Li Tchie-jing (čínsky pchin-jinem Lǐ Tiěyìng, znaky zjednodušené 李铁映, tradiční 李鐵映; * září 1936) je bývalý čínský komunistický politik, původně inženýr pracující ve výzkumných ústavech vstoupil do politiky začátkem 80. let. Působil zprvu v provincii Liao-ning, v letech 1985–1998 byl členem vlády jako ministr elektronického průmyslu, předseda Státní komise pro restrukturalizaci ekonomiky, předseda Státní komise pro vzdělávání a státní poradce státní rady. Současně byl členem vedení komunistické strany, jako člen politbyra (1987–2002). V letech 1998–2003 vedl Čínskou akademii společenských věd, na závěr politické kariéry vykonával funkci místopředsedy stálého výboru Všečínského shromáždění lidových zástupců (parlamentu).
Život
Li Tchie-jing se narodil roku 1936 v okrese Pao-an v provincii Šen-si, jeho otcem byl přední komunistický politik Li Wej-chan,[1][2] jeho matka Ťin Wej-jing byla původně manželkou Teng Siao-pchinga, od kterého začátkem 30. let odešla k Li Wej-chanovi.[2] V letech 1950–1955 Li Tchie-jing studoval na střední škole č. 2 při Pekingské normální univerzitě a na Pekingské škole pro výuku ruského jazyka (nyní Pekingská univerzita zahraničních studií) a v dubnu 1955 vstoupil do Komunistické strany Číny. V letech 1955–1961 studoval fyziku na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy v Praze.[3]
Po absolvování univerzity v Praze a návratu do Číny roku 1961 pracoval jako starší inženýr a zástupce vedoucího oddělení Výzkumného ústavu č. 13 ministerstva národní obrany.[3] V letech 1964–1965 studoval japonštinu na Šanghajském institutu cizích jazyků, poté byl postupně zástupcem vedoucího oddělení, hlavním inženýrem, zástupcem ředitele ve Výzkumném ústavu čtvrtého ministerstva strojírenství a dalších výzkumných ústavech. V letech 1978–1981 se také angažoval v místní správě a občanské společnosti jako místopředseda Komise pro vědu a techniku města Šen-jang a Asociace pro vědu a techniku provincie Liao-ning.[3] Roku 1981 přešel z výzkumného ústavu do stranického aparátu, na místo tajemníka šenjangského městského výboru KS Číny, od roku 1983 tajemníka liaoningského provinčního výboru KS Číny.[2] Na XII. sjezdu KS Číny v září 1982 byl zvolen kandidátem ústředního výboru.
Roku 1985 byl přeložen do Pekingu, když byl jmenován ministrem elektronického průmyslu (červen 1985 – duben 1988).[3] Při reorganizaci stranického vedení v září 1985 a odchodu řady starých veteránů komunistického hnutí byl převeden z kandidátů mezi členy ústředního výboru (do kterého byl znovuzvolen na následujících sjezdech roku 1987, 1992 a 1997, do 2002). Ve vládě poté zaujímal funkce předsedy Státní komise pro restrukturalizaci ekonomiky (duben 1987 – duben 1988 a březen 1993 – duben 1998), státního poradce státní rady (duben 1988 – březen 1998) a předsedy Státní komise pro vzdělávání (duben 1988 – březen 1993).[3] Roku 1989 podporoval ostrý postup proti demonstrantům v Pekingu.[2][1] Roku 1993 poslanci Všečínského shromáždění lidových zástupců, postupně získávající na sebedůvěře, hlasovali v relativně velkém počtu (třetina hlasujících) proti jeho znovuzvolení do státní rady. Navzdory tomu získal ve státní radě významnější pozici (předsednictví komise pro restrukturalizaci ekonomiky namísto komise pro vzdělávání).[1]
Současně s vládními úřady byl na XIII. sjezdu KS Číny v říjnu/listopadu 1987 zvolen členem politbyra (znovuzvolen 1992 a 1997).[3] Po zasedání ústředního výboru v říjnu 1996 údajně obdržel právo účastnit se jednání stálého výboru politbyra (s Li Lan-čchingem a Wej Ťien-singem).[1] Při zřízení ústřední komise pro řízení výstavby duchovní civilizace ústředním výborem KS Číny v dubnu 1997 byl zvolen jejím jediným místopředsedou (do listopadu 2002). Komise je nejvyšším orgánem pro koordinaci stranické politiky v oblasti ideologie a kultury.
Roku 1998 odešel z vlády; přešel na místo prezidenta Čínské akademie společenských věd (1998–2003).[3] Na XVI. sjezdu KS Číny v listopadu 2002 již nebyl zvolen do ústředního výboru. Následující jaro se na závěr politické kariéry stal druhým místopředsedou stálého výboru Všečínského shromáždění lidových zástupců (parlamentu),[3] místopředsedou byl jedno volební období, v letech 2003–2008.
