↑Prociková, Anna, ed. (1993), „postoj“, Malá slovenská encyklopédia (1. vyd.), Bratislava: Encyklopedický ústav Slovenskej akadémie vied; Goldpress Publishers, str. 569, ISBN80-85584-12-3, „psychol.[ógia] stav subjektu predisponujúci k určitej aktivite v určitej situácii. Výraz pozície osobnosti voči svetu a požiadavkám spoločnosti motivovaný záujmami, svetonázorom, zvykmi atď.“
↑Říman, Josef, ed. (1987), „postoj“, Malá československá encyklopedie, V. svazek Pom – S (1. vyd.), Praha: ACADEMIA, nakladatelství Československé akademie věd, str. 38, „1. psychol.[ogie] hodnotící zaměření jedince, predisponující jej k specifické aktivitě ve vztahu k určitému objektu, situaci či hodnotě; specificky lidský faktor zaměřující svou hodnotící složkou chování individua vůči danému objektu kladným či záporným směrem; tendence reagovat v sociálním prostředí na danou hodnotu určitým způsobem, ovlivňující rozhodování na všech úrovních jeho uplatnění a přispívající k vyvolání či eliminaci určitého motivu; prostředek orientace člověka v mnohoznačném sociálním prostředí (W.[illiam] James), vykazující motivačně afektivní a kognitivní charakter v rovině vědomých i nevědomých procesů (S.[igmund] Freud), chápaný též jako „mentální a neurální stav připravenosti k typickému reagování, utvářený na základě individuální zkušenosti“ (G.[ordon] W.[illard] Allport); motivační dispozice ovlivňující chování člověka vůči objektům a situacím, která sama o sobě nevytváří program činnosti jako potřeba (P.[aul] T.[homas] Young).“