Kawasaki Ki-61 Hien (japonsky: 飛燕, Vlaštovka) byl japonský jednomotorový stíhací letoun užívaný ve druhé světové válce. V japonské armádě dostal typ označení stíhací letoun typ 3 (三式戦闘機, Sanšiki sentóki). Spojenecké kódové jméno Ki-61 bylo Tony. Šlo o jediný japonský sériově vyráběný stíhací letoun s motorem chlazeným kapalinou.
Vznik
V únoru 1940 získala společnost Kawasaki objednávky na stavbu prototypů dvou stíhacích letounů s řadovými leteckými pohonnými jednotkami. Jednalo se o čistě stíhací letounKi-60 a víceúčelový stíhací letoun Ki-61 s odlišným křídlem. Díky menšímu čelnímu odporu mohly nést silnější výzbroj než doposud vyráběné japonské typy s hvězdicovými motory. V dubnu 1940 Japonci v Německu získali práva na licenční výrobu vidlicového dvanáctiválceDaimler-Benz DB 601A společně s výrobní dokumentací a vzorovými kusy. Tři z nich byly instalovány v prototypech Ki-60.
První prototyp Ki-60 nesplnil očekávání, především kvůli vysoké přistávací rychlosti a nízké maximální rychlosti. Zlepšení výkonů se očekávalo od odlehčeného druhého a třetího prototypu se zvětšeným křídlem a upraveným krytem motoru. První a druhý prototyp nesly hlavňovou výzbroj složenou z dvojice kanónů Mauser MG 151ráže 20 mm v křídle a dvou kulometů Ho-103 ráže 12,7 mm instalovanými nad motorem. Třetí prototyp byl vyzbrojen pouze kulomety.
Na licenční výrobu DB 601A se připravoval závod Kawasaki v Akaši, odkud byl první vyrobený exemplář v Japonsku vyrobeného motoru Kawasaki Ha-40 předán k testům v červenci 1941. Ještě před koncem roku byl tento motor o vzletovém výkonu 876 kW přijat armádním letectvem jako „armádní letecký motor typ 2“.
Vývoj
Kawasaki Ki-61 Hien ve Fukuoce, 1945
Velmi podobný letoun Ki-61 byl vybaven křídlem s větším rozpětím a prodlouženým trupem. Pohon již zajišťoval licenční motor Ha-40.
První prototyp Ki-61 vzlétl v prosinci roku 1941 na letišti v Kagamigahaře a zahájil tak zkoušky dalších dvanácti prototypů a ověřovacích letounů, vyrobených na začátku roku 1942.
Letouny dosahovaly maximální rychlosti 590 km/h, přestože byly vybaveny 13 mm pancířem za zády a hlavou pilota, samosvornými obaly palivových nádrží a kulomety Ho-103. V průběhu roku 1942 byly provedeny srovnávací zkoušky a simulované souboje s typy Nakadžima Ki-43, Nakadžima Ki-44, Messerschmitt Bf 109E, Curtiss P-40 Warhawk a Lavočkin LaGG-3, které v úhrnu prokázaly vyšší kvality Ki-61.
Kawasaki Ki-61 na letišti Kengun, 1945
Sériová výroba Ki-61 se pozvolna rozbíhala již od srpna 1942, přičemž sériové letouny se od prototypů odlišovaly rozšířeným prosklením kokpitu. Z výroby souběžně vycházely verze Ki-61-Ia, které nesly kromě trupových kulometů ještě dva kulomety typ 89 ráže 7,7 mm v křídle a Ki-61-Ib, které měly v křídle zabudované kulomety Ho-103.[1] Na dva závěsníky pod křídlem mohla být zavěšena přídavná nádrž o kapacitě 200 l, nebo letecká puma s hmotností 250 kg. Ki-61 pozdějších výrobních sérií byly vybaveny pevným ostruhovým kolečkem.
Na podzim roku 1943 byla zesílena hlavňová výzbroj montáží německých kanónů MG 151 do křídla a takto upravené letouny nesly označení Ki-61-Ic. Vyznačovaly se okrouhlými výstupky na ploše křídla, kryjícími závěry kanónů s dlouhou hlavní.
Kawasaki Ki-61 na letišti Clark Field, Luzon, 1945
Na přelomu let 1943/44 byly některé konstrukční prvky draku Ki-61 zjednodušeny, nosné části křídla byly zesíleny a zadní část trupu bylo možné od přední části bez problémů oddělit. Takto upravené stroje nesly označení Ki-61-I KAIc, které byly vyzbrojeny dvojicí kulometů Ho-103 v trupu a kanóny MG 151 v křídle.
Podstatnější upravy byly zavedeny u modifikace Ki-61-I KAId, vyráběné souběžně s KAIc od ledna 1944. Trup v části před kabinou byl prodloužen pro připravovanou instalaci dvacetimilimetrových japonských kanónů Ho-5. Zatímco výroba KAIc byla ukončena v létě 1944, KAId byly produkovány do ledna roku 1945.
