Romelu Lukaku | |||||||||||||||||||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Romelu Lukaku (2021) | |||||||||||||||||||||||||
Osobní informace | |||||||||||||||||||||||||
Celé jméno | Romelu Menama Lukaku Bolingoli[1] | ||||||||||||||||||||||||
Datum narození | 13. května 1993 (31 let) | ||||||||||||||||||||||||
Místo narození | Antverpy, Belgie | ||||||||||||||||||||||||
Výška | 190 cm | ||||||||||||||||||||||||
Přezdívka | nový Drogba[2] | ||||||||||||||||||||||||
Klubové informace | |||||||||||||||||||||||||
Současný klub | AS Řím (na hostování z Chelsea) | ||||||||||||||||||||||||
Číslo dresu | 90 | ||||||||||||||||||||||||
Pozice | útočník | ||||||||||||||||||||||||
Mládežnické kluby* | |||||||||||||||||||||||||
| |||||||||||||||||||||||||
Profesionální kluby* | |||||||||||||||||||||||||
| |||||||||||||||||||||||||
Reprezentace** | |||||||||||||||||||||||||
| |||||||||||||||||||||||||
Úspěchy | |||||||||||||||||||||||||
| |||||||||||||||||||||||||
Další informace | |||||||||||||||||||||||||
Rodiče | Roger Lukaku | ||||||||||||||||||||||||
Příbuzní | Jordan Lukaku (sourozenec) | ||||||||||||||||||||||||
→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu. * Starty a góly v domácí lize za klub aktuální k 1. 9. 2023 ** Starty a góly za reprezentaci aktuální k 1. 9. 2023 | |||||||||||||||||||||||||
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Romelu Menama Lukaku Bolingoli (* 13. května 1993 Antverpy) je belgický profesionální fotbalista, který hraje na pozici útočníka. Je hráčem italského klubu AS Řím, kde je na hostování z anglického klubu Chelsea. Od roku 2010 je také členem belgické reprezentace.
Na klubové úrovni hrál také za Anderlecht, Everton a Manchester United.[3]
Účastník Mistrovství světa 2014 v Brazílii, EURA 2016 ve Francii, Mistrovství světa 2018 v Rusku a EURA 2020, které se konalo napříč Evropou.
Dokázal se výrazně prosadit mezi seniory na klubové úrovni i v reprezentaci již od svých 16 let. Jeho otec Roger Lukaku reprezentoval ve fotbale Zair, mladší bratr Jordan prošel stejně jako on mládežnickou akademií Anderlechtu.[4]
V Anderlechtu dostal Romelu přezdívku „nový Drogba“, jemuž se podobá stylem hry a v minulosti i vzhledem[2], Didier Drogba je navíc jeho fotbalovým idolem.[4]
Prošel mládežnickými kategoriemi Lierse SK a RSC Anderlecht. Před sezónou 2009/10, tedy jako šestnáctiletý, podepsal profesionální kontrakt s Anderlechtem. Krátce nato 24. května 2009 debutoval v mistrovském playoff zápase proti Standardu Lutych (Standard i Anderlecht získaly v sezóně shodně 77 bodů, o titulu rozhodovaly 2 dodatečné playoff zápasy), v 69. minutě střídal obránce Víctora Bernárdeze.[5] Anderlecht tento zápas prohrál 0:1 a protože v prvním zápase se zrodila remíza 1:1, titul získal Standard.
Lukaku se brzy prosadil do základní sestavy na pozici útočníka. Má pro tento post vhodné fyzické parametry (výška 193 cm), jeho hra se vedle průbojnosti vyznačuje i značnou rychlostí. Ve své první sezóně (2009/10) vstřelil ve 25 utkáních 15 branek a stal se králem střelců belgické ligy. Výrazně tak napomohl Anderlechtu k zisku domácího mistrovského titulu a v roce 2011 získal ocenění „Ebonová kopačka“, která se uděluje nejlepšímu hráči afrického původu v belgické lize.
V utkání Evropské ligy proti Ajaxu Amsterdam vstřelil svůj první gól v evropských pohárech.
V sezóně 2010/11 vstřelil 16 branek a začaly se o něj vážně zajímat evropské velkokluby jako Chelsea FC, Real Madrid, Inter Milán, Arsenal FC či Bayern Mnichov. Sezónu 2011/12 začal sice v belgické lize, 6. srpna 2011 však Anderlecht oznámil, že se dohodl na přestupu s Chelsea FC, kam Lukaku odcestoval na zdravotní testy. Podrobnosti smlouvy nebyly zveřejněny, přestupní částka se odhaduje na 18 milionů liber.[6]
Lukaku podepsal v létě 2011 5letý kontrakt s Chelsea a dostal dres číslo 18 (toto číslo dříve nosil Jurij Žirkov).[7] Debutoval v zápase proti týmu Norwich City FC, který Chelsea vyhrála 3:1, přišel na hřiště v 83. minutě za Fernanda Torrese.[8] Druhý start si připsal při porážce 1:3 s Manchesterem United.
