Intitulace je v diplomatice označení pro úvodní část listiny, která pojednává o jejím vydavateli. Obsahuje jeho jméno, postavení, funkce, tituly (u významných osob s devoční formulí).
Intitulace je v diplomatice označení pro úvodní část listiny, která pojednává o jejím vydavateli. Obsahuje jeho jméno, postavení, funkce, tituly (u významných osob s devoční formulí).
Intitulace se v listině nachází buď na samém počátku nebo následuje ihned po invokaci. Na intitulaci zpravidla navazuje inskripce se salutací nebo promulgace. Intitulační formule začíná jménem vydavatele následovaná devoční formulí a vlastními tituly, funkcemi nebo hodnostmi, od 12. století též s udáním teritoriálních kompetencí. Intitulace sama může začínat i osobním zájmenem Já / My, Ich / Wir nebo Ego / Nos.
Papežové používali od dob Řehoře Velikého titul s devoční formulí episcopus, servus servorum Dei (biskup, služebník služebníků Božích). V intitulacích papežských bul jinak chybějí u stejnojmenných vydavatelů pořadové číslovky, které jsou naopak u světských vydavatelů zcela běžné. Teprve v brevech se vyskytují u zkrácených intitulací u slova papa(papež): Eugenius papa IV. (Evžen, papež IV.) Titul (pp.) se jménem a pořadovou číslovkou papeže obsahovala rovněž rota a přivěšená olověná bula. V případě vlastnoručního podpisu papeže je uvedena formule Ego N. catholice ecclesie episcopus ss. (Já, N., biskup katolické církve, jsem se podepsal). V těchto případech lze najít na jedné listině tři různá označení papežského úřadu.
U světských vládců je součástí intitulace devoční formule z Boží milosti / Dei gratia / von Gottes Gnaden.
V případě spoluvydavatelů jsou uvedeni všichni a seřazeni podle svého společenského postavení. Jsou rovněž možné anonymní obraty jako Nos, scabini et cives civitatis XY (My konšelé a měšťané města XY).
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Intitulatio na německé Wikipedii.