Hepatitida B
Virus hepatitidy B pod elektronovým mikroskopem
Virus hepatitidy B pod elektronovým mikroskopem
Klasifikace
MKN-10B16., B18.0, B18.1
MeSHD006509
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hepatitida B je onemocnění způsobené HBV virem hepatitidy B, který napadá játra hominoidů, včetně lidských, a způsobuje zánět zvaný hepatitida. Nemoc původně známá jako „sérová hepatitida“,[1] způsobila epidemie v částech Asie a Afriky a je endemická v Číně.[2] Virem hepatitidy B byla infikována asi třetina světové populace, tj. více než 2 miliardy lidí.[3] Z toho 350 milionů lidí je chronickými nositeli viru.[4] Hepatitida B může být doprovázena hepatitidou D, ta se naopak nemůže přenést sama bez přítomnosti typu B.

Akutní onemocnění způsobuje zánět jater, zvracení, žloutenku a vzácně smrt. Chronická hepatitida B může nakonec způsobit jaterní cirhózu a hepatocelulární karcinom – smrtelné onemocnění s velmi špatnou reakcí na dostupné druhy chemoterapie.[5] Infekci lze předcházet preventivním očkováním.[6]

Původce

Podrobnější informace naleznete v článku virus hepatitidy B.

Virus hepatitidy B je hepadnavirus[7] a má kruhový genom tvořený částečně dvojitě propletenou DNA. Viry se replikují přes RNA střední formu reverzní transkripce a v tomto ohledu jsou podobné retrovirům.[8] Přestože replikace probíhá v játrech, virus se šíří do krve, kde se u infikovaných pacientů nacházejí virus-specifické proteiny a jejich odpovídající protilátky. K diagnostikování hepatitidy B se používají krevní testy na tyto proteiny a protilátky.[9]

Za odhalení viru hepatitidy B a později také vývoj patřičných diagnostických testů a vakcíny byla v roce 1976 udělena Nobelova cena za fyziologii a medicínu americkému lékaři Baruchu Samuelovi Blumbergovi.

Přenos

Žloutenka typu B se NEmůže přenášet náhodně. Nemůže se přenášet kýcháním, kašláním, objímáním nebo snědením potraviny, která byla připravovaná někým nakaženým se žloutenkou typu B

Rizikové skupiny

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hepatitis B na anglické Wikipedii.

  1. Barker LF, Shulman NR, Murray R, et al. Transmission of serum hepatitis. 1970. JAMA. 1996, roč. 276, čís. 10, s. 841–4. DOI 10.1001/jama.276.10.841. PMID 8769597. 
  2. Williams R. Global challenges in liver disease. Hepatology. 2006, roč. 44, čís. 3, s. 521–6. DOI 10.1002/hep.21347. PMID 16941687. 
  3. WHO | Hepatitis B
  4. FAQ about Hepatitis B Archivováno 9. 2. 2009 na Wayback Machine., Stanford University School of Medicine
  5. Chang MH. Hepatitis B virus infection. Semin Fetal Neonatal Med. 2007, roč. 12, čís. 3, s. 160–7. DOI 10.1016/j.siny.2007.01.013. PMID 17336170. 
  6. Pungpapong S, Kim WR, Poterucha JJ. Natural history of hepatitis B virus infection: an update for clinicians. Mayo Clin. Proc.. 2007, roč. 82, čís. 8, s. 967–75. Dostupné online. DOI 10.4065/82.8.967. PMID 17673066. 
  7. Zuckerman AJ. Hepatitis Viruses. In: Baron's Medical Microbiology (Baron S et al, eds.). 4th. vyd. [s.l.]: Univ of Texas Medical Branch, 1996. Dostupné online. ISBN 0-9631172-1-1. 
  8. Locarnini S. Molecular virology of hepatitis B virus. Semin. Liver Dis.. 2004, roč. 24 Suppl 1, s. 3–10. DOI 10.1055/s-2004-828672. PMID 15192795. 
  9. Bonino F, Chiaberge E, Maran E, Piantino P. Serological markers of HBV infectivity. Ann. Ist. Super. Sanita. 1987, roč. 24, čís. 2, s. 217–23. PMID 3331068. 

Související články

Externí odkazy

Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Wikipedie neručí za správnost lékařských informací v tomto článku. V případě potřeby vyhledejte lékaře!
Přečtěte si prosím pokyny pro využití článků o zdravotnictví.