Moravský rodák z Petrovic absolvoval v roce 1909 vyšší školu stavitelskou v Brně. V letech 1910 - 1912 praxi v ateliéru Dušana Jurkoviče, po které pokračoval ve studiích architektury v Praze. Ty úspěšně ukončil v roce 1914.
Příjezd na Slovensko
Do architektonického života vstoupil Josef Marek ještě před ukončením studií architektury v Praze. Na Slovensko přišel už jako třicetiletý, na podnět Dušana Jurkoviče. Měl za sebou nejen studia architektury, ale i zkušenosti dělostřeleckého důstojníka z první světové války. V roce 1919 se stal referentem na tehdejším ministerstvu s plnou mocí pro správu Slovenska, ve vládním komisariátu na ochranu památek, který vedl právě Jurkovič. Později působil na Referátu veřejných prací.
Architektonické začátky
Po roce 1922 vedl Josef Marek v Trnavě projekční kancelář a vykonával stavební dozor na stavbě dělnické osady hutních závodů Coburg. Teprve po úspěchu v soutěži na Evangelický kostel, v roce 1923 v Trnavě, se osamostatnil a založil si vlastní projektovou kancelář. Do období Markových začátků patří i typy dělnických usedlostí pro pohorelce v Čataji a Breze u Námestova a dělnické domy pro železničáře v Novém Městě nad Váhom, kde je ještě vidět Jurkovičův vliv.
Vrcholné období v tvorbě
V roce 1925 se Marek vrátil do Bratislavy. Na základě soutěžních návrhů projektoval pro tehdejší ministerstvo veřejných prací několik obytných domů pro úředníky a vojenské gážisty v Bratislavě, Košicích a Malackách. V tomto období dostal Marek ocenění za několik svých staveb. Pozoruhodnými jsou například Okresní zdravotní pojišťovna v Rožňavě, která představuje strohou puristickou architekturu s okny dělenými uprostřed jedinou horizontálou. Jednoznačný funkcionalistický charakter má další Markova větší realizace - Poštovní a telegrafní úřad v Nitře z roku 1928. K téměř zapomenutým patří návrh chirurgického pavilonu, jídelny a skleníků bývalého Šrobárova ústavu pro děti nemocné na TBC v Dolném Kubíně.
Své znalosti uplatnil při soutěži na zastavovací úpravu části města v bloku Michalské věže. Při svém řešení poukázal na své znalosti z oblasti památek, ale také na své urbanistické nadání. Za nejznámější Markovy dílo je považovaný takzvaný obytný a obchodní blok družstva železničních zaměstnanců Avion v Bratislavě. Ve své době patřil Avion k nejlépe řešeným a vybaveným obytným budovám na Slovensku.
Přechod k urbanismu
Navzdory úspěchům v oblasti architektonické tvorby Marek postupně stále více inklinoval k urbanismu. Své městotvorné úvahy podněcoval i dalším studiem národohospodářství, sociologie a urbanismu a prostorového plánování. Bratislavská soutěž v roce 1930 byla důležitým impulsem k jeho definitivnímu obratu k problematice stavby měst. Jako člen regulační komise města se podílel na tvorbě urbanistických zásad rozvoje Prahy ve třicátých letech. V tomto období vypracoval takzvané základní a vyrovnávací plány pro obce Petržalka, Vrbové, Dolný Kubín a Kokava nad Rimavicou.
Změna politického režimu a tvorba
V období, kdy byl na vrcholu tvůrčích sil, zasáhly do jeho života politické události. Začátkem 40. let nenacházel na Slovensku žádnou odezvu. Střetával se s odmítnutím i v Protektorátu. Marek sice zůstal bydlet na Slovensku, ale za prací musel cestovat do Lince a později do Vídně. Až v roce 1942 si našel místo u Dr.Ing. Antona Bugana v Bratislavě. Tato jeho těžká životní etapa skončila až osvobozením ČeskoslovenskaSovětskou armádou. Hned v roce 1945 nastoupil do nově zřízeného Státního plánovacího a statistického úřadu, kde našel plné uplatnění v technickém, hospodářském a prostorovém plánování poválečného Slovenska.
Krátce po odchodu do důchodu žil ještě v Bratislavě. V roce 1962 se vrátil do svého rodiště. Jeho pozůstalost se nachází v Muzeu města Brna.
.svg){kind=small}
Rakousko-Uhersko
Československo
multimediální obsah na Commons