Nicméně od února 2012 nedostával v prvním týmu Chelsea příležitost a hrál za rezervu. Na konci své první sezóny v Anglii 2011/12 vyjádřil frustraci ze svého nízkého zápasového vytížení mj. tím, že odmítl převzít trofej pro vítěze Ligy mistrů (kterou Chelsea v sezóně vyhrála), protože necítil, že by byl důležitou součástí vítězného týmu.[9] 18. června 2012 vstřelil Romelu Lukaku 2 góly v přípravném utkání proti týmu americké Major League Soccer (MLS) Seattle Sounders FC, které Chelsea vyhrála 4:2.
V Superpoháru UEFA 2013 proti FC Bayern Mnichov kopl v závěrečném penaltovém rozstřelu svoji penaltu velmi laxně a trofej tak získal soupeř. Trenér José Mourinho okamžitě zareagoval a další den ho poslal na hostování do Everton FC.[10]
Po sezoně 2013/14 (hostoval v Evertonu) se chtěl dobře uvést na Mistrovství světa ve fotbale 2014 v Brazílii, kam se Belgie suverénně kvalifikovala, aby mohl změnit klub a opustit Chelsea.[11]
10. srpna 2012 odešel Lukaku na hostování do anglického klubu West Bromwich Albion FC.[2] Debutoval v úvodním kole Premier League 2012/2013 proti Liverpoolu a podílel se na jeho porážce, když v 77. minutě vstřelil gól na 3:0 pro WBA a stanovil tak konečné skóre.[12] Svým vystoupením přesvědčil trenéra Steva Clarka, aby mu dával v klubu více příležitostí.[13] 19. května 2013 v posledním ligovém kole Premier League 2012/13 se podílel hattrickem na divoké remíze 5:5 v zápase proti Manchesteru United (po němž se mj. rozloučil s trenérskou kariérou sir Alex Ferguson). WBA skončil se ziskem 49 bodů na solidním osmém místě tabulky.[14] Po úspěšné sezóně měl Lukaku nabídku z Liverpoolu, který ji musel předložit i Chelsea FC.
Začátkem září 2013 před koncem letního přestupového okna souhlasil s ročním hostováním v klubu Everton FC.[15] První gól v novém působišti vstřelil při svém debutu 21. září proti domácímu West Hamu United, kdy zařídil vítěznou branku na konečných 3:2.[16] 30. září na domácím hřišti proti Newcastle United vstřelil dva góly a výrazně přispěl k vítězství 3:2.[17]
Dne 30. července 2014 natrvalo přestoupil za 28 milionů britských liber (35 milionů eur) z Chelsea do Evertonu, kde podepsal pětiletou smlouvu. Stal se tak nejdražším hráčem v historii tohoto celku z Liverpoolu, překonal nákup krajana Marouane Fellainiho z roku 2008.[18][19]
Společně s brazilským útočníkem Alanem z FC Red Bull Salzburg se stal v dresu Evertonu s 8 góly nejlepším kanonýrem Evropské ligy 2014/15.[20]
V červenci 2017 přestoupil z Evertonu za bezmála 2,2 miliardy Kč do Manchesteru United, kde se opět sešel s trenérem José Mourinhem. Měl nahradit útočníky Zlatana Ibrahimoviće a Wayna Rooneyho.[21]
Druhou sezónu v Miláně odstartoval jedním gólem v prvním ligovém zápase doma proti Fiorentině při výhře 4:3, na který navázal v dalším zářijovém zápase Serie A dvěma góly do sítě Beneventa při venkovní výhře 5:2.[22][23]
Ke konci října se dvakrát střelecky prosadil v úvodním zápase skupiny Ligy mistrů proti Borussii Mönchengladbach a 21. října zachránil remízu 2:2.[24] Proti stejnému soupeři se prosadil znovu dvakrát 1. prosince, čímž pomohl vyhrát 3:2,[25] Inter se ale nakonec ze skupiny do osmifinále nedostal.
Ve dresu Interu Milán zaznamenal svůj 300. gól profesionální kariéry, když se dvakrát gólově prosadil proti Laziu Řím 14. února 2021 a pomohl vyhrát 3:1.[26] O týden později, 21. února, pomohl vyhrát 3:0 proti vedoucímu celku tabulky, proti AC Milán. Inter se posléze chopil čela tabulky, Lukaku mezitím srovnal 71letý rekord v italské lize, když skóroval ve čtvrtém milánském derby za sebou, což se naposledy podařilo Benitu Lorenzimu v roce 1950.[27]
Začátkem května si Inter zaručil první mistrovský titul od roku 2010.[28] Lukaku získal svoji první klubovou trofej od mistrovského titulu v belgické lize rovněž v roce 2010, k čemuž přispěl 24 góly v lize. Více gólů dal jen Cristiano Ronaldo.[29][30] Koncem května byl vyhlášen nejužitečnějším hráčem Serie A.[31]
V srpnu 2021 zamířil znovu do Chelsea, která za něj Interu Milán zaplatila částku 97,5 milionů liber.[32]
V červnu 2022 se vrátil zpátky do Interu Milán na roční hostování, Inter zaplatí 8 milionů eur (smlouva bez opce).