Již v průběhu roku 1943 konstruktér Takeo Doi se svým týmem pracoval na přizpůsobení Ki-61 pro zabudování pokročilejší modifikace pístového motoru Ha-40, výkonnějšího dvouřadového invertního dvanáctiválce Ha-140 o vzletovém výkonu 1119 kW. Tento výkon mohl být v bojových podmínkách krátkodobě zvýšen vstřikováním vody a metanolu do sání kompresoru. První prototyp Ki-61-II byl dohotoven v srpnu 1943 se štíhlejším křídlem, prodlouženou a štíhlejší přední částí trupu, zvětšenou svislou ocasní plochou a upraveným čelním štítkem kabiny s delším odsuvným překrytem. Prodloužen byl rovněž kryt sání vzduchu na levé straně krytu motoru s protiprachovými filtry.
Po dokončení osmého stroje Ki-61-II přišel pokyn k přepracování projektu na Ki-61-II KAI, který byl zalétán v dubnu 1944. Použito bylo původní křídlo z typu Ki-61-I KAI spojené s trupem Ki-61-II. Ze sériové výroby zahájené v září 1944 vycházely dvě subverze. Ki-61-II KAIa se dvěma kanóny Ho-5 ráže 20 mm v trupu a dvojicí kulometů ráže 12,7 mm v křídle a Ki-61-II KAIb se čtyřmi kanóny po párech v trupu a křídle.
Nekvalitní licenční výroba motorů Ha-40/140 vedla k montáži čtrnáctiválcového dvouhvězdicového motoru Micubiši Ha-112-II do draku Ki-61 Hien. Vznikl tak typ Kawasaki Ki-100.
Ki-61 si vysloužily respekt Spojenců v bojích nad Novou Guineou v dubnu 1943 (68 a 78. sentai), Filipínami, Tchaj-wanem a Okinawou. Tvořily součást výzbroje protivzdušné obrany Tokia (např. 244. sentai, 2. čútai), avšak na létající pevnosti B-29 nestačily.
Jednomístný jednomotorový stíhací samonosný dolnoplošník. Podvozek letounu záďový, zatahovací. Motor Kawasaki Ha-40 Typ 2, invertní vidlicový dvanáctiválec o výkonu 1175 k (864 kW). Výzbroj tvořily čtyři kulomety Ho-103 ráže 12,7 mm (dva synchronizované trupu, dva v křídle).
2 × nesynchronizovaný kulomet Ho-103 ráže 12,7 mm v křídle
Odkazy
Reference
↑ Stíhací a bombardovací letadla Japonska, Jaroslav Schmid, 1998, str. 50
↑ Jaroslav Schmid, Letadla 1939-45 Stíhací a bombardovací letadla Japonska I. díl, Ki-61 Hien, 1998, s. 47
↑Amber Books Ltd. Letouny 2. světové války. Překlad Ľubomír Háčik. [s.l.]: Svojtka & Co., s. r. o., 2008. ISBN978-80-7237-233-1. Kapitola Kawasaki Ki-61 Hien "Tony", s. 202.
Literatura
NICCOLI, Riccardo. Letadla, Nejvýznamnější současné i historické typy. Praha: Knižní klub, 2001. 224 s. ISBN80-242-0651-x. Kapitola Kawasaki Ki-61 Hien, s. 133.
GENF, S. A. Encyklopedie letadel. 1. vyd. Ivanka pri Dunaji: Slovo, 1998. ISBN80-85711-35-4. S. 90–91.
SCHMID, Jaroslav. Letadla 1939-45 Stíhací a bombardovací letadla Japonska I. díl. Plzeň: Fraus, 1998. 79 s. ISBN80-7238-041-9. Kapitola Kawasaki Ki-60, Ki-61 Hien (Tony), Ki-100, s. 47–53.
FRANCILLON, René J. Japanese Aircraft of the Pacific War. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 1994. ISBN0-87021-313-X. Kapitola Kawasaki Ki-61 Hien (Swallow), s. 112 až 120. (anglicky)
GUNSTON, Bill. Bojová letadla druhé světové války. Praha: Svojtka&Co., 2006. ISBN80-7237-203-3. Kapitola Kawasaki Ki-61 Hien „Tony“, s. 412 a 413.
VÁLKA, Zbyněk. Stíhací letadla 1939-45/USA-Japonsko. Olomouc: Votobia, 1996. 88 s. ISBN80-7198-091-9.
Amber Books Ltd. Letouny 2. světové války. Překlad Ľubomír Háčik. [s.l.]: Svojtka & Co., s. r. o., 2008. ISBN978-80-7237-233-1. Kapitola Kawasaki Ki-61 Hien "Tony", s. 202.
