Hermann Weyl

Rodné jméno	Hermann Klaus Hugo Weyl
Narození	9. listopadu 1885 Elmshorn
Úmrtí	8. prosince 1955 (ve věku 70 let) Curych
Místo pohřbení	hřbitov v Princetonu (40°21′18″ s. š., 74°39′34″ z. d.)
Alma mater	Univerzita v Göttingenu (1904–1908) Mnichovská univerzita (1905–1906) Christianeum Hamburg
Povolání	matematik, fyzik, filozof a vysokoškolský učitel
Zaměstnavatelé	Univerzita v Göttingenu (1909–1913) Spolková vysoká technická škola v Curychu (1913–1930) Univerzita v Göttingenu (1930–1933) Institut pro pokročilé studium (1933–1952)
Ocenění	Lobačevského cena (1927) zahraniční člen Královské společnosti (1936) Josiah Willard Gibbs Lectureship (1948) doctor honoris causa from the University of Paris (1952) Arnold-Reymond prize (1954) … více na Wikidatech
Děti	Fritz Joachim Weyl^[1] Michael Weyl
Podpis
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hermann Klaus Hugo Weyl (9. listopadu 1885 Elmshorn u Hamburku, Německo – 8. prosince 1955 Curych, Švýcarsko) byl německý matematik, teoretický fyzik a filosof.

Život

Narodil se v rodině bankovního ředitele, po maturitě na gymnáziu Christianeum v Altoně se roku 1904 zapsal na univerzitu v Göttingenu, kde studoval matematiku u Davida Hilberta a fyziku. U Hilberta roku 1908 promoval prací o singulárních integrálních rovnicích a 1910 se habilitoval. Navštěvoval také filosofické přednášky E. Husserla, kde se seznámil se svou pozdější ženou Helene Joseph, později překladatelkou spisů J. Ortegy y Gasseta. Roku 1913 se s ní oženil a měli pak spolu dva syny. Téhož roku byl pozván jako profesor geometrie na ETH v Curychu, kde se seznámil s Albertem Einsteinem a začal se zajímat o matematické otázky jeho teorií, zejména diferenciální geometrii. Roku 1918 vydal jednu z prvních učebnic obecné teorie relativity pod názvem Raum, Zeit, Materie („Prostor, čas, hmota“). 1921 přišel do Curychu Erwin Schrödinger, s nímž se Weyl velice spřátelil. V roce 1928 vydal významnou práci „Teorie grup a kvantová mechanika“ a roku 1930 přijal pozvání převzít katedru matematiky v Göttingenu po D. Hilbertovi, ale už roku 1933 odešel před sílícím antisemitismem zpět do Curychu. S pomocí A. Einsteina se dostal do Princetonu, kde přednášel do roku 1952. Roku 1948 zemřela jeho žena a Weyl se podruhé oženil se švýcarskou sochařkou Ellen Bär. Po svém emeritování v roce 1952 žil většinou v Curychu.^[2]

Dílo

Weylovo dílo je velmi rozsáhlé a dotýká se velmi široké oblasti matematiky, od teorie čísel přes Lieovy algebry, vlastní čísla a diferenciální geometrii až po teoretické základy matematiky a filosofii vědy vůbec. Weyl měl zpočátku blízko k intuicionismu a odmítal důkazy, založené na axiomu výběru, později však uznal, že by se tím matematika příliš ochudila. Vytvořil sjednocenou teorii pole, která vyložila Maxwellovo elektromagnetické pole i gravitační pole jako geometrické vlastnosti prostoročasu, a zabýval se také kalibrační invariancí.

O rozsahu a významu jeho prací svědčí i to, kolik matematických pojmů je spojeno s jeho jménem: Weylova grupa, Weylův tensor a spinor, Weylova algebra a mnoho dalších. Mezi nejvýznamnější publikace patří:

Die Idee der Riemannschen Fläche (Idea Riemannovy plochy), Teubner 1913, [1]
Raum, Zeit, Materie – Vorlesungen über Allgemeine Relativitätstheorie (Prostor, čas, hmota – přednášky o obecné teorii relativity), 1918 (8. vyd, Springer 1993) Online
Das Kontinuum- kritische Untersuchungen über die Grundlagen der Analysis (Kontinuum – kritická zkoumání o základech anaýzy), Leipzig, von Veit und Comp., 1918 Online
Gravitation und Elektrizität (Gravitace a elektřina), Sitzungsberichte Preuss. Akademie der Wiss., 1918 (znovu otištěno v Lorentz, Einstein, Minkowski Das Relativitätsprinzip).
Was ist Materie? – Zwei Aufsätze zur Naturphilosophie (Co je hmota? Dvě pojednání k filosofii přírody), Springer, Berlin 1924
Philosophie der Mathematik und Naturwissenschaft (Filosofie matematiky a přírodních věd), München: Oldenbourg Verlag 1927
Gruppentheorie und Quantenmechanik (Teorie grup a kvantová mechanika), Leipzig, Hirzel 1928
The classical groups - their invariants and representations , Princeton University Press 1939, 1946, 1961
Symmetry, Princeton 1952

Ocenění

1936 zvolen členem Royal Society v Londýně
1939 čestný člen Královské matematické společnosti
1948 Gibbsovy přednášky Americké matematické společnosti
Kráter Weyl na Měsíci.^[2]

Člen Královské holandské akademie věd, Papežské akademie věd, čestný doktor ETH Curych, Sorbonna, Columbia university, dále univerzit Stuttgart a Oslo.