Hans Magnus Enzensberger | |
---|---|
Hans Magnus Enzensberger (20. května 2006) | |
Narození | 11. listopadu 1929 Kaufbeuren |
Úmrtí | 24. listopadu 2022 (ve věku 93 let) Mnichov |
Pseudonym | Linda Quilt |
Povolání | básník, spisovatel, překladatel, novinář, reportér, autor dětské literatury, dramatik a redaktor |
Alma mater | Freiburská univerzita Hamburská univerzita Erlangensko-norimberská univerzita |
Žánr | esej, próza a poezie |
Témata | německá literatura, německá poezie, esej, překlad a editace |
Významná díla | Matematický čert Zánik Titaniku The Short Summer of Anarchy |
Ocenění | Cena Huga Jacobiho (1956) Cena Georga Büchnera (1963) Cena města Norimberk (1966) Zlatý věnec (1980) Cena Heinricha Bölla (1985) … více na Wikidatech |
Manžel(ka) | Dagrun Enzensberger Masha Enzenberger Katharina Enzensberger |
Děti | Theresia Enzensberger[1] Tanaquil Enzensberger[1] |
Příbuzní | Christian Enzensberger a Ulrich Enzensberger (sourozenci) |
Podpis | |
multimediální obsah na Commons | |
citáty na Wikicitátech | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Hans Magnus Enzensberger, známý také pod pseudonymem Andreas Thalmayr, (11. listopadu 1929 Kaufbeuren – 24. listopadu 2022) byl německý básník, spisovatel, překladatel, publicista a dramatik.[2] Velmi oceňovaná byla jeho tvorba esejistická. Žil v Mnichově.
Používal i pseudonymy Linda Quilt, Elisabeth Ambras a Serenus M. Brezengang.[3]
Narodil se v roce 1929 ve švábském městě Kaufbeuren pod pohořím Allgäu. Od roku 1931 žila rodina v Norimberku. Po válce pracoval Enzensberger jako tlumočník u americké, pak anglické okupační armády. Maturitu složil na gymnáziu v Nördlingenu, poté studoval filozofii a filologii na univerzitách v Erlangenu, Freiburku a Hamburku. Rok strávil i na pařížské Sorboně a studium uzavřel roku 1955 doktorskou dizertací o poetice romantika Clemense Brentana[4] v Erlangenu. Pracoval krátce jako rozhlasový, pak nakladatelský redaktor, od roku 1957 žil jako spisovatel na volné noze.
Nespokojen se situací v poválečném Německu žil dlouhý čas v zahraničí, v Norsku a Itálii. Podnikl řadu cest, mimo jiné do Sovětského svazu, USA a Mexika, několikrát navštívil i Prahu. V době politického vření v roce 1965 se přestěhoval do Berlína, kde založil časopis Kursbuch, který řídil v letech 1965–1975. Postupně se víc a víc levicově politizoval, v roce 1968 dokonce strávil asi rok na socialistické Kubě, kde chtěl působit jako instruktor revoluční teorie. Fidela Castra, ale brzy z nadšení pro kubánský režim vystřízlivěl. Později jej otevřeně kritizoval, zvláště v souvislosti se zatčením jeho přítele, básníka Herberta Padillu, který byl přinucen po svém propuštění provést veřejnou sebekritiku podle starých stalinistických modelů. Později se Enzensberger od levicového smýšlení odklonil a ve svých pozdních esejích provokativně demontuje pojmy a ideály, které sám v 60. letech zastával a staví se za tradiční hodnoty, jako např. normálnost, či dokonce "prostřednost" ve smyslu střední pozice mezi extrémy.