Odkazy
Reference
- ↑ a b c d SUN, Warren. Hu Qili. In: MACKERRAS, Colin. Dictionary of the Politics of the People's Republic of China. London: Routledge, 2003. ISBN 1134531753. S. 138–139. (anglicky)
- ↑ a b c d LE, Quinxi. Biographical Dictionary of the People's Republic of China. Příprava vydání Song, Yuwu. Jefferson, North Carolina: McFarland, 2014. ISBN 978-1-4766-0298-1. S. 184. (anglicky)
- ↑ a b c d e f g h People’s Daily Online. Li Tieying [online]. Beijing: People’s Daily Online, 2003-3 [cit. 2023-09-19]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura
- SLEEBOOM-FAULKNER, Margaret. The Chinese Academy of Social Sciences (CASS): Shaping the Reforms, Academia And China (1977-2003). Leiden: Brill, 2007. 383 s. ISBN 9004153233. (anglicky)
Externí odkazy
Místopředsedové stálého výboru Všečínského shromáždění lidových zástupců 1. volební období (1954–1959)
Sung Čching-ling,
Lin Po-čchü,
Li Ťi-šen,
Čang Lan (zemřel 1955),
Luo Žung-chuan,
Šen Ťün-žu,
Kuo Mo-žo,
Chuang Jen-pchej,
Pcheng Čen,
Li Wej-chan,
Čchen Šu-tchung,
Tändzin Gjamccho,
Saifuddin Azizi od 1958 i
Čcheng Čchien
2. volební období (1959–1964)
Lin Po-čchü (zemřel 1960),
Li Ťi-šen (zemřel 1959),
Luo Žung-chuan (zemřel 1963),
Šen Ťün-žu (zemřel 1963),
Kuo Mo-žo,
Chuang Jen-pchej,
Pcheng Čen,
Li Wej-chan,
Čchen Šu-tchung,
Tändzin Gjamccho (do 1959),
Saifuddin Azizi,
Čcheng Čchien,
Čhökji Gjalcchän (do 1964),
Che Siang-ning,
Liou Po-čcheng,
Lin Feng 3. volební období (1965–1975)
Pcheng Čen (do 1966),
Liou Po-čcheng,
Li Ťing-čchüan (do 1966),
Kchang Šeng,
Kuo Mo-žo,
Che Siang-ning (zemřela 1972),
Chuang Jen-pchej (zemřel 1965),
Čchen Šu-tchung (zemřel 1966),
Li Süe-feng,
Sü Siang-čchien,
Jang Ming-süan (zemřel 1967),
Čcheng Čchien (zemřel 1968),
Saifuddin Azizi,
Lin Feng (do 1966),
Liou Ning-i,
Čang Č’-čung (zemřel 1969),
Ngaphö Ngawangdžigme,
Čou Ťien-žen 4. volební období (1975–1978)
Tung Pi-wu (zemřel 1975),
Sung Čching-ling,
Kchang Šeng (zemřel 1975),
Liou Po-čcheng,
Wu Te,
Wej Kuo-čching,
Saifuddin Azizi,
Kuo Mo-žo,
Sü Siang-čchien,
Nie Žung-čen,
Čchen Jün,
Tchan Čen-lin,
Li Ťing-čchüan,
Čang Ting-čcheng,
Cchaj Čchang,
Ulanfu,
Ngaphö Ngawangdžigme,
Čou Ťien-žen,
Sü Te-cheng,
Chu Ťüe-wen,
Li Su-wen,
Jao Lien-wej od 1976 i
Teng Jing-čchao
5. volební období (1978–1983)
Sung Čching-ling (zemřela 1981),
Nie Žung-čen (do 1980),
Liou Po-čcheng (do 1980),
Ulanfu,
Wu Te (do 1980),
Wej Kuo-čching,
Čchen Jün,
Kuo Mo-žo (zemřel 1978),
Tchan Čen-lin,
Li Ťing-čchüan,
Čang Ting-čcheng (do 1980),
Cchaj Čchang (do 1980),
Teng Jing-čchao,
Saifuddin Azizi,
Liao Čcheng-č’,
Ťi Pcheng-fej (do 1979),
Ngaphö Ngawangdžigme,
Čou Ťien-žen (do 1980),
Sü Te-cheng,
Chu Ťüe-wen od 1979 i
