Vlastivědná stezka Krajem Chrudimky je typ naučné stezky s přírodovědnými a kulturně zajímavými místy v povodí řeky Chrudimky, trasa 82 km dlouhá začíná u Filipovského pramene řeky,[1] až do Škrovádu vede krajinou Sečské vrchoviny v pohoří Železných hor, v závěrečném úseku ze Slatiňan do Chrudimi v krajinné oblasti Chrudimské tabule ve Svitavské pahorkatině.[2]
Naučná stezka má celkem jednatřicet informačních tabulí seznamujících návštěvníky s krajinou v povodí řeky Chrudimky, výchozí místo – „Filipovský pramen” je na informační tabuli označené číslem 1, posledním místem s číslem 31 je „Chrudim” (od názvu města odvozeno jméno řeky, do 17. století nazývané Kamenice).
Trasa je celoročně průchozí, kromě mimořádných událostí v době například kalamitní situace, vysoké sněhové pokrývky, rozbahněného terénu apod.
Od Filipovského pramene, přibližně 750 m severozápadně (312°) od nejvyššího vrcholu Železných hor s názvem U oběšeného (737,4 m n. m.), na rozhraní katastrálních území obcí Krouna a Svratouch je vlastivědná stezka vedena Chráněnou krajinnou oblastí Žďárské vrchy (s délkou vodního toku Chrudimky 27,9 km) po turistické trase do Trhové Kamenice, k silničnímu mostu přes Chrudimku v Havlíčkově ulici.
V centru města Hlinsko prochází okrajem vesnické památkové rezervace lidové architektury Betlém, v urbanistickém celku s venkovskými domy sídlí Muzeum v přírodě Vysočina, součást Národního muzea v přírodě. Muzeum národopisného charakteru má dvě ucelené expozice lidové architektury a technického stavitelství (Betlém ve městě Hlinsko a Veselý Kopec ve stejnojmenné malé vesnici v obci Vysočina), muzeum do 10. prosince 2018 pod názvem Soubor lidových staveb Vysočina, lidově nazývané „skanzen”.
Z Trhové Kamenice (křižovatka ulic Havlíčkova a Husova) pokračuje turistická trasa Chráněnou krajinnou oblastí Železné hory až k silnici I/37 u odbočky na Drahotice. Dále směřuje Sečskou vrchovinou do Škrovádu a krajinou Chrudimské tabule ze Slatiňan do Chrudimi.
Stezka vybudována v letech 1972–1973, v 90. letech 20. století upravena,[1] v roce 2009 rekonstruována Českým svazem ochránců přírody, základní organizací Nasavrky. Finanční podporu na rekonstrukci poskytlo Ministerstvo životního prostředí České republiky z programu „Obnova přirozených funkcí krajiny“, prostřednictvím Správy Chráněné krajinné oblasti Železné hory.[3]
