Piran | |
---|---|
Poloha | |
Souřadnice | 45°31′38″ s. š., 13°34′7″ v. d. |
Nadmořská výška | 16 m n. m. |
Časové pásmo | UTC+01:00 (standardní čas) UTC+02:00 (letní čas) |
Stát | Slovinsko |
Region | Pobřežně-krasový region |
Občina | Piran |
Piran | |
Rozloha a obyvatelstvo | |
Rozloha | 44,6 km² |
Počet obyvatel | 3 787 (2023)[1] |
Hustota zalidnění | 84,9 obyv./km² |
Správa | |
Status | Město |
Oficiální web | www |
Telefonní předvolba | 5 |
PSČ | 6330 |
Označení vozidel | KP |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Piran (italsky Pirano, německy Pirian) je město na výběžku slovinského pobřeží.
Jeho dominantou je kostel a pro stísněná přímořská městečka netypické velké kruhové náměstí. Je také větší, než bývá v přímořských městech tohoto typu zvykem. Na jeho místě byl totiž kdysi přístav pro rybářské lodě, původně slanisko, který byl kvůli nečistotám a zápachu v roce 1894 zasypán. Na jeho místě poté stálo nádraží místní dráhy do Koperu. Po zrušení dráhy byl prostor využit pro náměstí, na kterém dnes stojí socha místního rodáka, slavného italského houslisty Giuseppe Tartiniho.
Pro zbytek městečka jsou typické úzké uličky. Od dob italské nadvlády zde sídlí italská menšina a názvy ulic jsou zde dvojjazyčné. Na vyvýšenině nad Piranem se nachází katedrála Sv. Jiří.
Poprvé se o římském městě Piranon zmiňuje Anonymus z Ravenny v 7. století. Osídlení zde mělo začít v 5. století po Kristu, když se po pádu Římské říše stáhli Římané do opevněných pobřežních měst. Během byzantské nadvlády se stal Piran opevněným Castrem. V okolí se usazovali Slované. Roku 788 Istrii dobyli Frankové. Piran se později spojil s Benátkami. Roku 1192 se Piran stal svobodným městem, ale po roce 1283 se znovu dostal do benátského vlivu.[2] Od 15. do 17. století město sužovaly nepokoje mezi aristokracií a lidem. Roku 1692 se zde narodil houslista a hudební skladatel Giuseppe Tartini. Rakousku patřilo město po pádu Benátek od roku 1797 do roku 1805, poté bylo okupováno až do roku 1813 Francouzi. Následně připadlo opět Rakousku. Prosperita se do města vrátila díky obnově solných plání v Sečovlje a díky přivedení železnice z Terstu do Poreče.[2]
V Piranu je množství památek: [2]