Kalcit (Haidinger, 1845), chemický vzorec CaCO3 (uhličitan vápenatý), je klencový minerál.[1]
Název pochází z latinského slova calx – vápno.
Původ
Krystalický kalcit vzniká především na hydrotermálních žílách různého původu, kde často tvoří masivní výplně či krystaly do dutin. Vyskytuje se samostatně i společně s mnoha dalšími minerály, běžný bývá například na rudních žílách. V ohromném množství vzniká chemickým srážením a sedimentací schránek mrtvých živočichů na mořském dně v podobě vápence. Pokud je smíchán s úlomky dalších hornin, jedná se nejčastěji o slínovce a vápnité jílovce. Poměrně vzácně může vznikat i z karbonátového magmatu v podobě karbonatitů. Přeměnou (metamorfózou) kalcitických hornin vznikají nejčastěji mramory (obvykle z vápenců).
Morfologie
V příznivých podmínkách tvoří krystaly značné velikosti, jinak známe zrnité, krápníkovité, stébelnaté a vláknité agregáty. Může být i celistvého vzhledu bez patrných krystalů.
Využití
Krystaly dvojlomného islandského vápence se používají jako polarizační hranoly (nikoly). Další využití kalcitu je ve stavebnictví jako stavební kámen, k výrobě vápna a cementu, v hutnictví jako přísada do vysokých pecí, jako dekorační materiál na obklady či ozdobné předměty, ve sklářství se používá k homogenizaci skla.
Naleziště
Patří mezi nejrozšířenější minerály v zemské kůře. Tvoří podstatnou část vápencových usazených hornin (vápenec, křída, opuka, travertin) a hornin vzniklých jejich přeměnou (metamorfózou).
Největší množství kalcitu se vyskytuje ve vápencích, mramorech, travertinech a podobných horninách, které tvoří mohutné vrstvy po celém světě. V Česku např. Český kras a Moravský kras, Prachovice, v Evropě např. Alpy, Karpaty.
Krystaly nalezneme na rudních žilách, v dutinách čedičů nebo vápenatých hornin a vápenců.
