Narodil se v Cremoně a studoval v Neapoli u Niccolò Jommelliho a Pasquale Cafara. Jeho první opera byla provedena v Cremoně roku 1772. V letech 1775 až 1778 působil jako první cembalista v Théatre-Italien v Paříži. V roce 1776 dosáhl titulu člena Filharmonické akademie v Bologni (Accademia Filarmonica di Bologna). Konkurz na místa kapelníka milánského Dómu sice nevyhrál, ale v letech 1782 až 1793 byl jeho prvním zástupcem.
V letech 1785 až 1791 a pak 1793 až 1797 byl varhaníkem v chrámu sv. Marka v Benátkách. Zde také vedl a reorganizoval archiv církevní diecéze. V roce 1784 uvedl na scénu Teatro La Fenice operu „Il Disertor Francese“, která se setkala s velkým úspěchem i díky libretu, které satiricky reagovalo na události té doby. Na téže scéně slavil další úspěchy řadou oper, z nichž patrně největší sklidila opera „Tarara o sia La virtù premiata“. V Neapoli měla mimořádný ohlas opera „La vendetta di Nino“.
Přes všechny úspěchy Francesco Bianchi trpěl častými depresemi a 27. listopadu1810 spáchal sebevraždu v malé obci Hammersmith v blízkosti Londýna.
Dílo
Královská opera The King's Theatre v Londýně těsně před požárem v r. 1808
Francesco Bianchi proslul zejména jako operní skladatel. Zkomponoval téměř 80 jevištních děl. Jeho přínos spočívá zejména v rozvoji žánru lyrické opery, jehož byl hlavním představitelem. Kromě opery se věnoval i církevní hudbě. Zkomponoval řadu mší (pouze jediné Rekviem: „Sequenza Dei Morti“), kantát, 4 oratoria, a neopomíjel ani tvorbu instrumentální.
Je autorem nebo spoluautorem pěti teoretických prací, které zůstaly vesměs v rukopise s výjimkou „Trattato d'armonia teorico pratico“, která byla otištěna až po jeho smrti v časopise Quarterly Musical Review v letech 1820–1821.