| Jurij Georgijevič Sedych | |
|---|---|
 Jurij Georgijevič Sedych (14. července 2012) | |
| Osobní informace | |
| Narození | 11. června 1955 Novočerkassk |
| Úmrtí | 14. září 2021 (ve věku 66 let) Pontoise |
| Choť | Natalja Lisovská Ljudmila Kondraťjevová[1] |
| Děti | Alexia Sedykh |
| Kariéra | |
| Disciplína | hod kladivem |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
| Přehled medailí | ||
|---|---|---|
 Atletika na LOH
| ||
| zlato | LOH 1976 | hod kladivem |
| zlato | LOH 1980 | hod kladivem |
| stříbro | LOH 1988 | hod kladivem |
| Mistrovství světa v atletice | ||
| stříbro | MS 1983 | hod kladivem |
| zlato | MS 1991 | hod kladivem |
| Mistrovství Evropy v atletice | ||
| zlato | ME 1978 | hod kladivem |
| zlato | ME 1982 | hod kladivem |
| zlato | ME 1986 | hod kladivem |
Jurij Georgijevič Sedych (ukrajinsky Юрій Георгійович Сєдих, rusky Юрий Геopгиевич Седых, 11. června 1955 Novočerkassk, Rostovská oblast, SSSR, dnešní Ruská federace – 14. září 2021[2]) byl sovětský atlet ukrajinské národnosti, specializující se na hod kladivem.
Dětství prožil v ukrajinském městě Nikopol, kde se také poprvé seznámil s atletickým kladivem a kde se začal této disciplíně – pod trenérem Vladimirem Volovinem – věnovat. Prvotřídního tréninku se mu pak dostalo na Institutu tělesné kultury k Kyjevě, kde jako pedagog působil olympijský vítěz v hodu kladivem z her v Mnichově v roce 1972, Anatolij Bondarčuk. S Bondarčukem se Sedych seznámil hned na podzim 1972, po návratu Bondarčuka z vítězné olympiády – Sedycha k němu přivedl Viktor Sirenko, vedoucí katedry atletiky na kyjevském institutu. Sirenko Bondarčuka poprosil, aby se sedmnáctiletému kladiváři věnoval, což Bondarčuk učinil, přestože v roce 1972, ve svých 32 letech, se k trenérské práci zatím ještě nechystal. Za další čtyři roky, v roce 1976 se oba dva – student i jeho o 15 let starší pedagog (kterému Sedych v té době nadále vykal) setkali na společných stupních vítězů na olympijských hrách v Montrealu, kde Sedych získal zlatou medaili a Bondarčuk medaili bronzovou. Bondarčukova škola se zaměřila na řadu drobných detailů v Sedychově technice, ale i na některé podstatné změny. Na mistrovství Evropy v Praze v roce 1978 si například experti všimli, že Sedych se do kladiva nezavěšuje, nevysouvá pánev, ale roztáčí se v předklonu, což prodlužovalo poloměr otáček kladiva minimálně o 20 centimetrů, takže při stejné rychlosti otáček dosahovalo kladivo větší rychlosti a snižovala se přitom jeho odstředivá síla, což zlepšovalo zvládnutí tahu kladiva.
Svých prvních atletických úspěchů dosáhl už v juniorské kategorii – v roce 1973 se stal v Duisburgu juniorským mistrem Evropy. V roce 1973 hodil 6 kilogramovým kladivem 75,88 m, což byl nejlepší světový výkon v jeho věkové kategorii, a letech 1973 a 1974 vytvořil se seniorským kladivem také dva juniorské světové rekordy.
Je považován za největší osobnost světového hodu kladivem všech dob – ve světových tabulkách jednotlivých sezón dokázal figurovat mezi 50 nejlepšími kladiváři světa plných 23 let (1973–1995), překonal 8 sovětských a 6 světových rekordů, 3 světové halové rekordy v hodu břemenem, získal tituly olympijského vítěze, mistra světa, mistra Evropy i juniorského mistra Evropy, zvítězil na atletickém evropském i světovém poháru. Zvítězil na Hrách dobré vůle v roce 1986. Stal se vítězem atletické Grand Prix v hodu kladivem v roce 1986 a potom znovu v roce 1990.
Hranici 80 metrů překonal v 77 závodech, nestal se však historicky prvním kladivářem světa, který tuto vzdálenost dokázal zdolat – tento primát získal v roce 1978 jiný sovětský kladivář, Boris Zajčuk.
Ve své disciplíně je stále světovým rekordmanem výkonem 86,74 metru z roku 1986. K tomuto výkonu se v roce 2005 na pouhý 1 centimetr přiblížil běloruský kladivář Ivan Tichon. Přes 86 metrů se v historii dostal již pouze další bývalý kladivář, Sergej Litvinov (86,04 metru z roku 1986). Sedych je ve stejné disciplíně vítězem letních olympijských her z let 1976 a 1980.
Jurij Sedych byl dvakrát ženatý. Obě dvě jeho manželky jsou olympijskými vítězkami v atletice. Jeho první ženou byla jeho krajanka, rodačka rovněž z Rostovské oblasti, Ljudmila Kondraťjevová, olympijská vítězka v běhu na 100 metrů z olympijských her 1980 v Moskvě. Jeho současnou manželkou je bývalá sovětská koulařka, vítězka z olympijských her 1988 v Soulu a světová rekordmanka Natalja Lisovská. Žil i s rodinou v Paříži a věnoval se trenérské práci.[2]
Jurij Sedych je otcem dvou dcer, které se obě na vrcholové úrovni věnují hodu kladivem. Starší dcerou je Oksana Kondraťjevová (Oksana Kondratyeva, * 22. 11. 1985, 180cm, 80 kg), která závodí pod rodným příjmením své matky a je občankou Ruské federace. V roce 2013 vytvořila osobní rekord 77,13 m, kterým ve světových tabulkách této sezóny figurovala na třetím místě (druhá v ruských tabulkách 2013). Na mistrovství světa v Moskvě v roce 2013 obsadila v hodu kladivem 7. místo, jako studentka Moskevské státní univerzity (obor tělesná výchova) získala na letní světové univerziádě 2013 v Kazani stříbrnou medaili.
Mladší dcera, jejíž matkou je Natalja Lisovská, se jmenuje Alexia Sedykhová (Alexia Sedykh, * 13. 9. 1993, 173 cm, 70 kg) a je občankou Francie. Přestože zatím nedosahuje výkonnosti své starší nevlastní sestry, dosáhla už několika úspěchů. Je to především zlatá medaile na Olympijských hrách mládeže, pořádaných v roce 2010 v Singapuru (59,08 m), bronzová medaile na juniorském mistrovství Evropy 2011 v Tallinnu (65,02 m) nebo bronzová medaile na mistrovství Evropy atletů do 23 let v roce 2013 v Tampere (66,67 m).
Příjmení Sedych se v češtině skloňuje obvyklým způsobem, v ruštině či ukrajinštině však žádné koncovky nepřibírá (podobně jako česká příjmení typu Janků, Petrů apod.) I v případě jména Sedych jde o druhý pád množného čísla, v tomto případě přídavného jména sedyj. Koncovka -ych je tedy totožná s českou koncovkou -ých (šedých, černých, bílých apod.) – Věta Znám Jurije Sedycha se tedy v ruštině řekne Ja znaju Jurija Sedych. Věta Mluvil jsem s Jurijem Sedychem zní Ja govoril s Jurijem Sedych.
(v závorce pořadí ve světových tabulkách příslušného roku, = stejného výkonu dosáhli dva atleti či více atletů)
(Současný světový rekord)