Jho nebo též jařmo je část postroje tažných zvířat, která přenáší tažnou sílu na pluh. Zprvu patrně jen dřevěná tyč, upevněná jednomu zvířeti přes čelo, později různě tvarovaná, která spojuje dvě zvířata do páru. Upevňovalo se na čelo, za rohy nebo před kohoutek. První zmínky o jhu jsou z období okolo roku 4000 př. n. l. Již od 10. století bylo postupně vytlačováno efektivnějším a pro zvířata pohodlnějším chomoutem.
Jedná se o velmi starý zemědělský pojem. České slovo „jho“ je odvozeno od staroslověnského igo a praslovanského *jъgo. To – stejně jako sanskrtské yugám, řecké zygon, chet. iuga- a latinské iugum – odkazuje k indoevropskému *iugom a ke kořeni *ieug-, zapřahat. Latinské iungō,-ere pak dostalo obecný význam "spojovat" a vytvořilo množství dalších složenin (con-iungere 'spojit, sloučit', coniūnctiō 'spojení, sloučení', coniugium 'sňatek, manželství', coniūnx 'manželka' atd.).[1]