| Serge Reggiani | |
|---|---|
 | |
| Narození | 2. května 1922 Reggio Emilia |
| Úmrtí | 23. července 2004 (ve věku 82 let) nebo 22. července 2004 (ve věku 82 let) Boulogne-Billancourt |
| Příčina úmrtí | infarkt myokardu |
| Místo pohřbení | Hřbitov Montparnasse |
| Bydliště | Reggio Emilia |
| Alma mater | Simonův kurz |
| Povolání | zpěvák, malíř, divadelní herec a filmový herec |
| Ocenění | komandér Řádu umění a literatury (1995) důstojník Řádu čestné legie (1997) komandér Národního řádu za zásluhy (2002) |
| Choť | Janine Darcey (1945–1955) Annie Noël (1958–1973) Noëlle Adam (2003–2004) |
| Děti | Stéphan Reggiani Simon Reggiani |
| Web | serge-reggiani |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Serge Reggiani (2. května 1922, Reggio nell'Emilia – 23. července 2004, Paříž) byl francouzský herec a zpěvák italského původu.
Do Francie se s rodiči přestěhoval, když mu bylo osm let. Vystudoval Conservatoire des arts cinématographiques, poté ho objevil Jean Cocteau a angažoval v představení Les Parents terribles. Za druhé světové války se Reggiani zapojil do francouzského odboje. Po válce začal točit filmy ve velkém, v divadle patřil k jeho největším úspěchům výkon v Sartrově hře Les Séquestrés d'Altona. Roku 1965, ve svých 43 letech, zahájil k překvapení mnohých i pěveckou kariéru, po boku Yves Montanda, Simone Signoretové a později i zpěvačky Barbary. Stal se důležitým představitelem francouzského šansonu. K jeho hitům patřili Les loups sont entrés dans Paris či Sarah, Boris Vian pro něj napsal písně jako Le Déserteur, Arthur où t'as mis le corps či La Java des bombes atomiques. Zhudebňoval často poezii, zejména Rimbaudovu, Apollinairovu a Prévertovu. Roku 1968 Reggiani podpořil studentské hnutí, byl proto přiřazován k radikální levici. V pozdním věku se začal věnovat i malířství. Jeho syn spáchal roku 1980 sebevraždu, od té doby měl Reggiani problémy s alkoholem.
Obrázky, zvuky či videa k tématu Serge Reggiani na Wikimedia Commons 