Gaston Roelants
Narození5. února 1937 (87 let)
Opvelp
Povolánímaratonský běžec, běžec na dlouhé tratě a atlet
OceněníBislettská medaile (1968)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Přehled medailí
Olympijské kruhy Atletika na LOH
zlato Tokio 1964 3000 m překážek
Mistrovství Evropy v atletice
zlato Bělehrad 1962 3000 m př.
bronz Budapešť 1966 3000 m př.
stříbro Athény 1969 maraton
bronz Řím 1974 maraton

Gaston Roelants (5. února 1937, Opvelp) je bývalý belgický atlet, olympijský vítěz a mistr Evropy v běhu na 3000 metrů překážek.

Sportovní kariéra

Zpočátku se specializoval na 3000 metrů překážek. Na olympiádě v Římě v roce 1960 skončil v této disciplíně čtvrtý. Na evropském šampionátu v Bělehradě o dva roky později mezi steeplaři zvítězil a v následující sezóně vytvořil světový rekord časem 8:29,3. Největší úspěch na této trati dosáhl při vítězství v olympijském finále v Tokiu v roce 1964. Dne 6. září 1965 vylepšil vlastní světový rekord na 8:26,4. V první polovině šedesátých let ho na překážkové trati obklopoval nimbus neporazitelnosti: svůj poslední závod prohrál v červenci 1961 a další porážku zažil až v září 1966 – na evropském šampionátu v Budapešti v roce 1966, kde vybojoval bronzovou medaili.

V následujících letech se zaměřil na delší tratě. V roce 1966 vytvořil světové rekordy na 20 kilometrů (58:06,2) a v hodinovce (20 664 metrů). Na olympiádě v Mexiku v roce 1968 doběhl na 3000 metrů překážek sedmý a v maratonu jedenáctý. Z evropského šampionátu v Athénách v roce 1969 si dovezl stříbrnou medaili z maratonského finále, v běhu na 10 000 metrů zde skončil pátý. O dva roky později na mistrovství Evropy v Helsinkách se mezi maratonci umístil na pátém místě.

Věnoval se i přespolním běhům a kratším silničním běhům – zvítězil například čtyřikrát (1964, 1964, 1967 a 1968) na slavném Silvestrovském běhu v brazilském São Paulu.

V tzv. Krosu národů, který byl až do roku 1972 jakýmsi neoficiálním mistrovstvím světa, byl čtyřikrát první (1962, 1967, 1969 a 1972) a dvakrát druhý (1960, 1963 a 1970). V týmové soutěži byl s družstvem mužů Belgie dvakrát první (1961 a 1963), dvakrát druhý (1960 a 1971) a pětkrát se podílel na třetím místě belgického národního týmu (1959, 1962, 1969, 1970 a 1972).

Na oficiálním mistrovství světa v přespolním běhu startoval čtyřikrát. Nikdy už neobsadil čelnou pozici v individuálním pořadí, ale díky síle belgického týmu si pokaždé přivezl medaili z týmové soutěže. V roce 1973 obsadil 6. místo (zlatá medaile s družstvem Belgie v týmové soutěži), v roce 1974 doběhl na 14. pozici (opět zlatá medaile v týmech), v roce 1975 skončil na desátém místě (bronzová medaile v týmech) a v roce 1976 skončil na 13. místě (stříbrná medaile v soutěži družstev).

V hale vytvořil dvě evropská maxima v běhu na 2 míle. Nejdříve zaběhl 18. ledna 1964 v Los Angeles na této trati čas 8:41,6 a podruhé vytvořil nejlepší evropský výkon všech dob v této disciplíně 27. ledna 1966, když v New Yorku dosáhl času 8:40,6.

V roce 1972 vylepšil vlastní světové rekordy na 20 000 metrů (57:44,4) a v hodinovce (20 878 metrů), na mnichovské olympiádě však maraton nedokončil. Poslední úspěch v mezinárodních soutěžích zaznamenal na evropském šampionátu v Římě v roce 1974, kde doběhl v maratonu třetí.

Osobní rekordy

Světové rekordy Gastona Roelantse

Evropský rekord Gastona Roelantse

Gaston Roelants a Československo

Gaston Roelants startoval v Československu poměrně často, a to už od šedesátých let, kdy nebyly starty západních olympijských vítězů v českých zemích či na Slovensku běžné. Roelants zvítězil v běhu na 3000 metrů překážek 21.9.1965 v Plzni (8:33,1), kde se na start postavil i o rok později, 20.9.1966 (8:33,9). 15.9.1966 vyhrál běh na 3000 m překážek v Ostravě (8:43,4) a své vítězství na vítkovickém stadionu zopakoval i v následujícím roce (21.9.1967, v čase 8:47,4). Nejvíce si však oblíbil silniční, v Praze každý rok na podzim pořádaný Běh Rudého práva. Gaston Roelants v tomto běhu zvítězil v roce 1963, v roce 1971 byl pátý, v roce 1972 šestý, v letech 1967 a 1974 druhý.

Odkazy

Externí odkazy

Literatura