Idris I. | |
---|---|
král libyjský | |
Idris, král libyjský | |
Doba vlády | 24. prosince 1951 – 1. září 1969 |
Úplné jméno | Saíd Muhamad Idris bin Saíd Muhamad al-Mahdí al-Senussi |
Narození | 12. března 1889 Al-Džagbúb, Libyjské království |
Úmrtí | 25. května 1983 (94 let). Káhira, Egypt |
Pohřben | Jannat al-Baqí, Medina, Saúdská Arábie 1983 |
Nástupce | Hasan Libyjský |
Manželka | královna Fátima el-Šaríf |
Potomci | libyjský král neměl žádné potomstvo, měli s jehou ženou Fatimou adoptovanou dceru z Palestiny[zdroj?] |
Dynastie | Senussiové |
Otec | Muhammad al-Mahdí al-Senussi |
Matka | Aisha bint Ahmad al-Syrte |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Král Idris I. Libyjský, GBE (arabsky إدريس الأول), celým jménem Saíd Muhamad Idris bin Saíd Muhamad al-Mahdí al-Senussi (13. března 1890[1] – 25. května 1983),[2] byl prvním a jediným králem Libye. Vládl v letech 1951–1969 a byl současně hlavou muslimského řádu Senussiů.
Narodil se v Al-Džagbúbu, v ústředí hnutí Senussiů, jako syn Saída Muhammada al-Mahdího bin Saída Muhammada al-Senussiho a jeho páté ženy Aishy bint Ahmad al-Syrte. Idris byl vnukem Saída Muhammada bin Alího as-Senussiho, zakladatele muslimského súfijského řádu Senussiů. Roku 1916 se po abdikaci svého bratrance Saída Ahmeda Šarífa as Senussiho stal hlavou řádu Senussiů. Byl uznán Brity s novým titulem emíra území Kyrenaika, který byl posléze uznán také Italy (1920). V roce 1922 se též stal emírem Tripolska.
Počátky jeho politického života se nesly ve znamení snah o vyjednání nezávislosti pro Kyrenaiku.[3] V roce 1922 se po italském vojenském útoku proti Libyi uchýlil do exilu. Jako základna v guerillové válce proti italským koloniálním úřadům mu tehdy sloužil Egypt.[4]
Během druhé světové války, podporoval Idris Spojené království v naději, že se jeho vlast jednou provždy zbaví italské okupace. Proto také přivedl příslušníky hnutí Senussiů a kyrenejské vlastence do boje po boku Spojenců proti Ose. S porážkou německých a italských sil vedených Erwinem Rommelem se konečně mohl vrátit do hlavního města Benghází a zformovat oficiální vládu.
K nevoli domácích arabských nacionalistů a podpůrců panarabismu v sousedních státech zachovával král Idris těsné vztahy se Spojeným královstvím a USA, a později dokonce intervenoval proti Egyptské agresi během Suezské krize roku 1956.[zdroj?]
Jiným ohrožením jeho panování byla nevyslyšená snaha o mužského potomka, jenž by jej později nahradil na trůně. Ekonomika státu díky výtěžkům z ropných polí a díky přítomnosti letectva Spojených států amerických na základně Wheelus poblíž Tripolisu vzrůstala, avšak královo zdraví se začalo zhoršovat.[zdroj?]
1. září 1969, kdy byl král Idrís v Turecku, aby se podrobil lékařskému zákroku, byl sesazen libyjskou armádou pod velením Muammara Kaddáfího při státním převratu.[5] Převrat předešel abdikaci krále Idríse určené na 4. srpna 1969, s platností od 2. září 1969, ve prospěch jeho synovce korunního prince Hasana as-Senussiho.
Po převratu byl král Idrís souzen in absentia „Libyjským lidovým soudem“ a v listopadu 1971 nad ním byl vynesen rozsudek smrti.
Podařilo se mu lodí dostat do města Kamena Vourla v Řecku a poté se uchýlil do exilu v Egyptě, kde roku 1983 zemřel v Káhiře ve věku 94 let. Byl pochován v Medině v Saúdské Arábii.
Ačkoli král Idrís I. zemřel v exilu a většina dnešních Libyjců se narodila až po konci jeho panování, mnoho opozičních demonstrantů za libyjského povstání proti plukovníku Kaddáfímu, mělo připnutu trikolóru s barvami vlaky Libyjského království a v rukou drželi portréty krále, zejména v tradiční pevnosti Senussiů Kyrenaice.[6]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Idris of Libya na anglické Wikipedii.