| Josef Ressel | |
|---|---|
 Josef Ressel | |
| Narození | 29. června 1793 Chrudim  Habsburská monarchie |
| Úmrtí | 9. října 1857 (ve věku 64 let) Lublaň  Rakouské císařství |
| Příčina úmrtí | malárie |
| Místo pohřbení | Navje |
| Alma mater | Vídeňská univerzita |
| Povolání | vynálezce, technik, lesník a spisovatel |
| Děti | Jindřich Ressel |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Josef Ludvík František Ressel (29. června[1] 1793, Chrudim – 9. října 1857, Lublaň[2]) byl lesník, spisovatel, technik a vynálezce česko-německého původu, který se proslavil především vynálezem lodního šroubu.
Pocházel z česko-německé rodiny. Jeho otec Anton Herrmann Ressel byl český Němec, matka Marie Anna Konvičková byla Češka. Do školy chodil v Chrudimi a v roce 1806 odešel vystudovat gymnázium do hornorakouského Lince. Po úspěšném zakončení studia byl v roce 1809 přijat na dělostřeleckou školu v Českých Budějovicích, ale pro tělesnou slabost se z něj důstojník nestal. Poté začal studovat medicínu ve Vídni, ale po dvou letech ho rodiče již nemohli podporovat a tak musel ze školy odejít.[3] Nakonec získal stipendium na lesnické akademii v Mariabrunnu u Vídně. Po absolvování pracoval pro rakouský stát jako lesník na území dnešního Chorvatska a Slovinska v Kraňsku, kde zmapoval místní hluboký les a zasloužil se o zalesnění oblasti Krasu. K jeho nejvýznamnějším literárním dílům patří Dějiny přímořských lesů. V letech 1820 až 1838 vykonával práci lesmistra v Terstu, kde v praxi vyzkoušel svůj největší vynález-lodní šroub. V roce 1839 nastoupil k válečnému námořnictvu, kde vybíral vhodné dřevo pro stavbu lodí. V květnu 1852 byl jmenován námořním lesním intendantem v Benátkách.
Za svého života přihlásil Josef Ressel řadu vynálezů, na které obdržel císařská privilegia. To však neznamená, že jejich principy v dané době nebyly známy či že na nich současně nepracovalo několik autorů, aniž by o sobě věděli. Jako objevitel je proto uváděn ten, kdo první podal přihlášku. Resslovy vynálezy nebyly ve své době většinou realizovány, ať už proto, že se jejich realizace nejevila potřebná, či proto, že svým způsobem předběhla dobu.[4]
Ressel tímto vynálezem z roku 1827 „předběhl dobu“; ruční pohon malé lodi byl možný, tehdejší parní stroje ale byly pomaluběžné a velmi těžké; proto se parníky s pohonem lodním šroubem, které byly skutečně úspěšné, vyráběly až od 50. let 19. století; do té doby byly pro parní pohon vhodnější kolesové parníky.
Ressel, jehož vynález upadnul v zapomnění, nebyl jediný, kdo se myšlenkou lodi poháněné šroubem zabýval. Nezávisle tuto otázku řešil např. vynálezce švédského původu John Ericsson (1803–1889) či Brit Francis Pettit Smith (1808–1874). Ponorka Nautilus Roberta Fultona (1765–1815) byla v roce 1800 poháněna na hladině plachtou, pod hladinou ručně poháněným šroubem. Ressel ale dovedl svůj šroub k technické vyspělosti.[4]
V Kostanjevici na řece Krka poprvé testoval svůj vynález lodního šroubu na malém člunu. Koncem roku 1820 byl přeložen do Terstu, kde se stal lesmistrem a pokračoval v testech na moři. Zkouška na člunu o nosnosti 5 tun s ručním pohonem lodního šroubu byla úspěšná.
