Romanian Open | |
---|---|
Țiriac Open | |
Centrkurt areálu BNR Arenas, dějiště turnaje v letech 1993–2016 | |
Založeno | 1993 |
Odehráno | Țiriac Open 2024 |
Místo | Bukurešť, Rumunsko |
Dějiště | BNR Arenas (1993–2016) Năstase & Marica Sports Club (od 2024) |
Souřadnice | 44°25′52″ s. š., 26°4′37″ v. d. |
Povrch | antuka / venku |
Soutěže | 28 dvouhra (16 kval.) / 16 čtyřhra |
Dotace | 651 865 EUR |
Prize money | 579 320 EUR |
Období | duben |
ATP Tour | |
1993–1997 | ATP World Series |
1998–2008 | ATP International Series |
2009–2016 2024– | ATP Tour 250 ATP Tour 250 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Romanian Open, oficiálně Țiriac Open, je profesionální tenisový turnaj mužů hraný v rumunském hlavním městě Bukurešti na antukových dvorcích. Založen byl roku 1993 na okruhu ATP Tour a každoročně probíhal do sezóny 2016. V dubnu 2024 byl obnoven v kategorii ATP Tour 250. V letech 1993–2016 se konal v areálu BNR Arenas, s kapacitou centrkurtu pět tisíc míst. V roce 2024 se novým dějištěm stal sportovní klub Năstase & Marica.[1][2]
Turnaj získal název po rumunském tenistovi a podnikateli Ionu Țiriacovi, vlastníku licence od roku 1996,[3] který jej spolupořádá prostřednictvím nadace Fundația Țiriac. Mezi roky 1993–2016 turnaj představoval nejdéle trvající, každoročně pořádanou mezinárodní sportovní událost v Rumunsku.[1][2][3]
V roce 2009 byl Romanian Open na okruhu ATP Tour zařazen do kategorie ATP Tour 250. Do dvouhry nastupuje dvacet osm singlistů a čtyřhry se účastní šestnást párů. Nejvyšší počet tří singlových titulů získal Francouz Gilles Simon, který ovládl ročníky 2007, 2008 a 2012.[4]
Jubilejní 20. ročník konaný v roce 2012 se poprvé uskutečnil v dubnovém termínu. Do té doby se turnaj konal na konci září.[5] Ročník 2013 připomněl 40. výročí nástupu Ilieho Năstaseho na 1. místo žebříčku ATP, když se Rumun v roce 1973 stal historicky první světovou jedničkou ve dvouhře.[6] Daný ročník ovládl Lukáš Rosol, čímž na túře ATP získal první singlový titul.
V roce 2016 byl televizní přenos zprostředkován do 96 zemí.[1] Po skončení ročníku oznámil v červnu 2016 vlastník turnaje Ion Țiriac, že licenci postoupil budapešťskému Hungarian Open, jenž Romanian Open nahradil v kalendáři sezóny 2017.[7] V roce 2021 přešla licence z Budapešti na bělehradský Serbia Open.[8] Rodina srbského tenisty Novaka Djokoviće, která vlastnila Serbia Open, turnaj v roce 2023 přemístila do Banja Luky, v níž proběhl pod názvem Srpska Open.[9] V témže roce však Novak Djoković uvedl, že vlastník licence Țiriac ji odmítl prodat či nadále ponechat Djokovićovým, a v sezóně 2024 byl tak obnoven bukurešťský Tiriac Open.[10][11]
Rok | vítěz | finalista | výsledek |
---|---|---|---|
1993 | Goran Ivanišević | Andrej Čerkasov | 6–2, 7–6(7–5) |
1994 | Franco Davín | Goran Ivanišević | 6–2, 6–4 |
1995 | Thomas Muster | Gilbert Schaller | 6–3, 6–4 |
1996 | Alberto Berasategui | Carlos Moyà | 6–1, 7–6(7–5) |
1997 | Richard Fromberg | Andrea Gaudenzi | 6–1, 7–6(7–2) |
1998 | Francisco Clavet | Arnaud Di Pasquale | 6–4, 2–6, 7–5 |
1999 | Alberto Martín | Karim Alami | 6–3, 6–2 |
2000 | Juan Balcells | Markus Hantschk | 6–3, 3–6, 7–6(7–1) |
2001 | Júnis Al Ajnáví | Albert Montañés | 7–6(7–5), 7–6(7–2) |
2002 | David Ferrer | José Acasuso | 6–3, 6–2 |
2003 | David Sánchez | Nicolás Massú | 6–2, 6–2 |
2004 | José Acasuso | Igor Andrejev | 6–3, 6–0 |
2005 | Florent Serra | Igor Andrejev | 6–3, 6–4 |
2006 | Jürgen Melzer | Filippo Volandri | 6–1, 7–5 |
