| John Simmons Barth | |
|---|---|
.jpg) | |
| Narození | 27. května 1930 Cambridge |
| Úmrtí | 2. dubna 2024 (ve věku 93 let) Bonita Springs |
| Povolání | spisovatel, romanopisec a vysokoškolský učitel |
| Alma mater | Juilliard School Univerzita Johnse Hopkinse |
| Témata | literatura a Postmodernismus |
| Ocenění | Národní knižní cena za beletrii (1973) PEN/Malamud Award (1998) společník Americké akademie umění a věd |
 multimediální obsah na Commons | |
 citáty na Wikicitátech | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
John Simmons Barth [Bárs] (27. května 1930, Cambridge, Maryland, USA – 2. dubna 2024, Bonita Springs, Florida[1]) byl americký spisovatel.
J. Barth se narodil v Cambridge v Marylandu, kde začal i studovat, studia dokončil na Johns Hopkins University, kde získal titul mistr svobodných umění (M.A.). Poté přednášel na několika amerických vysokých školách (např. University at Buffalo, The State University of New York). V roce 1995 odešel do důchodu.
Barth svou kariéru zahájil dvěma krátkými romány The Floating Opera (1956) a Na konci cesty (1958), které se zabývaly kontroverzními tématy, v prvním případě sebevraždou a ve druhém potratem. Šlo ještě o přímočaré příběhy.
Román The Sot-Weed Factor (1960) byl literárním skokem v podobě osmisetstránkového parodického eposu o kolonizaci Marylandu založeném na skutečném básníkovi jménem Ebenezer Cook, který napsal báseň se stejným názvem. The Sot-Weed Factor bylo rozsáhlé, volně vystavěné dílo s mnoha odbočkami a příběhy v rámci příběhů.
Další knihu, Giles Goat-Boy (1966), lze popsat jako fiktivní evangelium o napůl člověku, napůl kozlovi, který objeví svou lidskost a stane se spasitelem na univerzitě, která alegoricky ztělesňuje celý vesmír.
Sbírka povídek Lost in the Funhouse (1968) a sbírka novel Chimera (1972) byly typickými ukázkami využití metafikce, stavějící do popředí proces psaní. V další knize nazvané LETTERS (1979) spolu prostřednictvím dopisů vzájemně komunikovali Barth a postavy z jeho předchozích šesti knih.
Během psaní těchto knih Barth uvažoval o teoretických problémech psaní beletrie, nejvýznamněji pak v eseji The Literature of Exhaustion (Literatura vyčerpanosti) (1967), která byla obecně považována za prohlášení o „smrti románu“, ačkoli sám autor tuto interpretaci zmírňoval.
Jeho próza i nadále balancuje mezi postmoderním uvědomováním si vlastní existence a hrou se slovy na straně jedné a tradičními literárními postupy typickými pro klasické i současné vyprávění na straně druhé. Například v románu The Tidewater Tales (1987) sledujeme spisovatele potýkajícího se s autorským blokem, který se s těhotnou manželkou plaví na jachtě po zátoce Chesapeake a mimo jiné se setkávají s Odysseem, donem Quijotem či Šeherezádou.
V roce 2020 vydalo nakladatelství Dokořán román Na konci cesty (přel. Jaroslav Hronek). Šlo o vůbec první knižní vydání Barthova díla v češtině.
Esejistické sbírky:
Obrázky, zvuky či videa k tématu John Simmons Barth na Wikimedia Commons 