V roce 1827 získal patent a připravoval se na další pokusy s větší lodí. Dospěl k závěru, že lepší je šroub krátký než dlouhý, se dvěma chody než s jedním, a také že nejlepší poloha je na zádi lodi mezi vazem a kormidlem. V roce 1829 dosáhl v terstském přístavu s upraveným parníkem jménem Civetta (Sova) rychlosti šesti uzlů. Poté se parní stroj porouchal (měděné trubky spájené cínem praskly) a policie po nehodě další pokusy zakázala.
V roce 1840 připlul do Terstu britský parník „Archimedes“ postavený v roce 1838; konstruktérem byl Francis Pettit Smith. Ressel spatřil osobně na této lodi uplatnění svých myšlenek. Přestože Smith sehrál hlavní roli při zavádění a šíření lodního šroubu na volném moři, nebyl jeho vynálezcem. V roce 1852 proto britská vláda vyhlásila cenu 20 000 liber šterlinků pro „skutečného vynálezce lodního šroubu“, který by musel autorství prokázat. Ressel poslal všechny své dokumenty britské Admiralitě do Londýna, ale nikdy nedostal odpověď. Na žádost diplomatickou cestou bylo oznámeno, že dokumenty se ztratily. Cena byla nakonec rozdělena mezi pět Britů.
Ressel zemřel, aniž by za svůj vynález získal jakékoli uznání. Teprve v roce 1866 mu vynález lodního šroubu oficiálně přiznala americká akademie věd ve Washingtonu.[5]
Dalšími Resslovými vynálezy (tj. technickými řešeními, na která byla udělena císařská privilegia) jsou:[4]
Josef Ressel byl autorem i neobvyklých návrhů, jako je přístroj, který měl ukazovat, že loď vjela do proudu, či řešení uzdy proti splašení koní (uzda měla ucpávat nozdry koně a zamezit tak neštěstí).[4]
Oženil se v 28 letech 30. října 1821 s osmnáctiletou Jakobinou von Orebich, s níž zplodil 3 děti (Rudolf, Ferdinand a Klementina). V roce 1826 Jakobína zemřela a Josef Ressel se znovu oženil v roce 1830 s Terezií Kasteličkovou, s níž měl 7 dětí. Syn Jindřich Ressel získal v roce 1861 čestné občanství města Chrudim.[11]
Josef Ressel zemřel na malárii v roce 1857 na služební cestě v Lublani, kde je také pohřben.
K odkazu Josefa Ressla se hlásí nejen Češi, ale zejména Rakušané a také Slovinci. Pomník Josefa Ressla byl umístěn už v roce 1863 před budovu Technické Univerzity ve Vídni v parku, který dnes nese Resslovo jméno. Teprve v roce 1924 byl odhalen Resslův pomník v jeho rodném městě, kde se nachází před budovou okresního muzea. Resselovo jméno nese též gymnázium v jeho rodné Chrudimi.
Pamětní desky připomínají Josefa Ressla nejen v rodné Chrudimi, ale také Linci. Ulice po něm pojmenované se nacházejí v Ústí nad Labem, Pardubicích, Praze, Plzni, Olomouci, Mostě, Českých Budějovicích, Lublani, Vídni, Ostravě, Kroměříži a Novém Jičíně. Resslova busta, jejímž autorem je Antonín Popp (1901), byla umístěna také v Pantheonu Národního muzea v Praze.
Portrét Josefa Ressla a loď poháněná jeho vynálezem jsou hlavním námětem bankovky 500 rakouských šilinků vydané v roce 1965. V roce 1957 byl Josef Ressel námětem československé poštovní známky a v roce 2002 známky vydané slovinskou poštou.[12]
Jeho jméno nese mnoho ulic v České republice a ve Slovinsku. Jednou z nejznámějších je Resslova ulice v Praze, na níž stojí pravoslavný chrám svatého Cyrila a Metoděje, ve kterém se ukrývali českoslovenští parašutisté po atentátu na Heydricha.
.jpg)
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Josef Ressel na německé Wikipedii, Francis Pettit Smith na anglické Wikipedii a Robert Fulton (Ingenieur) na německé Wikipedii.
Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Ressel na Wikimedia Commons 