2007 | Gilles Simon | Victor Hănescu | 4–6, 6–3, 6–2 |
2008 | Gilles Simon | Carlos Moyà | 6–3, 6–4 |
2009 | Albert Montañés | Juan Mónaco | 7–6(7–2), 7–6(8–6) |
2010 | Juan Ignacio Chela | Pablo Andújar | 7–5, 6–1 |
2011 | Florian Mayer | Pablo Andújar | 6–3, 6–1 |
2012 | Gilles Simon | Fabio Fognini | 6–4, 6–3 |
2013 | Lukáš Rosol | Guillermo García-López | 6–3, 6–2 |
2014 | Grigor Dimitrov | Lukáš Rosol | 7–6(7–2), 6–1 |
2015 | Guillermo García-López | Jiří Veselý | 7–6(7–5), 7–6(13–11) |
2016 | Fernando Verdasco | Lucas Pouille | 6–3, 6–2 |
2017 | turnaj se nekonal | ||
2023 | |||
2024 | Márton Fucsovics | Mariano Navone | 6–4, 7–5 |
Rok | vítězové | finalisté | výsledek |
---|---|---|---|
1993 | Menno Oosting Libor Pimek |
George Cosac Ciprian Petre Porumb |
7–6, 7–6 |
1994 | Wayne Arthurs Simon Youl |
Jordi Arrese José Antonio Conde |
6–4, 6–4 |
1995 | Mark Keil Jeff Tarango |
Cyril Suk Daniel Vacek |
6–4, 7–6 |
1996 | David Ekerot Jeff Tarango |
David Adams Menno Oosting |
7–6, 7–6 |
1997 | Luis Lobo Javier Sánchez |
Hendrik Jan Davids Daniel Orsanic |
7–5, 7–5 |
1998 | Andrei Pavel Gabriel Trifu |
George Cosac Dinu Pescariu |
7–6, 7–6 |
1999 | Lucas Arnold Ker Martín García |
Marc-Kevin Goellner Francisco Montana |
6–3, 2–6, 6–3 |
2000 | Alberto Martín Ejal Ran |
Devin Bowen Mariano Hood |
7–6(7–4), 6–1 |
2001 | Aleksandar Kitinov Johan Landsberg |
Pablo Albano Marc-Kevin Goellner |
6–4, 6–7(5–7), [10–6] |
2002 | Jens Knippschild Peter Nyborg |
Emilio Benfele Álvarez Andrés Schneiter |
6–3, 6–3 |
2003 | Karsten Braasch Sargis Sargsian |
Simon Aspelin Jeff Coetzee |
7–6(9–7), 6–2 |
2004 | Lucas Arnold Ker Mariano Hood |
José Acasuso Óscar Hernández |
7–6(7–5), 6–1 |
2005 | José Acasuso Sebastián Prieto |
Victor Hănescu Andrei Pavel |
6–3, 4–6, 6–3 |
2006 | Mariusz Fyrstenberg Marcin Matkowski |
Martín García Luis Horna |
6–7(5–7), 7–6(7–5), [10–8] |
2007 | Oliver Marach Michal Mertiňák |
Martín García Sebastián Prieto |
7–6(7–2), 7–6(10–8) |
2008 | Nicolas Devilder Paul-Henri Mathieu |
Mariusz Fyrstenberg Marcin Matkowski |
7–6(7–4), 6–7(9–11), [22–20] |
2009 | František Čermák Michal Mertiňák |
Johan Brunström Jean-Julien Rojer |
6–2, 6–4 |
2010 | Juan Ignacio Chela Łukasz Kubot |
Marcel Granollers Santiago Ventura |
6–2, 5–7, [13–11] |
2011 | Daniele Bracciali Potito Starace |
Julian Knowle David Marrero |
3–6, 6–4, [10–8] |
2012 | Robert Lindstedt Horia Tecău |
Jérémy Chardy Łukasz Kubot |
7–6(7–2), 6–3 |
2013 | Max Mirnyj Horia Tecău |
Lukáš Dlouhý Oliver Marach |
4–6, 6–4, [10–6] |
2014 | Jean-Julien Rojer Horia Tecău |
Mariusz Fyrstenberg Marcin Matkowski |
6–4, 6–4 |
2015 | Marius Copil Adrian Ungur |
Nicholas Monroe Artem Sitak |
3–6, 7–5, [17–15] |
2016 | Florin Mergea Horia Tecău |
Chris Guccione André Sá |
7–5, 6–4 |
2017 | turnaj se nekonal | ||
2023 | |||
2024 | Sadio Doumbia Fabien Reboul |
Harri Heliövaara Henry Patten |
6–3, 7–5 |
Dvouhra[4] | ||
---|---|---|
Rekord | držitelé rekordu | |
Nejvíce titulů | 3 | Gilles Simon (2007, 2008, 2012) |
Nejvíce finále | 3 | Gilles Simon (2007, 2008, 2012) |
Nejvíce titulů v řadě | 2 | Gilles Simon (2007–2008) |
Nejvíce vyhraných zápasů | 19 | Gilles Simon |
Nejmladší vítěz | 20 let, 5 m a 13 d | David Ferrer (2002) |
Nejstarší vítěz | 32 let, 5 m a 10 d | Fernando Verdasco (2016) |
Nejvýše postavený vítěz | 10. ATP | Goran Ivanišević (1993) |
Nejníže postavený vítěz | 112. ATP | Juan Balcells (2000) |
Čtyřhra | ||
Nejvíce titulů | 4 | Horia Tecău |
Nejvíce finále | 4 | Horia Tecău |