SLBM neboli Submarine-launched ballistic missile je balistická střela odpalovaná z ponorky. Je schopná dopravit na místo určení s vysokou přesností bojovou hlavici (warhead), většinou vybavenou jadernou nebo termonukleární náloží. Moderní SLBM obvykle obsahují více samostatných modulů, každý z nich nese jednu hlavici (jde o tzv. MIRV - Multiple independently targetable reentry vehicle), tato technologie umožňuje díky jednomu odpalu jaderné střely zasáhnout několik cílů. V terminologii US Navy je konvenční ponorka nesoucí SLBM označovaná zkratkou SSB, jaderná pak SSBN. Ruské námořnictvo užívá termín ПЛАРБ (подводная лодка атомная с ракетами баллистическими) pro jaderné ponorky nesoucí balistické střely.
Novodobé SLBM jsou srovnatelné s mezikontinentálními balistickými střelami (ICBM). Jinou technologií jsou SLCM - z ponorky odpalované střely s plochou dráhou letu.
První ponorkové odpalovací platformy pro rakety vyvinuli před koncem 2. světové války Němci, šlo o odpalovací tubus vlečený za ponorkou. Válka skončila dříve, než byly provedeny testy, vědce pracující na projektu si přetáhly vítězné mocnosti - zejména Spojené státy americké (v rámci operace Paperclip) a Sovětský svaz. Rané SLBM systémy vyžadovaly k odpálení rakety vynořenou ponorku než se od 50. let 20. století postupně zdokonalily natolik, že bylo možné odpálit balistickou raketu i z ponořené ponorky, což bylo mnohem výhodnější a méně riskantní s ohledem na možnou detekci ponorky.
Sovětský svaz provedl svůj první odpal SLBM 16. září 1955 z vynořené jaderné ponorky Projektu 611 (v kódu NATO Zulu) B-62 Severní flotily (kapitánem na ponorce byl F. I. Kozlov). Šlo o taktickou střelu R-11FM (kód NATO SS-N-1), námořní variantu známých raket R-11 (Scud, kód NATO SS-1). Byl to vůbec první odpal SLBM na světě.[1][2][3]
USA provedly první odpal z ponořené ponorky dne 20. července 1960 po sérii 30 testů (resp. šlo o dva po sobě jdoucí odpaly). Šlo o rakety UGM-27 Polaris A1 odpálené z ponorky USS George Washington (SSBN-598).[4] Jiný zdroj uvádí datum odpalů 30. července 1960.[5]
Raketonosné jaderné ponorky mají pro velmoci velký strategický význam, neboť mohou zůstat skryty před satelity protivníka a odpálit svůj náklad v relativním bezpečí hlubin oceánu. To je činí nezranitelnými při prvním úderu směrovanému proti nukleárnímu arzenálu dané země. Zato mohou provést odvetný úder, i když by byly všechny spřátelené pozemní jaderné síly zničeny. To nutí každou jadernou mocnost k investicím do vývoje systému varování (detekce odpalů, sledování dráhy letu,...). Moderní ponorky s tichým chodem mají schopnost dostat se nepozorovaně do blízkosti pobřeží znepřátelené země a odpálit rakety po nízké trajektorii, čímž se výrazně zkrátí čas mezi odpalem a explozí. Protivník tak nemusí mít dostatek času zareagovat a může přijít o systém velení a řízení, což může v důsledku znamenat jeho rychlou porážku.
Seznam vyřazených i současných SLBM. V USA se pro ně používá i pojem Fleet Ballistic Missiles.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Submarine-launched ballistic missile na anglické Wikipedii.