Skutečný (geografický, geodetický) sever je směr k póluZemě (nebo jiného rotujícího tělesa), který se nachází nalevo od pozorovatele stojícího na rovníku (nebo jiné rovnoběžce) ve směru otáčení.
Pravděpodobně proto, že zdánlivá osa, podle které se na obloze otáčejí hvězdy, byla pro většinu obyvatel Země (resp. pro evropskou civilizaci) na severu, většina národů na Západě uznává sever jako primární směr. Díky tomu:
hodinky se natočí tak, aby malá hodinová ručička směřovala na slunce (pozor na letní čas);
v polovině úhlu mezi malou ručičkou (sluncem) a dvanáctkou (jedničkou při letním času) je na severní polokouli, tedy v ČR, jih, na jižní polokouli sever. V blízkosti rovníku nelze sever tímto způsobem spolehlivě určit.
Podle orientace kostela – zejména středověké kostely mívají presbytář s hlavním oltářem orientován na východ (průčelí s hlavním vchodem je na Z). Běžná odchylka je deset až třicet stupňů. Některé kostely však nejsou tzv. orientovány – v době baroka dávali někdy stavitelé přednost tomu, aby vyniklo průčelí. (Lze však předpokládat, že se ztratíme spíše v krajině u méně významného kostelíku než u chrámu sv. Mikuláše – ovšem i ten je orientován.)
Podle jevů v přírodě. Pokud je kmen stromu viditelně porostlý lišejníky, je více porostlý na severní straně, resp. na SSZ a SZ, protože lišejník k životu pořebuje vlhko. Letokruhy na pařezu jsou hustší na severu, SSV a SSZ, protože když strom rostl, přibývalo tímto směrem méně dřevní hmoty kvůli nižšímu osvícení sluncem (méně tepla i světla). Listy lociky kompasové (Lactuca serriola) se zejména za slunečního svitu a v poledních hodinách vytáčejí přibližně v severojižním (SSJ, SSV) směru, čepele jsou postaveny kolmo k zemi. Rostlina se tak brání přehřátí.[2] (Na rostlině rostoucí ve stínu nebo zastíněné reakci spíše nezaznamenáme.) Slunečnice, pokud ještě roste, se otáčí (naklání) od východu na západ a v noci nazpátek. (Dospělá rostlina je natočena stále k východu.)[3] Například mraveniště je pozvolnější na jihu, aby přijalo více slunečního záření. Polárka, poslední hvězda v oji Malého vozu, je v těsné blízkosti severního zeměpisného pólu, leží na severním nebeském pólu. Tyto způsoby určování světových stran je dobré znát, ale jsou spíše orientační.
Podle staveb pro živočichy. Úly (včelíny) stavějí včelaři směrem na jih, JJV a JV.[4] Ani otvor ptačí budky nemá být orientován ve směru převládajících srážek. Vhodný je směr jižní, východní nebo jihovýchodní. (V hustém porostu je důležitější orientace k průseku nebo světlině než podle světové strany, takže budka může být orientována jinak – určit sever sice nepomůže, ale může nás nasměrovat k méně hustému porostu.)
Odkazy
Reference
↑ Vpravo továrny, západně Prahy. S. 189–192. Naše řeč [online]. [cit. 2020-07-27]. Čís. 6–7/1920, s. 189–192. Dostupné online.
↑VOSÁTKA, Mirko. Skautův rok v přírodě i v klubovně. Obrázky autor a Piere (sic!) Joubert. Vydání I. Praha: Kropáč & Kucharský, 1946. 230 s. 119, 121.
Obrázky, zvuky či videa k tématu sever na Wikimedia Commons 
Téma Sever ve Wikicitátech
Slovníkové heslo sever ve Wikislovníku