| Pietro Canonica | |
|---|---|
 | |
| Narození | 1. března 1869 Moncalieri |
| Úmrtí | 8. června 1959 (ve věku 90 let) Řím |
| Alma mater | Accademia Albertina |
| Povolání | sochař, hudební skladatel, malíř, politik, scénograf a libretista |
| Funkce | italský doživotní senátor (1950–1959) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Pietro Canonica (1. března 1869, Moncalieri – 8. června 1959, Řím) byl italský sochař, malíř, hudební skladatel a politik rozporuplných postojů.
Po absolutoriu sochařského studia na Akademii výtvarných umění v Turíně (Accademia Albertina) začal jako portrétista žen a dětí ve stylu lyrického historismu, a posléze secese. Tvořil v tomto období ženské literární a dramatické postavy (Médea, Beatrice, Miranda), a také křesťanská témata: Krista bičovaného i mrtvého Krista v hrobě, Dona Bosca s dětmi do niky Svatopetrské baziliky v Římě či sochu apoštola Pavla pro dóm v Messině.
Po roce 1912 se vypracoval na figuralistu monumentálních sousoší a pomníků ve stylu realismu, převážně významných světových politiků. V letech 1912-1914 pobýval na carském dvoře v Rusku, vytvořil pro cara a jeho bratra návrhy jezdeckých pomníků a portréty dalších členů rodiny.
Světového věhlasu dosáhly jeho pomníky pro Turecko (dva), Irák a zejména jezdecká socha Simona Bolívara, která byla realizována v bronzu v několika jiho- a středoamerických státech. Od konce dvacátých let byl příznivcem Benita Mussoliniho a fašistů. Je autorem řady monumentálních veřejných plastik v celém světě. Působil také jako pedagog, medailér, malíř a hudební skladatel.
Pracoval a bydlel jednak v Benátkách, kde se dochoval jeho palác, a dále v Římě v novorenesančním objektu v parku při ville Borghese, kde je zpřístupněn jeho ateliér, knihovna a modely více než stovky sochařských děl v muzeu.[1] Prezident Luigi Einaudi roku 1950 jmenoval jedenaosmdesátiletého Pietra Canonicu senátorem s doživotním mandátem.
Obrázky, zvuky či videa k tématu Pietro Canonica na Wikimedia Commons 