Let Malaysia Airlines 370 | |
---|---|
Pohřešovaný letoun Boeing 777-200ER 9M-MRO v roce 2011 | |
Nehoda | |
Datum | 8. března 2014 |
Místo | Jih indického oceánu (předpoklad) |
Počátek letu | Mezinárodní letiště Kuala Lumpur |
Cíl letu | Letiště Peking |
Letoun | |
Model | Boeing 777-200ER |
Dopravce | Malaysia Airlines |
Registrace | 9M-MRO |
Následky | |
Cestující | 227 |
Posádka | 12 |
Mrtvých | 239 (všichni, předpoklad) |
Let Malaysia Airlines 370 (zkráceně MH370) byl let společnosti Malaysia Airlines, který letěl 8. března 2014 tamějšího data z Mezinárodního letiště Kuala Lumpur v Malajsii na Letiště Peking v Číně. Letadlo bylo typu Boeing 777-200ER a mělo registrační označení 9M-MRO. Na palubě bylo přítomno celkem 239 lidí (227 pasažérů a 12 členů posádky). Letadlo do Pekingu nedoletělo, příčina jeho zmizení doposud nebyla zjištěna.
Posádka letadla komunikovala s řízením letového provozu naposledy 38 minut po vzletu, když bylo letadlo nad Jihočínským mořem. Pak bylo již nalezeno jen záznamech z malajského vojenského radaru. Podle záznamu se krátce po poslední komunikaci letoun nejdříve prudce otočil na západ, přeletěl Malajský poloostrov a Andamanské moře. Naposledy byl vojenským radarem zachycen nad Malackým průlivem hodinu po náhlé změně směru asi 370 km severovýchodně od ostrova Penang.[1] Podle analýzy údajů ze satelitní komunikace, letadlo letělo ještě dalších 6 hodin do jižní části Indického oceánu.
Všech 239 osob na palubě letadla bylo prohlášeno za mrtvé, tehdy šlo o nejvážnější incident letecké společnosti Malaysia Airlines, o pouhé čtyři měsíce však byl překonán sestřelením dalšího letadla společnosti nad Ukrajinou (Let Malaysia Airlines 17). Oba incidenty způsobily společnosti značné ztráty a tato musela být znovuznárodněna.
Pátrání po zmizelém letadle se stalo nejdražším pátráním v historii letectví, z důvodu nedostatku informací o trase letadla se zpočátku soustředilo na Jihočínské a Andamanské moře. Pátrání později probíhalo v jižní části Indického oceánu, ani po třech letech letech a propátrání 120 tis. km2 mořského dna však letadlo nebylo nalezeno, pátrání tak bylo v roce 2017 zastaveno. V letech 2015 a 2016 bylo v západní části Indického oceánu vyplaveno na břeh několik trosek letadla.[2]
Závěrečná zpráva z vyšetřování malajského ministerstva dopravy byla vydána v roce 2018, příčinu incidentu však jednoznačné neurčila. Odhalila však několik selhání malajského řízení letového provozu při komunikaci s letadlem. V návaznosti na incident bylo zavedeno několik nových opatření v oblasti bezpečnosti leteckého provozu. Mezi tato patři prodloužení životnosti baterií podvodních lokalizačních majáků, prodloužení doby záznamu z kabiny a nové standardy pro hlášení polohy letadla nad oceánem mimo dosah radarů řízení leteckého provozu.
Letadlo vzlétlo v 00:41 místního času (16:41 7. března 2014 středoevropského času) a přistání v Pekingu bylo naplánováno na 06:30 místního času (22:30 7. března 2014 středoevropského času). V 1:22 místního času (17:22 7. března 2014 středoevropského času), tedy po 41 minutách letu, došlo ke ztrátě kontaktu mezi letadlem a řídícím střediskem, když přestal reagovat radarový odpovídač letadla.[3] Poslední kontakt střediska s posádkou byl o tři minuty dříve v 1:19 místního času (17:19 7. března 2014 středoevropského času), kdy se piloti rozloučili s malajsijským řízením letového provozu větou: "Dobrou noc, malajsijské tři sedm nula".[4] V té době se letoun pohyboval ve výšce 10 600 m a letěl rychlostí 872 km/h.[zdroj?] Letadlo nevyslalo žádné nouzové signály nebo informaci, která by naznačovala problémy nebo poruchy.[5]
V 1:30 místního času se pokoušel kapitán jiného letadla o radiové spojení s MH370, podařilo se mu s letadlem spojit, ale uslyšel jen jakési huhlání a praskání. To byl poslední kontakt s posádkou.[6]
Od té doby bylo letadlo sledováno již jen vojenskými radary. Podle záznamu se letoun nejdříve prudce otočil na západ, zvýšil letovou hladinu až na 13 500 m a poté klesl na 3600 m. Podle výpočtů letoun následně změnil směr letu na jih.[7] Naposledy byl malajsijským vojenským radarem zachycen nad Malackým průlivem v 2:40 místního času (18:40 7. března 2014 středoevropského času) v okolí ostrova Pulau Perak.[1]
Dne 24. března oznámil ministerský předseda Malajsie, že dle analýzy satelitních dat letadlo spadlo v odlehlé oblasti Indického oceánu západně od australského Perthu. Nehodu zřejmě nikdo nepřežil.[8] Na palubě letu se nacházelo celkem 239 pasažérů ze čtrnácti států světa – nejpočetnější byli občané Číny (153) a Malajsie (50).[5] Mezi oběťmi bylo i 20 zaměstnanců amerického výrobce polovodičů Freescale Semiconductor. I den po zmizení letadla stále vyzváněly některé mobilní telefony cestujících.[zdroj?]
