Název města byl odvozen od slova kopidlo, což byl vysoký útvar kupky sena, naskládaný kolem kůlu[4].
Historie
Poprvé se písemně připomíná jako městečko roku 1322, kdy zde vlastnil dvůr Petr z Kopidlna. V letech 1365-1379 Zdeněk z Nadslavi a Střevače získal i Kopidlno, roku 1383 žil jeho stejnojmenný syn[5]. Páni Kopidlanští z Nadslavi, Střevače a Kopidlna měli ve znaku černobílou hlavu kamzíka či kozla[6], která je vyobrazena na sklomalbách z Nadslavského kostela[7] a která přešla také do současného znaku města Kopidlno. Oproti původní - středověké barevnosti erbovního štítu, který býval zlatý, je ovšem zvolena modrá. Roku 1615 se v Kopidlnu již připomíná Baltazar Robmhap ze Suché.
Kopidlno v roce 1821, veduta Jan VenutoSousoší Panny Marie na náměstíNáhrobek rodiny Ehmigovy
Zámek z poloviny 16. století, byl přestavěn z původní vodní tvrze po roce 1533, a po roce 1600 rozšířen na trojkřídlý; do dnešní pseudorenesanční podoby přestavěn v druhé polovině 19. století. Zámek obklopuje osmihektarový anglický park a zámecký rybník, napuštěný již v první polovině 16. století.
Socha služky v zámecké zahradě: podle pověsti byla obviněna z krádeže prstenu a zazděna. Příští den byl prý prsten nalezen v stračím hnízdě.
Památný kámen, u kterého byl Tomáš Svoboda roku 1728 popraven, leží u prodejny Můj obchod[8]
Barokní kostel svatého Jakuba Většího se připomíná již k roku 1361 jako farní, gotická stavba roku 1677 zcela vyhořela, nahrazena barokní centrální stavbou z let 1704 až 1705, stavitel F. Spannbrucker, projektoval snad Jan Blažej Santini-Aichel; interiér upraven a zařízen kolem 1850-1852, postranní oltáře a kazatelna jsou barokní; malý hřbitůvek.
barokní budova fary
Mariánská statue na náměstí: socha Panny Marie Immaculaty mezi svatými Janem Nepomukem a Josefem (1720), s reliéfy sv. Václava, Floriána a Šebestiána
Tělocvična Sokol- funkcionalistická stavba, návrh arch. Č. Musil
Nový hřbitov: mj. Náhrobek rodiny Ehmigovy se sochou Poutníka s křížem od Antonína Suchardy
Průmysl
Dominantou Kopidlna je komín cukrovaru, který byl založen roku 1866 a uveden do provozu roku 1870, jako akciový jej nejprve vedl majitel zdejšího velkostatku Karel Čespíro. Plánované zvýšení kapacity výroby vedlo k založení velikého železničního nádraží. Cukrovar již po roce 1872 živořil a pro dluhy byl odprodán hraběti Šlikovi. Jeho provoz však pokračoval. Po roce 1948 ve znárodněné budově pokračovala nerentabilní výroba až do roku 1988[9]. Budovy cukrovaru prošly demolicí[10], firma Cukrovar Kopidlno tu působí jako teplárna. Samotný areál je dnes považován za brownfield.[11].
Sídliště pro zaměstnance cukrovaru bylo postaveno v 60. letech 20. století.
Současnost
S úpadkem průmyslu souvisela i demografie města: došlo k zestárnutí populace, jak mnohé mladé rodiny odešly za prací jinam. Tak mohla vzniknout těsnější spolupráce s okolními obcemi, i několik kilometrů vzdálenými. V roce 2008 proběhla první etapa výstavby chodníků v okolních obcích, plánuje se[kdy?] připojení obcí na městský vodovod. Naopak zůstávají nevyřešeny otázky kanalizace a připojení obcí k čističce odpadních vod. Z hlediska občanské vybavenosti a kultury však občané spíše využívají služeb z Poděbrad nebo Jičína, než místních.[zdroj?]
Obecní úřad sídlí na náměstí, v nově zrekonstruované budově. Poskytovány zde jsou administrativní služby nejen samotnému městu a jeho přidruženým vesnicím, ale z titulu pověření[12] i dalším samosprávným obcím, což z něj dělá oblastní centrum.
zahradnická škola s dlouholetou tradicí - sídlí v zámeckém parku
Doprava
Dopravní dostupnost je nadprůměrná:
Silniční: snadno se lze autem dopravit na nákupy do Poděbrad nebo Jičína po ose JZ-SV, vlakem zase za prací do automobilkyŠkoda v Mladé Boleslavi, případně až do Prahy. Další dostupná automobilka je Toyota (bývalá TPCA) na jih v Kolíně. Hlavní silniční tah 32 kvalitou i šířkou navazuje na hradeckou dálnici, jde proto také o trasu motorkářů. Na náměstí silnici kříží silnice II/280 na Mladou Boleslav a Nový Bydžov.
Autobusová: Do města zajíždí několik autobusových spojů z různých směrů.
Železniční: nádraží a jeho vybavení chátrá: lokomotiva[13] i celá vlečka do Libáně, která pamatuje už 125 let.[14]
Tomáš Svoboda – vzdělaný evangelický laik z Češova, hraběcí myslivec, popraven roku 1729 v Kopidlně. Aktivista za svobodu vyznání, kacíř. Stýkal se s predikanty, kteří z blízkého Saska a Lužice pronikali do Čech, přinášeli zakázané knihy a kázáním utěšovali své souvěrce, dávali jim naději v duchu J. A. Komenského i dalších v té době hojných českých exulantů. Stal se obětí justiční vraždy a současně jednoho z vrcholů protireformačního úsilí jezuitů – byl vězněn na zámku a pak popraven (sťat). Před zámkem má svůj pomník, u hostince při nádraží se ještě stále nachází kámen, u kterého byl popraven: tělo spáleno 4. června 1729 v Kopidlně.
V. Ržebka (Řepka) – řídící učitel obecné školy v Kopidlně, pisatel Kroniky školství: zemřel 20. června1828 v Kopidlně
František Alois Vacek (Wacek)– kněz a učenec, buditel, historik a genealog, konzervátor Českého muzea; nar. 12. května1780 v Jablonném, zemřel 4. února1854 v Kopidlně
František Matěj Hilmar – učitel a hudebník: nar. 23. září1803 v Nové Pace, zemřel 1. října1881 v Kopidlně. Skladatel první tištěné české polky, nově se tvořícího českého tance. Zkomponoval díla: polky Esmeralda, Prachovská, Anenská, dále různé chrámové skladby.[15]
František Jan Goebl (Kopidlanský) – český básník a spisovatel, později red. a žurnalista: nar. 1826 v Kopidlně
MUDr. Anna Honzáková – první česká lékařka promovaná na Univerzitě Karlově, nar. 16. října1875 v Kopidlně, zemřela 13. října1940. Její otec Jan Honzák byl městským a zámeckým lékařem a významným osvětovým pracovníkem.
PhDr. Albína Honzáková – významná profesorka prvního středoevropského soukromého gymnázia Minerva, kde vyučovala 34 let. Nar. 8. dubna1877 v Kopidlně, zemřela 11. července1973. Sestra MUDr. Anny Honzákové.
Česko
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
