Existuje 211 Regulae iuris. První Regula iuris z tohoto korpusu pochází od právníkaPauluse ze 3. století a zní: „Právo není odvozeno z pravidla [regula], spíše je to pravidlo, které pochází ze zákona“.[3]
Ve specifickém smyslu jsou však Regulae juris určité základní zákony v podobě právních principů, které jsou zachyceny v Corpus iuris canonici, z nichž 11 papežŘehoř IX. umístil na konec páté knihy dekretálů a 88 papež Bonifác VIII. do závěrečného titulu Liber Sextus Decretalium.
Tyto regule jsou spíše dedukcí než opakováním právních zásad v konstitucích nebo rozsudcích několika právních předpisů na stejné téma, a proto byly vyhrazeny závěrečným titulům obou výše uvedených knih, a to podle vzoru Justiniánského kodexu, konkrétně Digest, Liber I., Titulus 17.
Ačkoli jsou regulae iuris velmi důležité, jen málo obecných zásad je bez výjimky. Některé regulae iuris jsou použitelné ve všech záležitostech a jiné pouze v soudních procesech, beneficích a podobně; následující příklady těch s omezenou použitelností jsou z Liber Sextus Decretalium:
„Nikdo nemůže splnit nemožné.“ (6)
„Čas nezahojí to, co bylo od počátku neplatné.“ (18)
„Co není dovoleno žalovanému, je odepřeno žalobci.“ (32)
„Co není dovoleno činit vlastním jménem, nesmí činit prostřednictvím jiného.“ (47)
88 pravidel Bonifáce VIII.
88 právních dikcí, axiomů nebo zásad obsahuje spis De Regulis Iuris, který v roce 1298 vyhlásil papež Bonifác VIII.[4][5]
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Regulæ Juris na anglické Wikipedii.
↑REIFFENSTUEL, Anaklet. Jus Canonicum Universum: Complectens Tractatum de Regulis Juris. Svazek 7. Paříž: Louis Vivès, 1870. S. 1, ¶3. (latina)
↑KELLY, J. M. The Growth of Legal Maxims – Peter Stein: Regulae Iuris: from Juristic Rules to Legal Maxims. Pp. x + 206. Edinburgh: University Press, 1966. Cloth, 30s. net.. The Classical Review. Prosinec 1967, roč. 17, čís. 3, s. 360–361. doi:10.1017/S0009840X00325148. Dostupné online. ISSN1464-3561. (angličtina)
↑De la règle à la norme, entre Regulae iuris et normativisme – Colloque international organisé par Marie Bassano, Pierre Bonin et David Deroussin. – Lyon, (PDF) [online]. pantheonsorbonne.fr, 2015-12-11 [cit. 2023-03-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-01-16. (francouzština)
↑BONIFÁC VIII. De regulis iuris. In: Friedberg, Emil; Richter, Aemilius Ludwig (eds.). Corpus iuris canonici. 2 (Lipsiensis secundae ed.). vyd. Lipsiae: Bernhardi Tauchnitz, (1881) [1298]. OCLC693947940. Dostupné online. S. 1122–1124. (latina)
↑Tento článek obsahuje text z publikace, která je nyní veřejně dostupná: MEEHAN, Andrew. Regulæ Juris. In: Herbermann, Charles (ed.). Catholic Encyclopedia. New York: Robert Appleton Company, 1911. Dostupné online. Svazek 12. (angličtina)
MILLER, Bruce. The Sacramental Life of the Parish: An Encounter with Justice?. In: Canon Law Society of America (ed.). Proceedings of the seventy-fourth annual convention Chicago, Illinois, October 8-11, 2012. Appendix A – REGULAE IURIS. Washington, D.C: Canon Law Society of America, 2013. OCLC 973788399. ISBN1-932208-34-8. (angličtina)
Další literatura
STEIN, Peter Gonville. Regulae iuris: from juristic rules to legal maxims. Edinburgh: Edinburgh University Press, 1966. (angličtina) OCLC 780494997.
DEROUSSIN, David. Remarques sur les "regulae iuris" et les principes en droit (Temps Modernes). Revue historique de droit français et étranger (1922–). 2012, roč. 90, čís. 2, s. 195–235. – via JSTOR. Dostupné online. ISSN0035-3280. (francouzština)
VAN DEN BERGH, Rena. A rule must arise from the law as it is – and it is not cast in stone. Fundamina. 2014, roč. 20, čís. 2, s. 965–972. ISSN1021-545X. (angličtina)