V červenci 2023 klub Inter Milán oznámil, že ztratilo zájem o Lukakua. Důvod je, že Lukaku vedl rozhovory o přestupu do klubu Juventus a posílají ho zpátky do Chelsea, kde už nebude pokračovat.
Dne 31. srpna 2023 odešel zpátky do italské ligy na hostování tentokrát do AS Řím, kde bude působit v sezóně 2023/24.[33]
V belgické seniorské reprezentaci debutoval 3. března 2010 stále jako šestnáctiletý v přátelském utkání proti Chorvatsku (domácí prohra 0:1).[34] 17. listopadu 2010 v přátelském utkání proti Rusku ve Voroněži vstřelil oba góly Belgie při vítězství 2:0.[35] Potřetí se prosadil v domácím přátelském zápase 15. srpna 2012 proti sousednímu Nizozemí, když zvyšoval na průběžných 3:2, fotbalový duel skončil vítězstvím Belgie 4:2.[36]
6. února 2013 nastoupil v Bruggách v přátelském zápase proti hostujícímu Slovensku, Belgie zvítězila 2:1 gólem Driese Mertense z 90. minuty.[37] 11. října 2013 zařídil 2 góly výhru 2:1 v kvalifikaci na MS 2014 proti domácímu Chorvatsku, čímž si Belgie definitivně zajistila postup na Mistrovství světa.[38] 26. května 2014 v přípravném utkání před MS 2014 vstřelil hattrick Lucembursku, Belgie rozdrtila svého souseda 5:1.[39] Nicméně FIFA tento zápas přehodnotila jako neoficiální, neboť belgický trenér Marc Wilmots chyboval, poslal při střídání na hřiště 7 nových hráčů, přičemž v přátelských zápasech je povoleno jednomu týmu vystřídat pouze šestkrát.[40][41]
Marc Wilmots jej vzal na Mistrovství světa 2014 v Brazílii, kam Belgie suverénně postoupila z prvního místa evropské kvalifikační skupiny A.[42] V prvních dvou zápasech (proti Alžírsku výhra 2:1, proti Rusku výhra 1:0) se nedokázal prosadit a byl střídán, Belgie skórovala vždy až po jeho odchodu. Navíc své vystřídání v utkání s Ruskem nevstřebal, kouči Wilmotsovi nepodal ruku.[43] V osmifinále proti USA vyhrála Belgie poměrem 2:1 po prodloužení, Lukaku šel na hřiště na začátku prodloužení, vstřelil v něm vítězný gól a na další branku přihrál.[44] Se šampionátem se Belgie rozloučila čtvrtfinálovou porážkou 0:1 s Argentinou.[45]
Trenér Marc Wilmots jej nominoval na EURO 2016 ve Francii[46], kde byli Belgičané vyřazeni ve čtvrtfinále Walesem po porážce 1:3.[47] Nastoupil ve všech pěti zápasech svého mužstva na šampionátu a dvakrát skóroval (v utkání základní skupiny proti Irsku).
Góly Romela Lukaka v A-mužstvu Belgie:
Datum | Stadion | Soupeř | Skóre (min.)[p. 1] | Výsledek | Soutěž | ||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
1 | 17. 11. 2010 | Voroněž, Rusko | Rusko | 0:1 (2.) | 0:2 | přátelský zápas[35] | |||||
2 | 17. 11. 2010 | Voroněž, Rusko | Rusko | 0:2 (73.) | 0:2 | přátelský zápas[35] | |||||
3 | 15. 8. 2012 | Stadion krále Baudouina, Brusel, Belgie | Nizozemí | 3:2 (77.) | 4:2 | přátelský zápas[36] | |||||
4 | 11. 10. 2013 | Stadion Maksimir, Záhřeb, Chorvatsko | Chorvatsko | 0:1 (15.) | 1:2 | kvalifikace na MS 2014[38] | |||||
5 | 11. 10. 2013 | Stadion Maksimir, Záhřeb, Chorvatsko | Chorvatsko | 0:2 (38.) | 1:2 | kvalifikace na MS 2014[38] | |||||
6 | 1. 6. 2014 | Friends Arena, Stockholm, Švédsko | Švédsko | 0:1 (34.) | 0:2 | přátelský zápas[48] | |||||
7 | 1. 7. 2014 | Itaipava Arena Fonte Nova, Salvador, Brazílie | USA | 2:0 (105.) | 2:1 | MS 2014[44] | |||||
8 | 12. 11. 2014 | Stadion krále Baudouina, Brusel, Belgie | Island | 3:1 (74.) | 3:1 | přátelský zápas[49] | |||||
Platí k 13. 11. 2014 |