Jan Barner | |
---|---|
Narození | 3. února 1643 Jičín České království |
Úmrtí | 25. dubna 1708 (ve věku 65 let), 25. dubna 1705 (ve věku 62 let) nebo 1705 (ve věku 61–62 let) Kutná Hora České království |
Povolání | spisovatel, překladatel, filolog, katolický kněz a kněz |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Jan Kryštof Barner (3. února 1643 Jičín[1] – 25. dubna 1708 Kutná Hora) byl český římskokatolický kněz, jezuita, biblista, filolog, překladatel, kazatel a náboženský spisovatel.
Ve dvaceti letech vstoupil do jezuitského řádu v Brně (1663), následně pět let působil jako učitel humanitních předmětů, od roku 1668 do konce života jako spisovatel, kazatel a překladatel z němčiny, francouzštiny a latiny. Patřil do řady velkých barokních protireformačních kazatelů-rétorů, připomínán však bývá zejména svou účastí na překladu Svatováclavské bible (spolu s Jiřím Konstancem a Matějem Václavem Šteyerem), jejíž vznik inicioval pražský arcibiskup Matouš Ferdinand Sobek z Bílenberka. Dílo představovalo úspěšné završení snahy o český katolický překlad latinské Vulgaty, překladatelé přihlédli i k textům Kralické a Benátské bible. Nový zákon vyšel v roce 1677, Starý zákon pak ve dvou dílech (1712 a 1715), tedy po Barnerově smrti. Přestože původní i přeložená Barnerova díla představuje zejména duchovní literatura (sbírky kázaní, postily, modlitby, biblické příběhy aj.), jeho překlady hospodářských příruček správce statků klementinské koleje jezuity Kryštofa Fischera (1611–1680) jsou právem považovány za významné texty barokní naukové literární tvorby.