Tag cloud, typický prvek webu 2.0, zobrazující jeho dílčí části
Web 2.0 je termín pro ustálené označení etapy vývoje webu, v níž byl pevný obsah webových stránek nahrazen prostorem pro sdílení a společnou tvorbu obsahu. Tento pojem se nevztahuje k žádným technickým specifikacím, ale ke změnám ve způsobu, jakým jsou webové stránky navrženy a používány.
Tim O’Reilly definoval Web 2.0 jako revoluci podnikání v počítačovém průmyslu způsobenou přesunem k chápání webu jako platformy a pokus porozumět pravidlům, které na této platformě povedou k úspěchu.[1] Jako klíčové pravidlo uvedl tvoření aplikací, které využívají síťový efekt a budou se zlepšovat s přibývajícím počtem uživatelů, což Tim O’Reilly jinde označil jako využívání kolektivní inteligence.[1] Dalším z možných způsobů, jak termín Web 2.0 definovat, nebo jak popsat, co projekty Web 2.0 splňují, je tag cloud (na obrázku vpravo), tedy množina klíčových a mezi sebou vzájemně provázaných slov.
Historie
Termín Web 2.0 poprvé použila Darcy DiNucci v roce 1999 ve svém článku "Fragmented future":[2]
"Web, jak ho známe teď, který se jako statický text načte do okna prohlížeče, je jen zárodek webu, který přijde. První záblesky Webu 2.0 se již začínají objevovat a my sledujeme, jak se toto embryo začíná vyvíjet. Web bude chápán ne jako obrazovky plné textu a grafiky, ale jako prostředí, jako éter, jehož prostřednictvím dochází k interaktivitě. Objeví se na obrazovce počítače, na televizním přijímači, na palubní desce, na mobilním telefonu, na herní konzoli, a možná, že i na vaší mikrovlnné troubě."
O rozšíření povědomí o tomto termínu se zasloužila “Web 2.0 Conference", první konference zabývající se tématem Webu 2.0, pořádaná O’Reilly Media a MediaLive 5. října 2004 v San Franciscu.[3] Zde John Battelle a Tim O’Reilly definovali pojem “Web jako platforma“, kde softwarové aplikace jsou postaveny na webu, nikoli na ploše.[3] Předložili zde také myšlenku, že činnost uživatelů generující obsah (například ve formě textů, obrázků, videí, nebo nápadů) může být využita pro vytváření různých hodnot a uvedli, že unikátní na Webu 2.0 je například to, že váš byznys pro vás mohou budovat sami zákazníci.[3]
Charakteristické rysy
uživatel je vtažen do tvorby obsahu
vznik uživateli garantovaného obsahu (decentralizace autorit)
otevřená komunikace, sdílení a znovuvyužití informací
webové stránky se z izolovaných úložišť informací mění na zdroje obsahující informace i funkcionalitu – stávají se tak platformou poskytující webové aplikace koncovému uživateli
lépe organizovaný a roztříděný obsah s propracovanější hyperlinkovou strukturou
Tabulka charakterizující a srovnávající Web 1.0 a Web 2.0, kterou v roce 2005 zformulovali Tim O’Reilly a Dale Dougherty na společném brainstormingu konference o Webu 2.0 v San Franciscu.[4]
Web 1.0
Web 2.0
DoubleClick – reklamní služba, která na webové stránky umisťuje bannerové reklamy
Google AdSense – reklamní služba umisťující texty, obrázky, videa a mediální reklamy, které jsou cílené na obsah webových stránek a uživatele
Ofoto – webová stránka zaměřená na digitální fotografování, na které uživatelé mohou ukládat, sdílet, prohlížet a tisknout digitální snímky
Flickr – webová stránka pro sdílení fotografií a videa, která umožňuje používat tzv. tagy
Akamai – poskytovatel sítí distribuovaného obsahu
BitTorrent – nástroj pro peer-to-peer (“P2P“) distribuci dat přes internet
mp3.com – webová stránka poskytující informace o digitální hudbě
Napster – peer-to-peer (“P2P“) internetová služba zaměřena na sdílení digitálních zvukových souborů ve formátu MP3
To, že dnešní aplikace Webu 2.0 jsou volně přístupné a dynamicky vytvářené, způsobuje bezpečnostní riziko - uživatel může nahrát obsah, který bude obsahovat malware, za účelem provedení nějaké škodlivé operace.[5] To může být kupříkladu nahrání (neplaceného) antiviru na webovou stránku (často sociální sítě – např. Facebook), který poté namísto ochrany proti virům nějaký vir načte, nebo třeba nahrání škodlivého kódu obsahujícího keylogger, což je software, který zaznamenává stisknuté klávesy oběti (včetně informací o kreditních kartách, heslech, atd.) a posílá je zpátky útočníkovi.[5]
Cross Site Scripting (XSS) – Metoda, při níž uživatel vloží svůj vlastní spustitelný kód do webové stránky. To může vést například k tomu, že se po navštívení dané stránky kód spustí, čímž může útočník převzít kontrolu nad počítačem oběti.
Cross Site Request Forgery (CSRF) – Při tomto útoku používá uživatel buď IP adresu oběti nebo cookies, aby obešel firewall ochranu. To v důsledku umožňuje útočníkovi jednat jako vlastník napadeného počítače, a tím pádem provádět řadu škodlivých akcí - od výběru peněz z bankovního účtu oběti až po změnu konfigurace lokálního firewallu.
SQL Injection – Uživatel vloží na webové stránky svůj vlastní SQL dotaz prostřednictvím vstupních údajů. Útočník má poté přístup nejen k webovým aplikacím a databázi, ale v závislosti na databázi také k operačnímu systému.
XSS Worms – Útočník nahraje samostatně se rozmnožující XSS kód na webovou stránku/aplikaci, který se poté šíří navštěvováním dané stránky.
Mashups – Hlavní myšlenkou je to, že v sobě spojuje zdroje a služby z několika webových stránek do jedné jediné uživatelské zkušenosti. Může se připojit k webovým stránkám, které nejsou nutně pod kontrolou poskytovatele, a tím se stává bezpečnostním rizikem pro poskytovatele obsahu.
Autentizační a autorizační vady – V ověřovacích a schvalovacích technikách existují různé nedostatky. Například neexistence maximálního stáří hesla, to, že délka a složitost hesla mohou být předem stanoveny, že heslo může být uhodnuto (nedostatečná ochrana), nebo například to, že ID relace mohou být předvídány, a že většinou pro ně není žádný časový limit co se týče výpadku nebo životnosti.
Únik informací – Někdy může dojít k neúmyslnému úniku dat z aplikací o jejich vnitřním pracování. Informace lze získat například malými změnami v URL. Například “http://www.mywebsites.com/home.html“. Pokud místo „home.html“ zkusíme „admin.html“ (což se nevyskytuje v rozhraní webových stránek), může to zobrazit konkrétní stránku, pokud je ovšem na serveru přítomna.
↑ abcKeshab Nath, Sourish Dhar and Subhash Basishtha. Web 1.0 to Web 3.0-Evolution of the Web and its various challenges. International Conference on Reliability Optimization and Information Technology (ICROIT). IEEE, 2014.
