| Germaine Krull | |
|---|---|
| Narození | 29. listopadu 1897 Poznaň |
| Úmrtí | 31. července 1985 (ve věku 87 let) Wetzlar |
| Alma mater | Staatliche Fachakademie für Fotodesign München |
| Povolání | portrétní fotografka, válečná fotografka, fotoreportérka, fotografka a filmová režisérka |
| Manžel(ka) | Joris Ivens |
| Partner(ka) | Éli Lotar |
| Příbuzní | Berthe Krull (sourozenec) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Germaine Krull (20. listopadu 1897 Posen-Wilda – 31. července 1985 Wetzlar) byla německá fotografka.
Hlavním námětem její práce byla reklamní a experimentální fotografie. Publikovala v různých časopisech, jako například Voila, Bifur a Vu. Ve své první knize "Métal", která byla zveřejněna v roce 1927, dokumentovala svědectví o probíhající technologické revoluci. Krull udržovala úzký kontakt s dalšími umělci a fotografy žijícími v Paříži, jako byli například Man Ray, Sonia a Robert Delaunayovi, Eli Lotar a André Kertész.[1]
Společně s André Kertészem se podílela na fotografických výstavách. Ve dvacátých letech v Americe pracovala se surrealistickou skupinou v čelem s Man Rayem s tématem lesbické fotografie a vytvořila sérii aktů s lesbickými sexuálními motivy. Otevřeným způsobem tak reflektovala tuto problematiku.[2]
Podobně jako Lucia Moholyová, Florence Henri nebo Aenne Biermann byla Germaine Krull zastoupena na mezinárodních fotografických výstavách na počátku 30. let.
Po vypuknutí druhé světové války Krull bydlela dočasně v Brazílii a Africe, kde pracovala pro organizaci Francie Libre. Jako jedna z prvních ženských válečných dopisovatelů šla v roce 1946 do Indočíny. V letech 1947 – 1966 pracovala jako vedoucí Hotelu Oriental v Bangkoku. Pak se přesunula do Indie. Germaine Krull vždy respektovala lidskou nezávislost a žila jako občan světa na třech kontinentech.
Několik jejích fotografií vlastní Muzeum moderního umění v San Franciscu.[3]
V její tvorbě se dá pozorovat přechod od piktorialismu k mezinárodní umělecké avantgardě, měla blízko k Bauhausu, sovětský konstruktivistům (Alexandr Rodčenko), francouzskému surrealismu (série Métal, 1928, 100 x Paris., 1929, Études de nus, 1931). Její kolegové a nejbližší spolupracovníci byli Brassai, Man Ray, André Kertész, László Moholy-Nagy nebo Henri Florence. Germaine Krull je také přiřazována ke skupině Nové vidění (Neues Sehen), které vzniklo oddělením od výtvarné školy Bauhaus.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Germaine Krull na německé Wikipedii.
Obrázky, zvuky či videa k tématu Germaine Krull na Wikimedia Commons 