Sigismund Thalberg
Základní informace
Narození8. ledna 1812
Ženeva
ŠvýcarskoŠvýcarsko Švýcarsko
Úmrtí27. dubna 1871 (ve věku 59 let)
Neapol
Italské královstvíItalské království Italské království
Místo pohřbeníNeapol
Žánryopera, klasická hudba a hudební romantismus
Povoláníklavírista a hudební skladatel
Nástrojeklavír
Oceněnírytíř Řádu čestné legie
Řád Dannebrog
Manžel(ka)Francesca Lablache
RodičeFrantišek Josef z Ditrichštejna
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sigismund Thalberg (8. ledna 1812 Ženeva27. dubna 1871 Neapol) byl rakouský klavírní virtuos a hudební skladatel.

Život

Sigismond Thalberg se narodil v Pâquis nedaleko Ženevy. Podle legendy byl nemanželským synem rakouského šlechtice Moritze von Dietrichsteina a baronky Marie Julie Wetzlarové von Plankenstern. Podle křestního listu byli jeho rodiče Joseph Thalberg a Fortunée Stein, kteří pocházeli z Frankfurtu nad Mohanem.[1]

Přibližně v deseti letech přesídlil s matkou do Vídně. Podle vlastních vzpomínek navštívil premiéru Beethovenovy Deváté symfonie 7. května 1824 v divadle Theater am Kärntnertor.[2] Matka která byla výbornou amatérskou klavíristkou byla jeho první učitelkou hudby.

Na jaře roku 1826 studoval Thalberg u Ignaze Moschelesa v Londýně. Podle dopisu, který Moscheles napsal Felixi Mendelssohnu-Bartholdymu, byl v tobě již na takové úrovni, že mu nic nebránilo, aby se stal velkým umělcem[3]. První veřejné vystoupení v Londýně se konalo 17. května 1826[4] a ve Vídni 6. dubna 1827[5] Od té doby ve Vídni pravidelně koncertoval. Jeho repertoár byl převážně klasický.

Na počátku třicátých let studoval Thalberg kontrapunkt u Simona Sechtera. Ozvěny tohoto studia lze nalézt v jeho Fantasii op. 12 na melodie Beliniho opery Norma.

Sigismond Thalberg jako chlapec.

V listopadu 1835 hrál Thalberg poprvé v Paříži na soukromém koncertě pořádaném rakouským velvyslancem. První veřejný sólový recitál v Paříži se konal 16. dubna 1836 [6]. V následujících letech pak s mimořádným úspěchem vystupoval v mnoha koncertních sálech celé Evropy.

22. července 1843 se oženil s Francescou ("Cecchinou"), dcerou Luigi Lablacheho operního basisty z pařížského divadla Théâtre des Italiens.

V letech 1855–1858 navštívil několikrát Spojené státy americké a Brazílii. Během jedné návštěvy uskutečnil více než 320 koncertů v osmdesáti městech USA a dalších 20 koncertů v Kanadě. Kromě toho hrál na nejméně dvaceti výchovných koncertech pro několik tisíc školáků. Kromě sólových koncertů účinkoval i na koncertech komorní hudby s houslistou Henrim Vieuxtempsem. V roce 1858 přijela do USA Thalbergova manželka, neboť jí dostihly zprávy, že Thalberg navázal mimomanželský vztah. 16. dubna 1858 porodila v New Yorku jistá Elena D'Angri dceru, o níž se předpokládalo, že je Thalbergova dcera a jíž dala jméno Zaré Thalberg. V roce 1875 debutovala pod jménem Zaré Thalberg Royal Italian Opera v Londýně sopranistka v roli Zerliny v Mozartově opeře Don Giovanni. Tato zpěvačka se však údajně ve skutečnosti jmenovala Ethel Western a narodila se v Anglii.

Po návratu do Evropy se vzdal koncertního života a usídlil ve vile patřící svému tchánu v Posillipo nedaleko Neapole. Odpočinek přerušil na jaře roku 1862, kdy absolvoval několik koncertů v Paříži a v Londýně. Bylo mu nabídnuto místo na konzervatoři v Neapoli, které však nejprve nemohl přijmout, neboť neměl italské občanství a opakovanou nabídku o rok později odmítl.

Zemřel v Neapoli 27. dubna 1871. Je pohřben v Neapoli na Cimitero Monumentale di Poggioreale. Zůstala po něm rozsáhlá sbírka rukopisů slavných skladatelů včetně J. S. Bacha, Georga Friedricha Händela, Wolfganga Amadea Mozarta, Josepha Haydna, Ludwiga van Beethovena, Franze Schuberta a dalších. Sbírka byla prodána v aukci.

Dílo

Terasa vily v Posillipo

Sigismond Thalberg byl jedním z nejznámějších a nejúspěšnějších skladatelů pro klavír 19. století. Jeho styl ovládl třicátá a čtyřicátá léta evropské hudby a byl často napodobován.[7][8] Jeho dvě opery, Florinda a Cristina di Svezia, však propadly.

Díla s opusovými čísly

Opery

Odkazy

Reference

  1. Walker, Alan. Franz Liszt: The Virtuoso Years. Alfred A. Knopf. p232
  2. See: Thayer: Beethoven Vol. 5, p.92.
  3. Mendelssohn: Briefe an Moscheles, p.139.
  4. Hominick: Thalberg, p.8.
  5. Deutsch, Otto Erich: Schubert, Die Dokumente seines Lebens, Bärenreiter Kassel etc. 1964, p.421 and p.430.
  6. Quoted after the translation in Hominick: Thalberg, p.9.
  7. See: Suttoni: Piano and Opera, p.207.
  8. See: Hanslick: Geschichte des Konzertwesens in Wien.

Literatura

Externí odkazy