Josef Jungmann | |
---|---|
Josef Jungmann, portrét od Antonína Machka, 1833 | |
Narození | 16. července 1773 Hudlice České království Habsburská monarchie |
Úmrtí | 14. listopadu 1847 (ve věku 74 let) Praha Rakouské císařství |
Místo pohřbení | Olšanské hřbitovy |
Povolání | spisovatel, lexikograf, jazykovědec, básník, překladatel, pedagog, učitel, filolog, historik a vysokoškolský učitel |
Alma mater | Univerzita Karlova |
Témata | lingvistika, filologie, lexikografie, literatura, překladatelská činnost a pedagogika |
Významná díla | Slownjk česko-německý |
Ocenění | Císařský rakouský řád Leopoldův |
Manžel(ka) | Johanna Jungmannová |
Děti |
|
Příbuzní |
|
Podpis | |
multimediální obsah na Commons | |
galerie na Commons | |
původní texty na Wikizdrojích | |
citáty na Wikicitátech | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Josef Jungmann, někdy také Josef Jakub Jungmann (16. července 1773 Hudlice nedaleko Berouna[1] – 14. listopadu 1847 Praha[2]), byl český básník a lingvista a vedoucí osobnost českého národního obrození. Spolu s Josefem Dobrovským je považován za tvůrce moderní češtiny.
Rod Jungmannů pocházel z Hudlic. Roku 1637 se tam přistěhoval Matěj Jungkmon.[3] Josef Jungmann se narodil jako šesté dítě z deseti v rodině ševce v Hudlicích a byl původně určen k církevní kariéře. Jeho mladší bratr Antonín Jan Jungmann se stal lékařem a univerzitním profesorem gynekologie. Další bratr Jan Jungmann byl knězem a členem Řádu křižovníků s červenou hvězdou.
Od svých 11 let, v letech 1784 až 1788, navštěvoval Josef piaristickou normální školu v Berouně,[4] odkud přešel na gymnázium do Prahy. Roku 1792 toto gymnázium, nacházející se v Panské ulici na Novém Městě, absolvoval. Dále studoval filozofii na filozofické fakultě Karlo–Ferdinandovy university (1792–1795). Později (do roku 1799) studoval také práva, ale toto studium nedokončil. V této době působil zároveň jako soukromý učitel.
V roce 1799 se přestěhoval do Litoměřic. Od roku 1800 vyučoval na tamním gymnáziu češtinu, za což nepobíral plat. Ve své době byl prvním gymnaziálním učitelem češtiny v Českém království. Jeho jméno nese dnešní litoměřické Gymnázium Josefa Jungmanna. Po jeho odchodu vyučoval češtinu v Litoměřicích Jan Jodl.
Roku 1815 odešel Jungmann do Prahy, kde se stal ředitelem (prefektem) Akademického gymnázia v dnešní Štěpánské ulici. Český jazyk Jungmann vyučoval také na Filozofické fakultě pražské univerzity, kde se posléze stal děkanem.
Jungmann položil teoretické základy vývoji novodobé češtiny. Byl vůdčí osobností tzv. druhé (preromantické) generace obrozenců.
V době svého pobytu v Litoměřicích se Josef Jungmann seznámil s Johannou Světeckou z Černčic (1780–1855). Oženil se s ní v tomto městě dne 18. listopadu 1800.[5] Ženichovi bylo 27 let, nevěstě pravděpodobně 19 let. Manželka pocházela ze staročeského šlechtického rodu, známého od 15. století. Do rodu patřil i třeboňský archivář Petr Kašpar Světecký.[6] Mateřštinou Anny Světecké byla němčina, česky se však naučila a manželé se dohodli, že jejich děti budou vychovávány česky.[7]
Od roku 1816 až do své smrti bydlel Jungmann se svou rodinou na pražském Novém Městě v domě čp. 749/II v Široké ulici 32, která byla roku 1878 přejmenována na jeho počest na Jungmannovu ulici. Manželé měli spolu šest dětí, z nichž se dospělosti dožily čtyři. Nejstarší, jediný syn Josef (1801–1833), užíval pro odlišení od otce patronymum Josefovič, ale zemřel již ve věku 32 let. Byl otcovým spolupracovníkem a překladatelem.[8]
Josef Jungmann je pochován na Olšanských hřbitovech.[9]
Josef Jungmann se zasloužil o založení prvního českého vědeckého časopisu Krok, který byl vydáván od roku 1821. Kolem něj se vytvořila skupina českých obrozenců, která je nazývána Jungmannovou básnickou a vědeckou školou. Patřily k ní významné osobnosti české vědy a literatury té doby jako František Palacký, Jan Evangelista Purkyně, František Ladislav Čelakovský a další. S pomocí této vědecké skupiny se Jungmannovi podařilo vydat jeho životní dílo: pětidílný Slownjk česko-německý Josefa Jungmanna, který obsahoval 120 000 hesel a byl postupně publikován v letech 1835–1839. Po Dobrovského Zevrubné mluvnici české byl tento slovník druhým základním kamenem pro ustanovení norem spisovné češtiny. Císař Ferdinand I. Dobrotivý Jungmannovi za vydání Slovníku česko-německého udělil v roce 1839 Císařský rakouský řád Leopoldův a povýšil jej na dědičného rytíře. První díl tohoto slovníku byl vydán roku 1835.[10]
Měl v úmyslu sestavit první českou „malou encyklopedii“, která měla obsahovat hesla ze všech hlavních vědních oborů. Tento záměr se však neuskutečnil.[11]
Po vzniku sporu o rukopisy královédvorského a zelenohorského obhajoval Jungmann jejich pravost. Není vyloučena ani jeho autorská spoluúčast na vzniku těchto rukopisů.[12][13]
Ve svých překladech z jiných jazyků se Jungmann snažil o rozvoj češtiny, netvořil však slova bez pravidel, nýbrž se snažil dodržovat zásady Josefa Dobrovského. Nová slova vyhledával z příbuzných slovanských jazyků, která pak počešťoval. Snažil se o maximální přesnost překladů. Zpravidla k překladům připojoval hesláře slov, která nově vytvořil, aby zjednodušil četbu a napomohl všeobecnému přijetí novotvarů.
Rektoři Karlovy univerzity | ||
---|---|---|
Předchůdce: Antonín Jan Jungmann |
1840 Josef Jungmann |
Nástupce: Antonín Karel Mudroch |