Jan Bauch (16. listopadu 1898 Praha[1] – 9. ledna 1995 Praha) byl český malíř, sochař, grafik, ilustrátor, scénograf a vysokoškolský pedagog.
Životopis
Narodil se v Řetězové ulici na Starém Městě v Praze. V letech 1912–1913 se v otcově dílně vyučil řezbářem. V letech 1914–1916 studoval Uměleckoprůmyslovou školu u prof. Emanuela Dítěte ml., v letech 1919–1924 u prof. Vratislava Hugo Brunnera. Zároveň navštěvoval grafickou speciálku na Akademii výtvarných umění v Praze u Maxe Švabinského (1921–1923), ale před absolutoriem ze školy odešel. V osmnácti letech (1916–1918) prošel zákopy 1. světové války v Uhrách a Rumunsku a poté byl do roku 1919 příslušníkem čs. dobrovolnického vojska. Tato životní zkušenost ovlivnila i jeho malířské dílo.
V meziválečném období byl členem Umělecké besedy (1923–1926 a SVU Mánes (1926–1948). Podnikl cesty do Francie (1926, 1927), Belgie a Řecka (1927) a do Itálie (1930). Po válce působil jako pedagog na Vysoké škole uměleckoprůmyslové, od roku 1946 jako docent, od roku 1948 jako profesor. Roku 1958 byl nedobrovolně penzionován. K jeho žákům patřili např. Oldřich Smutný, Miroslav Lamač, Václav Kiml, Karel Hyliš, Vojtěch Adamec, František Vízner.
Díky nekompromisnímu postoji k násilí páchanému na občanech v nesvobodné společnosti působil Jan Bauch během normalizace jako umělecká i morální autorita, a to nejen pro mladší generace. V roce 1989 podepsal jako jediný národní umělec petici Několik vět (což uvedl mj. Miloš Jakeš v projevu z Červeného Hrádku).[2]
Dílo
Věnoval se malbě, kresbě, ilustracím, grafice, plastice, pracoval na oknech v chrámu sv. Víta a v Karolínu.[3]
V souvislosti s Bauchovým uměním se hovořívá o baroku a baroknosti (zesměšnění). V jeho obrazech je vskutku přítomna hluboce zažitá tradice českého baroka. Barokní vzruch a rytmus jsou především ve vervních tazích štětce a přímo plastickém vrstvení barvy, stejně jako v kontrastech a dramatické stavbě Bauchových obrazů. Jsou projevem snad radosti z barev, nikoli však optimismu. Spíše tragiky a hořkosti.
Bibliografie (výběr)
- BAUCH, Jan [a PLICHTA, D.] Barvy století. Praha: Státní nakl. krásné literatury a umění, 1963. 173 s., [8] s. obr. příl.
- BAUCH, Jan [a MACHONIN, Sergej.] Čím jsem žil. Praha: Odeon, 1980. 111 s.
- BAUCH Jan a BAROCHOVÁ Zuzana, ed. Jak udělat z obrazu báseň. Praha: Supraphon, 1988. 90 s. Lyra Pragensis, sv. 90. [Myšlenky z knih Barvy století, Čím jsem žil a z článku Současné umění v protikladu k vývojovým etapám minulosti.]
- BAUCH Jan. Barvy století; Čím jsem žil. 2. vyd., v Apeironu 1. vyd. Praha: Apeiron, 1996. 188 s. ISBN 80-900703-6-1.
Jan Bauch také uváděl výstavy Josefa Jíry a napsal texty do katalogů k těmto výstavám (Roudnice nad Labem 1978; Mánes, Praha 1990; Vltavín, Praha 1992; Jičín 2004). Byl také editorem Sborníku SVU Mánes (1992, 1994).
Odkazy
Reference
Literatura
- BARTOŠ, Josef; KOVÁŘOVÁ, Stanislava; TRAPL, Miloš. Osobnosti českých dějin. Olomouc: Alda, 1995. 432 s. ISBN 80-85600-39-0.
- Osobnosti – Česko: Ottův slovník. Praha: Ottovo nakl., 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 36.
- SLAVÍČEK, Lubomír, ed. et al. Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800–2008). 1. svazek, A–M. Praha: Academia, 2016. 970 s. ISBN 978-80-200-2094-9. S. 75–76.
- TOMEŠ, Josef a kol. Český biografický slovník XX. století. I. díl, A–J. Praha: Paseka, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 60–61.
- VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla a kol. Biografický slovník českých zemí: 3. sešit: Bas–Bend. Praha: Libri, 2005. 264–375 s. ISBN 80-7277-287-2. S. 289.
Monografie o Janu Bauchovi
- MICHALOVÁ, Rea a KOVÁČ, Peter. Jan Bauch. Praha: Galerie Art, 2012. 407 s., [72] s. obr. příl. ISBN 978-80-254-3937-1.
- SPURNÝ, Jan. Jan Bauch. Praha: Odeon, 1978. 181 s. Edice Umělecké profily, sv. 7.
Externí odkazy
Rakousko-Uhersko
Česko
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
Seznam děl v databázi Národní knihovny
