních prací se stal v 50. letech obětí politických procesů s katolickými intelektuály: v roce 1952 byl odsouzen k jedenácti letům vězení. V době jeho věznění v pankrácké věznici jemu, J. Zahradníčkovi a F. Křelinovi pomohl dozorce Václav Sisel. Zachránil mnohé básně a texty těchto vězněných autorů. Ukryl je na své chatě a to až do r. 1968. J. Knap byl nakonec propuštěn již v roce 1955 kvůli onemocnění rakovinou. Když se poměry na konci 60. let přechodně uvolnily, byl v roce 1967 soudně rehabilitován. Po propuštění pracoval jako stavební dělník, až později získal zaměstnání v Památníku národního písemnictví.
V 60. letech se zabýval dějinami divadelních společností – na základě této své práce vydal knihu Umělcové na pouti v roce 1961.
Zemřel v Praze, pohřben byl v Železnici.
V roce 1997 vyšly knižně Knapovy vzpomínky nazvané Bez poslední kapitoly.
Když byly 7. května 1939 slavnostně pohřbeny ostatky Karla Hynka Máchy na pražském Slavíně, nesli jeho rakev Josef Hora, Jaroslav Seifert, František Halas, František Sekanina, František Kropáč a Josef Knap.[3]
Knapovo dílo kombinuje realistické a impresionistické prvky. Inspiraci pro svoji literární tvorbu nacházel u severských autorů a z českých např. u Antala Staška, Karla Václava Raise a impresionisty Fráni Šrámka. Většinu témat svých děl věnoval zcela v duchu ruralismu venkovskému životu.
Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Knap na Wikimedia Commons 