Zohar nebo též Sefer ha-Zohar (hebrejsky: ספר הזוהר, dosl. Kniha Záře) je kabalistický spis obsahující mystický komentář k Tóře. Je psán specifickou formou aramejštiny, která se liší jak od talmudické, tak i biblické aramejštiny.
Původ a stáří knihy Zohar jsou dodnes zahaleny tajemstvím. Z velmi obecného a zjednodušeného pohledu existují 3 verze:
Proti dnes tradičnímu pojetí původu Zoharu vystupovali již ve středověku různí učenci, např. Elijahu Delmedigo. Delmendigo namítal, že Šim'on bar Jochaj nemůže být autorem Zoharu, neboť se v něm vyskytují jména učenců, kteří jistě žili až po něm; že Talmud nikde Zohar nebo sbírku jemu podobnou nezmiňuje, a nadto, pokud by Šim'onu bar Jochajovi skutečně bylo dáno znát mystický výklad Tóry (a tudíž její nejhlubší smysl), jistě by to byla jeho halacha, která by byla později v Mišně přijata – ale to se nestalo.
V poslední době se objevila i teze rabína Menachema Mendela Kashera. Kasher se domnívá, že Moše z Leonu byl až finálním kompilátorem a Zohar začal vznikat jako více méně kolektivní dílo nejpozději již v 11.–12. století.
Zohar velkým způsobem ovlivnil kulturu a myšlení judaismu. K Zoharu poměrně záhy začaly vznikat anonymní nebo autorské komentáře, které se přidružovaly k původnímu dílu. Zohar natolik ovlivnil vnímání mystiky, že se stal nejdůležitějším kabalistickým dílem vůbec a dodnes je někdy velmi nepřesně označován za „Bibli kabalistů“ nebo „svatou knihu“ kabaly, což jen odráží obrovský respekt, který se mu mezi kabalisty dostávalo. Není pochyb o tom, že hlavní zásluhu na tom mělo fiktivní autorství připsané Rabimu Šim'on bar Jochajovi. Dnes je v neortodoxních ješivách Zohar nadále probírán, ovšem spíše jako zdroj mystické tradice judaismu a jako jeden z mála dochovaných pramenů uvažování vrcholně středověkého židovstva.
Poměrně záhy po uveřejnění se proti Zoharu zvedá silná kritika, především z řad židovských náboženských filosofů. Tato kritika se po čase mění. Zohar a kabala jako celek se stává terčem kritiky přívrženců židovského osvícenství, haskaly.
Skupina původě jemenitských židů, nazvaná Dor da'im (דרדעים) staví svou existenci na odmítnutí idejí Zoharu jakožto neslučitelných s učením Maimonida, Talmudu a Sa'adji Gaona.