Martin Hengel
Narození14. prosince 1926
Reutlingen
Úmrtí2. července 2009 (ve věku 82 let)
Tübingen
Alma materUniverzita Tübingen
Univerzita Heidelberg
Povolánínáboženský historik, teolog, biblista a vysokoškolský učitel
ZaměstnavateléUniverzita Tübingen
Erlangensko-norimberská univerzita
Oceněníčestný doktorát Univerzity v St Andrews
čestný doktor Univerzity v Cambridgi
Čestný doktor Univerzity v Durhamu
čestný doktor Štrasburské univerzity
čestný doktor Uppsalské univerzity
Nábož. vyznáníluteránství
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Martin Hengel (14. prosince 1926 Reutlingen – 2. července 2009 Tübingen) byl německý evangelický teolog a novozákonní badatel. V letech 1972–1992 působil na Univerzitě v Tübingenu, kde založil Institut pro starověký judaismus a helénská náboženství, který je odborníky z celého světa vyhledávaným centrem novozákonního bádání.

Hengel jako novozákoník

Hengel byl odborníkem na dějiny raného židovství v době Nového zákona a zabýval se především vlivy helénismu na palestinské židovství. Poukazoval na to, jak se židovství a helénismus navzájem komplexně ovlivňovaly, a korigoval přitom některé postoje nábožensko-dějinné školy, zejména teze Rudolfa Bultmanna. Zkoumal též vliv helénismu a judaismu na počátky křesťanství.

Jako vědec, který se dočkal širokého uznání, si mohl dovolit pronášet kritické úsudky ohledně některých tendencí v novozákonním bádání. Posuzoval poměrně skepticky např. přílišnou koncentraci bádání na Nový zákon, který nepředstavuje nijak zvlášť rozsáhlé dílo: „(Hyper-)specializace na sbírku spisů, která čítá 680 stran, není příliš účelná, dovedlo nás to do labyrintu hypotéz, z něhož často jen těžko hledáme cestu ven.“[1]

Hengel zastával názor, že názvy evangelií („Evangelium podle Marka“ atd.) jsou původní, neboť dodatečné zavedení jmen jejich autorů by se sotva prosadilo jednotně tak, jak je obsahují nalezené rukopisy.[2] S představou takového dodatečného zavedení názvů vznikl „nehistorický strašák, který dodnes mate hlavu exegetům“.[3] Hengel též zpochybnil existenci Sbírky logií Q. Měl za to, že pramen Q se sám stal moderním pseudovědeckým mýtem. Namísto toho razil tezi, že Matoušovu evangeliu bylo předlohou Lukášovo evangelium, ale zároveň tvrdil, že model pouhé literární závislosti nemůže dát na tzv. Synoptickou otázku odpověď.[4] Odmítl také některé další tendence, např. teorii o tzv. nemesiášském Ježíši, nebo přeceňování Tomášova evangelia.[5]

Pokud jde o dataci evangelií, Hengel zastával jejich pozdější vznik: Marek 69-70, Lukáš 75-80, Matouš 90-100, Jan 100-105 po Kr.[6]

Dílo

Vyšlo v češtině

Výběr z díla M. Hengela

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Martin Hengel na německé Wikipedii.

  1. ↑ „Die (Hyper-)Spezialisierung auf eine Schriftensammlung von 680 Seiten ist uns nicht gut bekommen, vielmehr hat man Hypothesenlabyrinthe errichtet, aus denen wir oft nur noch schwer herausfinden.“ In: HENGEL, M.: Die vier Evangelien, 2008, 11.
  2. ↑ Tomuto tématu věnoval celou studii: HENGEL, M.: Die Evangelienüberschriften. In: Thornton, Claus-Jürgen (Hg.): Jesus und die Evangelien. Tübingen 2007 (Kleine Schriften. Martin Hengel 5; WUNT 211), 526–567.
  3. ↑ „... ein unhistorischer Popanz aufgebaut, der bis heute die Köpfe der Exegeten verwirrt.“ HENGEL, M.: Die vier Evangelien, 2008, 170, 99, 72; HENGEL, M./SCHWEMER, A. M.: Jesus und das Judentum, 2007, 217.
  4. ↑ HENGEL, M.: Die vier Evangelien, 2008, 10 (též s. VIII a kap. VII.).
  5. ↑ HENGEL, M./SCHWEMER, A. M.: Jesus und das Judentum, 2007, předmluva a s. 197.
  6. ↑ HENGEL, M.: Die vier Evangelien, 2008, 275, 354.

Externí odkazy

Kategorie