Let skončil po osmé hodině ráno místního času zřejmě z důvodu díry v letadle. Příčinou havárie mohl být záměrný čin a nebo závažná porucha či událost, která donutila piloty změnit směr a výšku letu a následně znemožnila ovládání stroje. Podle jiné teorie byl příčinou nehody záměrný sebevražedný manévr pilota, který záměrně ztěžoval detekci letu střídavým překračováním hranice Malajsie a Thajska a nakonec provedl symbolický přelet nad svým rodným městem Penang.[5]
Ihned po ztrátě kontaktu mezi letadlem a řídícím střediskem zahájila Malajsie pátrání po stopách nebo troskách letadla, do kterého se ze začátku zapojily desítky lodí a letadel z 11 zemí.[9][10] Celkem se pak do vyšetřování zapojilo 25 zemí.[11]
Američtí vyšetřovatelé přišli s verzí, že letadlo mohlo letět po ztrátě kontaktu s civilní navigací ještě asi 4 hodiny.[12] Vyplývá to z analýzy dat motorů Rolls-Royce, které vysílaly údaje na satelit. Letadlo tak mohlo uletět dalších 4000 kilometrů a dostat se na hranici Číny s Mongolskem, Indie s Pákistánem či do Austrálie.[13] Další analýzy však severní trasu vyloučily. Poslední pravidelný satelitní kontakt s motory proběhl 8:11 místního času (0:11 8. března 2014 středoevropského času).[14]
Prvním nálezem se stala dne 29. července 2015 vztlaková klapka z ostrova Réunion;[15][16] tento díl byl dále zkoumán ve vojenské laboratoři v Toulouse. Výrobní štítek nebyl na klapce nalezen, ale podle identifikačních čísel z vnitřních částí klapky byl díl identifikován jako část hledaného letadla.[2]
Koncem února 2016 byla nalezena malá část letadla u jihoafrického přístavního města Mossel Bay, jež na sobě nese část loga výrobce motorů Rolls-Royce, jenž vyrábí motory pro Boeing 777. Na jaře 2016 byl objeven na Mauriciu úlomek křídla z letu MH370.[17] Do roku 2017 bylo na Réunionu, v Jihoafrické republice, na Mauriciu, na Madagaskaru, v Mosambiku a v Tanzanii nalezeno 27 trosek připisovaných letounu. U 3 trosek bylo potvrzeno, že z letounu pochází, 7 pak téměř jistě, 10 s různou dávku jistoty, zbylých 7 nebylo identifikovaných.[2]
Hledání vraku letadla v prostoru téměř o rozloze Řecka, jenž byl vymezen také díky výpočtům vycházejícím z réunionského nálezu, na lodích skenujících dno Indického oceánu nadále pokračovalo v roce 2016 až do poloviny ledna 2017. Dne 17. ledna 2017 bylo pátrání dočasně ukončeno.[18] Pátrání bylo znovu obnoveno v roce 2018, vrak letadla však nebyl nalezen. Během pátrání bylo nalezeno několik vraků lodí z různých období[19] (mj. loď na sypký náklad Stellar Daisy ztracená v roce 2017) a vrak ponorky ARA San Juan argentinského námořnictva, která zmizela v roce 2017.[20]
Satelitní komunikace s letem 370, která probíhala přes systém Inmarsat, konkrétně přes satelit Inmarsat-3 F1, poskytovala vyšetřovatelům pouze vodítka při snaze určit trasu letu, protože neobsahovala pozici, směr letu ani rychlost.[21] Systém SATCOM (anglicky Aeronautical satellite communication) umožňuje přenášet informace z pilotní kabiny letadla, automatické přenosy dat z různých součástí letadla pomocí protokolu ACARS. Může být požit i pro přenos zpráv FANS (anglicky Future Air Navigation System), ATN (anglicky Aeronautical Telecommunication Network), faxu, hlasu i datových přenosů.[22] Letadlo používalo pro přenos satelitních dat jednotku SDU (anglicky Satellite data unit), která fungovala nezávisle na SATCOM. Jednotka SDU předávala zprávy přes satelit, který signál přijal, zesílil a odeslal na jiné frekvenci pozemní stanici. Pozemní stanice předává stejnou cestou své požadavky nebo odpovědi letadlu. V tomto případě docházelo v hodinových intervalech k předávání log-on zpráv, které jsou označovány také jako ping (test vzájemné komunikace) nebo handshake. V čase 8:19:29 iniciovalo letadlo poslední handshake, na další iniciovaný v 9:15 pozemní základnou už letadlo neodpovědělo.[23] V čase 8:19 bylo letadlo ve vzduchu již 7 hodin a 38 minut, přičemž typická cesta Kuala Lumpur – Peking trvá 5,5 hodiny, takže letadlu zřejmě došlo palivo, a proto již neodpovědělo.
Ze satelitní komunikace byly odvozeny dva podpůrné údaje:
Pro analýzu získaných dat ze šesti vzájemných komunikací (handshake) byly použity dva postupy, v jejichž průniku byla oblast s 80% pravděpodobností výskytu letadla.[21]
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Malaysia Airlines Flight 370 na anglické Wikipedii a Let Malaysia Airlines 370 na slovenské Wikipedii.