Hermann Weyl
Rodné jménoHermann Klaus Hugo Weyl
Narození9. listopadu 1885
Elmshorn
Úmrtí8. prosince 1955 (ve věku 70 let)
Curych
Místo pohřbeníhřbitov v Princetonu (40°21′18″ s. š., 74°39′34″ z. d.)
Alma materUniverzita v Göttingenu (1904–1908)
Mnichovská univerzita (1905–1906)
Christianeum Hamburg
Povolánímatematik, fyzik, filozof a vysokoškolský učitel
ZaměstnavateléUniverzita v Göttingenu (1909–1913)
Spolková vysoká technická škola v Curychu (1913–1930)
Univerzita v Göttingenu (1930–1933)
Institut pro pokročilé studium (1933–1952)
OceněníLobačevského cena (1927)
zahraniční člen Královské společnosti (1936)
Josiah Willard Gibbs Lectureship (1948)
doctor honoris causa from the University of Paris (1952)
Arnold-Reymond prize (1954)
… více na Wikidatech
DětiFritz Joachim Weyl[1]
Michael Weyl
PodpisHermann Weyl – podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hermann Klaus Hugo Weyl (9. listopadu 1885 Elmshorn u Hamburku, Německo – 8. prosince 1955 Curych, Švýcarsko) byl německý matematik, teoretický fyzik a filosof.

Život

Narodil se v rodině bankovního ředitele, po maturitě na gymnáziu Christianeum v Altoně se roku 1904 zapsal na univerzitu v Göttingenu, kde studoval matematiku u Davida Hilberta a fyziku. U Hilberta roku 1908 promoval prací o singulárních integrálních rovnicích a 1910 se habilitoval. Navštěvoval také filosofické přednášky E. Husserla, kde se seznámil se svou pozdější ženou Helene Joseph, později překladatelkou spisů J. Ortegy y Gasseta. Roku 1913 se s ní oženil a měli pak spolu dva syny. Téhož roku byl pozván jako profesor geometrie na ETH v Curychu, kde se seznámil s Albertem Einsteinem a začal se zajímat o matematické otázky jeho teorií, zejména diferenciální geometrii. Roku 1918 vydal jednu z prvních učebnic obecné teorie relativity pod názvem Raum, Zeit, Materie („Prostor, čas, hmota“). 1921 přišel do Curychu Erwin Schrödinger, s nímž se Weyl velice spřátelil. V roce 1928 vydal významnou práci „Teorie grup a kvantová mechanika“ a roku 1930 přijal pozvání převzít katedru matematiky v Göttingenu po D. Hilbertovi, ale už roku 1933 odešel před sílícím antisemitismem zpět do Curychu. S pomocí A. Einsteina se dostal do Princetonu, kde přednášel do roku 1952. Roku 1948 zemřela jeho žena a Weyl se podruhé oženil se švýcarskou sochařkou Ellen Bär. Po svém emeritování v roce 1952 žil většinou v Curychu.[2]

Dílo

Weylovo dílo je velmi rozsáhlé a dotýká se velmi široké oblasti matematiky, od teorie čísel přes Lieovy algebry, vlastní čísla a diferenciální geometrii až po teoretické základy matematiky a filosofii vědy vůbec. Weyl měl zpočátku blízko k intuicionismu a odmítal důkazy, založené na axiomu výběru, později však uznal, že by se tím matematika příliš ochudila. Vytvořil sjednocenou teorii pole, která vyložila Maxwellovo elektromagnetické pole i gravitační pole jako geometrické vlastnosti prostoročasu, a zabýval se také kalibrační invariancí.

O rozsahu a významu jeho prací svědčí i to, kolik matematických pojmů je spojeno s jeho jménem: Weylova grupa, Weylův tensor a spinor, Weylova algebra a mnoho dalších. Mezi nejvýznamnější publikace patří:

Ocenění

Člen Královské holandské akademie věd, Papežské akademie věd, čestný doktor ETH Curych, Sorbonna, Columbia university, dále univerzit Stuttgart a Oslo.

Odkazy

Reference

  1. Německá národní knihovna: Gemeinsame Normdatei. Dostupné online. [cit. 2024-05-18].
  2. a b http://www-history.mcs.st-andrews.ac.uk/Biographies/Weyl.html

Související články

Externí odkazy