Vratislav Nechleba | |
---|---|
![]() Vratislav Nechleba | |
Narození | 17. června 1885 Královské Vinohrady ![]() |
Úmrtí | 26. července 1965 (ve věku 80 let) Praha ![]() |
Vzdělání | Akademie výtvarných umění v Praze |
Alma mater | Akademie výtvarných umění v Praze |
Povolání | malíř, profesor AVU |
Ocenění | zasloužilý umělec (1955) |
Podpis | ![]() |
![]() | |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Vratislav Nechleba (17. června 1885, Královské Vinohrady[1] – 26. července 1965, Praha) byl český malíř-portrétista, profesor AVU.
Po absolvování reálky v Lounech (1902) vystudoval Akademii výtvarných umění v Praze v letech 1902–1907 v ateliéru profesora Maxmiliána Pirnera. Poté na základě Lerchova stipendia absolvoval studijní cesty do Itálie, Rakouska a Německa. V roce 1918 byl jmenován profesorem na AVU. Zde působil až do roku 1958. Několikrát byl zvolen rektorem AVU (1926–1928, 1931–1933, 1939–1940, 1945–1946).
V letech 1908–1949 byl členem SVU Mánes.
Nejznámější část jeho díla tvoří portréty, včetně tzv. oficiálních portrétů – herec Eduard Vojan (1911), malíř T. F. Šimon (1922), Karel Kramář, Tomáš Garrigue Masaryk, portréty členů rodiny Bartoňů z Dobenína (majitelů zámku v Novém Městě nad Metují) a mnoho dalších. Vedle toho se věnoval i krajinomalbě, žánrovým výjevům a zátiší. Namaloval i řadu autoportrétů. Na rozdíl od svého konkurenta Otty Peterse se po roce 1948 rychle adaptoval na nový režim a portrétoval komunistické představitele státu (Klement Gottwald, Antonín Zápotocký). Spisovatele Otu Pavla inspiroval k vytvoření postavy vybíravého portrétisty profesora Nejezchleba.[2][3]
Ilustroval také knihy (Příjezd T. G. Masaryka do vlasti 1918 a j.)