Pcheng Čen,
Siao Ťin-kuang,
Ču Jün-šan (zemřel 1981),
Š’ Liang od 1980 i
Pcheng Čchung,
Si Čung-sün,
Su Jü,
Jang Šang-kchun,
Čhökji Gjalcchän od 1981 i
Ču Süe-fan
6. volební období (1983–1988)
Čchen Pchi-sien,
Wej Kuo-čching,
Keng Piao,
Chu Ťüe-wen,
Sü Te-cheng,
Pcheng Čchung,
Wang Žen-čung,
Š’ Liang (zemřela 1985),
Ču Süe-fan,
Ngaphö Ngawangdžigme,
Čhökji Gjalcchän,
Saifuddin Azizi,
Čou Ku-čcheng,
Jen Ťi-cch’,
Chu Jü-č’ (zemřel 1986),
Žung I-žen,
Jie Fej,
Liao Chan-šeng,
Chan Sien-čchu,
Chuang Chua od 1986 i
Čchu Tchu-nan
7. volební období (1988–1993)
Si Čung-sün,
Ulanfu (zemřel 1988),
Pcheng Čchung,
Wej Kuo-čching (zemřel 1989),
Ču Süe-fan,
Ngaphö Ngawangdžigme,
Čhökji Gjalcchän (zemřel 1989),
Saifuddin Azizi,
Čou Ku-čcheng,
Jen Ťi-cch’,
Žung I-žen,
Jie Fej,
Liao Chan-šeng,
Ni Č’-fu,
Čchen Mu-chua,
Fej Siao-tchung,
Sun Čchi-meng,
Lej Ťie-čchiung,
Wang Chan-pin 8. volební období (1993–1998)
Tchien Ťi-jün,
Wang Chan-pin,
Ni Č’-fu,
Čchen Mu-chua,
Fej Siao-tchung,
Sun Čchi-meng,
Lej Ťie-čchiung,
Čchin Ťi-wej (zemřel 1997),
Li Si-ming,
Wang Ping-čchien,
Pagpalha Geleg Namgjal,
Wang Kuang-jing,
Čcheng S’-jüan,
Lu Ťia-si,
Bög,
Tömür Dawamät,
Kan Kchu (zemřel 1993),
Li Pchej-jao (zemřel 1996),
Wu Ťie-pching 9. volební období (1998–2003)
Tchien Ťi-jün,
Sie Fej (zemřel 1999),
Ťiang Čchun-jün,
Cou Ťia-chua,
Pagpalha Geleg Namgjal,
Wang Kuang-jing,
Čcheng S’-jüan,
Bög,
Tömür Dawamät,
Wu Ťie-pching,
Pcheng Pchej-jün,
Che Lu-li,
Čou Kuang-čao,
Čcheng Kche-ťie (do 2000),
Cchao Č’,
Ting Š’-sun,
Čcheng S’-wej,
Sü Ťia-lu,
Ťiang Čeng-chua 10. volební období (2003–2008)
Wang Čao-kuo, Li Tchie-jing,
Ismail Ähmäd,
Che Lu-li,
Ting Š’-sun,
Čcheng S’-wej,
Sü Ťia-lu,
Ťiang Čeng-chua,
Ku Siou-lien,
Ragdi,
Šeng Chua-žen,
Lu Jung-siang,
Ojuunčimeg,
Chan Čchi-te,
Fu Tchie-šan (zemřel 2007) 11. volební období (2008–2013)
Wang Čao-kuo,
Lu Jung-siang,
Ojuunčimeg,
Chan Čchi-te,
Chua Ťien-min,
Čchen Č’-li,
Čou Tchie-nung,
Li Ťien-kuo,
Ismail Tiliwaldi,
Ťiang Šu-šeng,
Čchen Čchang-č’,
Jen Ťün-čchi,
Sang Kuo-wej 12. volební období (2013–2018)
Li Ťien-kuo,
Wang Šeng-ťün,
Čchen Čchang-č’,
Jen Ťün-čchi,
Wang Čchen,
Šen Jüe-jüe,
Ťi Ping-süan,
Čang Pching,
Čhampa Phüncchog,
Ärkin Iminbaqi,
Wan E-siang,
Čang Pao-wen,
Čchen Ču 13. volební období (2018–2023)
Wang Čchen,
Cchao Ťien-ming,
Čang Čchun-sien,
Šen Jüe-jüe,
Ťi Ping-süan,
Ärkin Iminbaqi,
Wan E-siang,
Čchen Ču,
Wang Tung-ming,
Padma Čhöling,
Ting Čung-li,
Chao Ming-ťin,
Cchaj Ta-feng,
Wu Wej-chua 14. volební období (2023–2028)
Li Chung-čung,
Wang Tung-ming,
Siao Ťie,
Čeng Ťien-pang,
Ting Čung-li,
Chao Ming-ťin,
Cchaj Ta-feng,
Che Wej,
Wu Wej-chua,
Tchie Ning,
Pcheng Čching-chua,
Čang Čching-wej,
Losang Gjalcen,
Šöhrät Zakir